Situace byla o to pikantnější, že z naší „šestky“ přímo postupuje pouze její vítěz, respektive ten úspěšnější z druhých míst obou skupin. Ta s Dream Teamem má navíc hned dva takové aspiranty, kteří rozdávají radost a příděly kudy chodí, oba mají navíc stejný počet bodů a vyrovnanou vzájemnou bilanci, takže o celkovém prvenství rozhodne až větší počet nasázených gólů. Výchozí situace před předposledním turnajem sezony tedy více než ideální.

Jako první nás čekalo Kladno, které přeci jen k tomu ničení ambicí ostatních soupeřů přistupuje zodpovědněji a na čele mělo solidní bilanci 205 vstřelených gólů ve 20 zápasech. V naší šatně se za zvuku rozbitého přímotopu sešlo dvanáct statečných plus Brába, včetně juniorů Radka a Štěpána, kteří přišli okusit tu pravou sunday league. A dostali jí se vším všudy, byť je potřeba doplnit, že celkový výsledek vypadá podstatně hrozivěji, než jak ve skutečnosti ubíhala hra přímo na hřišti.

Kladno, jak už je jeho zvykem, trestalo snad z každé pozice, dokázalo nás dlouhé minuty přehrávat a držet balonek a pokaždé, když jsme někoho ze soupeřů nechali chvilku fungovat, smrdělo to hazardem. Na druhou stranu výpadů bíle oděných taky nebylo málo, na rozdíl od modrých jsme ale naše střelecké pozice buď prováhali, nebo poslali někam do kytek za halou. Slušelo by tomu nějaké víc přívětivé skóre, na něj jsme měli chvilku zálusk po srovnávacím gólu Kryštofa z páté minuty (nenechte se zmást špatně naklikaným onlajnem), navíc i Brába v některých momentech čaroval, místo Dejvovo vysněných 4:8 to ale nakonec bylo 2:12 a nám nezbývalo, než uznat sílu soupeře, který i působil daleko sympatičtějším dojmem, než jak to bylo na začátku sezony na Jedenáctce.

Krátká pauza na vydechnutí a na programu je další těžká šichta, tentokrát proti Neratovicím, navíc už s pouze jedenáctičlennou sestavou, z níž vinou neschopnosti správně chodit vypadl autor těchto řádků a svou absencí tak rapidně zvýšil kvalitu na hřišti (a snížil celkový dojem z naší střídačky). Věděli jsme, že to je pořád hratelnější soupeř než Kladno, což nám hned vrátil dvěma nebránitelnými góly, jimiž se dostal do vedení. Že to ale možná opravdu půjde, ukázal ryzí hroťák Petr Svojitka, který ze svého stanoviště na velkém brankovišti doklepl rychlou rozehrávku, na další neratovický gól pak po N Á D H E R N Ý M ťukesu na jeden dotek odpověděla juniorská dvojice spolu s jejich mentorem Kryštofem.

Druhá třetina pak byla herně s přehledem nejlepší na turnaji. Neratovice jsme dokázali na dlouhé minuty zamknout u nich na půlce, i nějaké kombinace tam byly, střela ale zoufale vázla, dokonce tam snad jednou nebo dvakrát zazněla tyčka. A jak platí staré panteří pravidlo, pokud hraješ s favoritem nad svoje očekávání, většinou to znamená, že dostaneš alespoň dva góly, zatímco sám žádné nedáš. Tesat do kamene, před třetí patnáctiminutovkou to bylo 2:5. V ní už se přeci jen projevila narůstající únava a vyčerpání z hodně obětavého výkonu a ke slovu se tak znovu dostal soupeř, který se z ospalé části probudil do své žhářské osobnosti, protože sice dokázal přidat po pár minutách další trefu, zejména v závěru ale pálil nemožné a nebýt napodobování naší střelecké nemohoucnosti, mohlo to podruhé za pár hodin být dvojciferně špatně. Prohra 2:6 je každopádně porážkou se vztyčenou hlavou.

Před posledním kolem se navíc díky souhře ostatních výsledků podařilo definitivně potvrdit předsezonní cíl, tedy udržení soutěže – na šesté pozici už máme osmibodový náskok na jedenácté B.U.H., a pokud tedy nějaký z našich výsledků nezruší dopingová komise, nemůžeme skončit hůře než osmí. Teoretický je i postup ještě o příčku výš, „stačí“ na začátku dubna doma porazit jak Příbram, tak Horoměřice a pak už nezbývá, než to pořádně oslavit.

Díky fanouškům za podporu!

Autor: Tomáš Pauček