Dépyjáci v Sedlčanech

Třetí turnaj letošní sezóny nás zavedl do (ne)dalekých Sedlčan a to v neděli v brzkých ranních hodinách. Takže přesně takové, co nechceš a je ti líto, že nemůžeš déle spát a vyspávat sobotní kocovinu, nebo od rána jít na ryby, či dokonce, pokud máš v sobě trošku toho ryzího křesťanství, tě bude mrzet, že se nezúčastníš se svojí babičkou pravidelné mše a místo toho se budeš s kamarády honit kdesi ve vidlákově za kulatým nesmyslem.

I přestože jsme vycestovali až za devatero kopců a devatero lesů, sjela se nás opět početná sestava, takže jsme mohli postavit tři lajny, dvě obrany, jednoho Brábu a šlo se na věc. Za soupeře jsme měli týmy Kubánský Klan (v plné síle) a pořádající Žraloky z nedaleké Příbrami.

Jako první nás čekal Kubánský Klan a my starší věděli moc dobře, co nás čeká. Soupeř, který na se na první pohled neprezentuje nějakou extra líbivou hrou, ale mančaft, který skoro vypadá, že florbal hrát neumí, aby nás pak následně rychle vyvedl z omylu hlavně svojí efektivitou v útočné třetině hřiště. Zkrátka, jsou to velice zkušení kluci, hrající dlouhou dobu pospolu, navíc oplývající ve svých řadách několika borci, kteří jsou schopni v sezóně nasbírat i 100bodů... (nahravač Šusta, střelec Sobota). A že jsme s nimi vždy hráli relativně na oko vyrovnaně, ale povětšinou se radovali oni. Nejinak tomu bylo i nyní.

Zápas začal velice opatrně, byť již během několika prvních minut nám Klan několikrát zle zatopil. Hra byla relativně vyrovnaná, ale nadstavbu v podobě gólové akce přidal náš soupeř. Jednu ze svých pověstných krosových nahrávek vymyslel Pavel Šusta, našel svého spoluhráče a bylo to 0:1. Pak nás několikrát zachránil Brába dobrými zákroky a i my se čas od času začali dostávat na dostřel soupeřovy branky. A dočkali jsme se vyrovnání, když Martin Hodač povedenou střelou vyrovnal - do druhé třetiny se šlo za stavu 1:1.

Začali jsme jí opět opatrně a pozorně jsme bránili střední pásmo. Plán byl jasný. Zachytávat útoky soupeře a hrozit z brejků přesně tak, jak to umíme. Našemu kapitánovi Martinu Ecksteinovi (zdravíme na Floridu) se ovšem nějak nezdál výkon rozhodčího, nebo se mu prostě jenom fyzicky, či lidsky nelíbil - těžko říci a po jednom jeho nepřesném verdiktu na něj začal křičet, cituji:"TO JSI SE ZBLÁZNIL, NE?", což se tomu bláznovi, tedy pardon, panu rozhodčímu, vůbec nelíbilo a poslal milého Martina na trestnou. Tam se Martin dlouho neohřál, protože přišla akce jak z učebnice a gól nezařídil nikdo jiný než dvojice Šusta-Sobota, kdy prvně jmenovaný nahrával a druhý velmi tvrdou střelou pod víko přes hráče přesilovku využil. Rvali jsme se o každý kousek hřiště, soupeř nás tlačil, ale my hrozili jen sporadicky a většinou naše akce nekončily ani střelou na branku.

Když zbývalo cca 11sekund do konce druhé části, rozhodl se nejstarší a nejtlustější hráč Dejv, že už žádnou akci nezaloží a s míčkem počká za svým brankářem. A to také udělal, akorát že dostal takovej ceres od lavičky (pozor, nikoliv od věčně usměvavého a milého Lávičky, takže neplést -pozn. autora), že ho to poznamenalo do třetí části, kde pak předvedl několik fatálů. Zvláště křik: "Dejvéééééé, jdi do prdeléééé !!!!" od čtyřnásobného otce Petra Svojítky ho budí ze spaní dodnes. Ale stav byl stále vyrovnaný a my tak nějak doufali, že bychom mohli urvat nějaký ten bod.

Bohužel se nám ale nepovedla závěrečná třetina. Nejprve soupeř využil zmatku v naší obraně a uskočil na 1:3, aby následně fatálem Dejv rozehrál přímo na hůl soupeře a bylo to 1:4. Pak soupeř přeci jen polevil a střelec Martin Hodač po nahrávce Davida Halamíčka svým druhým gólem snížil na 2:4. Následoval gól od soupeře... tady dávám copy-paste. Nahrávka Šusta a Sobota a bylo to 2:5. Jiskřičku naděje pak vykřesalo duo Škvor-Eckstein a předvedli nám akci jak z učebnice s názvem "Jak nedělat křížení", kdy na tom provedení bylo snad všechno špatně. Od pohybu, obráceného postavení, míček skákal... ale to nejdůležitější se povedlo. Martin vystřelil takovou utaženou střelu a bylo to 3:5. A když už jsme se začali nadechovat k závěrečnému tlaku, tak to byl naopak soupeř, který zpoza brány nastřelil bránícího Dejva do boty (z čehož byl další z našich vlastních gólu v letošní sezóně) a definitivně zápas rozhodl.

Co k němu říci? Soupeř ukázal větší kvalitu v koncovce a zasloužně vyhrál. Nám se nedala upřít snaha, ale bylo to málo. Khurny hrál fantasticky a byl jeden z mála, kteří se kvalitou vyrovnal nejlepším hráčům soupeře. Bránil, dřel, podporoval útok. A Gigolo odehrál utkání s neuvěřitelným číslem 500!!! v dresu Panthers, k čemuž mu tímto gratulujeme.

Mezizápasovou přestávku jsme šli vyplnit obědem v místní restauraci na náměstí, kde se o nás postaral sice obstarožní (70+), ale jinak milý personál. Povídalo se, jídlo bylo fajn. Někteří si dali ještě kafíčko, jiní čtyři pivečka a pomalu jsme se začali vracet do haly.

Na druhý zápas nás opustil Martin Eckstein, jehož žena slavila v ten den krásné kulaté narozeniny. Přesto nás ani bez našeho kapitána neopouštěla víra, že v zápase druhém bychom bodovat mohli. A i když šel soupeř poměrně rychle do vedení, tak se k velkému zápasu rozehrál Karbič. Nejprve zprava obkroužil branku, pak se vytočil od levého mantinelu a po pěkné individuální akci trefil téměř dokonalý pravý růžek branky - 1:1, aby nás následovně dostal do vedení po kombinaci s Danečkem. 2:1 pro nás. Neradovali jsme se ale dlouho, protože soupeř dokázal vyrovnat hráčem, který v minulosti chodil i na tréninky Panthers a světoběžníkem s přímo ďábelským jménem Petrem Haspeklem!!!

Pak se hra přelejvala nahoru-dolů, několik dobrých zákroků předvedl Brába a tak jsme udeřili my. Karbič nešel Šímu a ten ukázal, že si v podobných situacích ví rady a pěknou střelou nás opět dostal do vedení. První třetinu jsme vyhráli, bohužel přišla naše neoblíbená třetina druhá. A Žraloci začali pořádně kousat. Byli o něco aktivnější, většinu akcí táhli přes svého kapitána Soukupa a byl to právě on, který srovnal. My se pak ještě dostali do vedení a to když Gigolo podle přísloví "když nevíš co s míčkem, vystřel" vyslal svojí klasickou přízemní střelu a vedli jsme o gól.

Od tohoto stavu ale soupeř definitivně přebral otěže zápasu, začal tam sypat gól za gólem a když soupeřův kapitán Soukup udělal kličku našemu obránci a bekhendem! poslal míč nechytatelně do vinglu (což byla na tuto úroveň neskutečná akce), tak už nám nepomohly ani góly Karbiče (čímž dokonal hattrick) a střelce Paučise. Ani závěrečná chvilková powerplay už nic nepřinesla (málem jen gól do naší sítě) a závěrem bych asi jen napsal, co platilo pro ten první zápas. Že jsme se sice snažili, ale k bodům chyběla troška celkové kvality...

Že to bude těžký turnaj jsme věděli, ale body musíme sbírat hlavně se soupeři našeho ranku. Takže třeba hned příště na domácí hale v Radlicích, kde nás čekají Horoměřice a B.U.H. Praha.

Autor: David Ghali

Poděkovat a zapomenout

Listopad a prosinec orámuje hned trojité radlické představení s jedním pořádacím mezipřistáním, to první bylo na programu zkraje jedenáctého měsíce, tedy v době, kdy se ještě venku dalo pohybovat bez kožichu a v hale to po dvaceti minutách nezačalo klouzat. Čekaly nás bitvy s týmy, co jsou v tabulce pod námi, takže povel v intimním předzápasovém kolečku zněl jasně – jasných šest bodů a posun směrem vzhůru.

Velké plány ale na hřišti vzaly trochu za své. V první bitvě proti Horoměřicím jsme možná překvapivě opravdu měli většinu zápasu navrch, dojmy ale kazila brutální střelecká neproduktivita, k níž si do úst musím vzít nestárnoucího gamblera Danečka, jenž tentokrát hazardoval ale spíš s mentálním zdravím všech přihlížejících a coby předseda institutu „kvantita na úkor kvality“ spolehlivě pálil jednu stoprocentní šanci za druhou. Zbytek týmu na tom ale nebyl o moc líp, převaha ve hře na míčku byla zužitkována jen pěknou kombinací dua Jedna – Kůža, zbytek akcí končil na statných tělech dvoumetrových stoperů soupeře, který navíc na vedoucí gól brzy odpověděl srovnáním.

Nebudu vás napínat, na góly to bylo fakt chudé a nakonec rozhodl už ten třetí v pořadí, na který jsme se pořádně nadřeli, ale o to více dětské radosti jsme mohli vrhnout do oslav s mladším z dua našich Dejvů, který to celé rozsekl dvě minuty před koncem z mezikruží a vystřelil nám tak vytoužené a snad i trochu zasloužené tři body. Nic na tom nezměnil ani osobní trest jmenovce jedné české hudební skupiny Kryštofa poté, co si na něj dvojice velmi nepřesných sudích konečně našla dostatek důkazů. 2:1, ale spousta věcí ke zlepšení, zejména v produktivitě.

O zápas později, kdy stařičkou nafukovačkou rezonovalo zklamání favorizovaných Neratovic (klasicky ve 20+1 s dvěma trenéry a zástupy věrných, leč nervózních fanoušků) z prohry s mladíky z Tigers, jsme šli na pražský B.U.H., tedy vlastně pořádající tým. A zdálo se, že obědová pauza a chvilka společného hazardu na baru vyléčila všechny neduhy. Prvních pár minut snad hrál úplně jiný tým než ráno, všude jsme byli dřív, i ty pěkné góly padaly, po pár minutách to bylo 3:1, respektive 4:2, fanoušci ofenzivní podívané začali nafukovat balonky a zdálo se, že nás nic nezastaví.

Jenže jak bylo prvních pár minut světových, u zbytku zápasu by se dalo pochybovat o tom, zda jsme si přišli zahrát, nebo jsme si jen u vchodu zapomněli koupit lístek. Z útočných veletočů se stalo veřejné bruslení, soupeř ještě před pauzou srovnal a ve druhé polovině si nás začal vodit jako slepé koně, což vedlo k jeho průběžnému vedení 8:4, případně pro statistické nadšence pak i 9:5. Naše zkoprnělé a zatuhlé nohy ale zázračně neobživly, takže trápení pokračovalo i ve zbytku zápasu, kde vlastně stačilo domácím najet na pevnou obranu a komplexní systém strategického zametání balonů, tudíž jsme pořád museli začínat bez tlaku odzadu a to, jak víme, nám moc nejde. S výsledkem už se nic extra udělat nepovedlo, potěšil alespoň hattrick Šimiho, opačné emoce pak vyvolala další vyloučení, zejména to, jehož se dopustil autor těchto řádků.

Prohra 7:9 zní alespoň z pohledu diváka zábavně, těm několika našim příznivcům, kteří vydrželi na hale a nepodlehli pokušení jít dělat něco zajímavějšího, například sázet okurky, ale náleží spíš omluva a poděkování, že to s námi zvládli. Na stejných místech je snad uvidíme i za tři týdny, kdy doma čekáme bitvu s Bohemkou a odvetu se Včelami, tedy soupeři, které v případě výher natlačíme ještě o něco víc pod sebe. Tak znovu a líp, na tohle pak co nejrychleji zapomenout!

Autor: Tomáš Pauček