V minulém kole nás čekal jeden z nejsilnějších týmů soutěže a nám velmi dobře známý tým Wizards. Ten se sice za ty roky hodně obměnil, ale ten základní rukopis zůstává a tudíž bylo naší výhodou, že jsme věděli, co máme čekat a mohli jsme se tak směle pustit do soupeře papírově silnějšího a narušit předpoklady a dodat si trochu zdravého a jalového sebevědomí. Zápas se i díky tomu vyvíjel dobře a vyhovovalo nám to, v jaké pozici jsme a stejně tak i to, že se hrál většinou florbal, tedy poměrně technicky a bez nějakých větších faulů nebo zákeřností, což není vždy pravidlem.

Půlku zápasu to tedy bylo vyrovnané a nám se i když někdy s obtížemi dařilo eliminovat soupeřovu hru a uhlídat dvě výrazné osobnosti Karla Smutného a Martina Lazárka. U druhého jmenovaného padnul nesčetněkrát pokyn, aby naši hráči přes něj nezkoušeli chodit 1v1, i když to velmi láká. Kluci, kteří ho neznají, tak si říkají - co to je za velkého a neohrabaného kluka? Ještě ho dají na hrot... vypadá jako že to moc neumí, toho si projdu. Jenže my, co víme, tak předtím varujeme, protože je to past. Jeho dlouhé tělo a ještě delší a šikovné ruce přesně na toto čekají a s nezvyklou mrštností pak míčky odebírá a žene se do šancí. 

Ale to je jeden z úkolů našeho mladého týmu - poučit se a získat zkušenosti a my starší zase víme, že některé věci se prostě musí zažít a vyzkoušet a ne si jenom nechat poradit. Pak nás to ale (nejenom to samozřejmě) stojí lepší výsledek a celkový dojem ze zápasu, který nebyl vůbec špatný, ale výsledek 6:15 připomíná spíše sraz na zápas, než jeho výsledek a náš golman Kobzič, který předvádí neskutečné zákroky na hranici fyziologie z toho musí mít noční můru doteď. Přitom stačilo nevypadnout z koncentrace a plnit alespoň ty basic pokyny.

Další zápas nás čekal doma a přijela k nám rezerva Plzně, ale evidentně ne klasická rezerva a ani tým mladých nadějí, ale spíše nějaký jeden z přidružených týmů. Ten taky díky tomu vypadal a působil kompaktně a týmově, přestože žádná extra florbalová kvalita, v porovnání s Wizards například, to nebyla. Ovšem stačilo to a my jsme taky zdaleka nehráli tak dobře a koncentrovaně a moc nám toho nevyšlo a nechali jsme na sebe spadnout deku. Trochu pochopitelně, v půlce zápasu to bylo 0:5 a těžké zklamání pro fanoušky, kteří zůstali na zápas po klubové akci a kteří dovedli extraligové #princezny k první výhře. Moc jim děkujeme a moc se i omlouváme, že jsme nedokázali předvést lepší výkon. Dlužno ale kluky pochválit, že to nezabalili a makali až do konce a zkoušeli se do zápasu vrátit, ale ani přes ten zlepšený výkon nám nebylo přáno, nedali jsme šance a soupeř toho využíval.

Do dalších kol prostě musíme pracovat dál, scházet se ve slušnější sestavě a být kompaktní, jsou to zápasové tréninky, kde se máte naučit ty věci aplikovat a být odolní vůči vnějším vlivům a dokážete to, ale lehké to není a nebude. Příště nás čeká zase kvalitní soupeř venku, takže třeba nám to bude více vyhovovat. Potřebujeme hrát více základy a méně složitých systémových věcí, které nemám pocit, že by fungovaly a přesvědčili se o tom i další hostující trenéři z řad A týmu.

Autor: Štěpán Weber