Kluci z BLACK mají na to hrát v pohodě třetí a nebýt podcenění soupeře v jednom ze zápasů, mohli si dokonce zahrát na závěr sezóny i koš druhý. Tým WHITE měl pomalejší rozjezd a nebýt smolné prohry s Buldokama, mohli vlastně skončit na stejném místě jako BLACK. Stejně jako tým YELLOW si i tým WHITE dovoluje více a více a také více a více má ze hry. Musíme však pochopit, že dát gól, nás stojí velké úsilí, takže nedostat ho, by mělo být vlastně minimálně stejně tak důležité. To je asi zatím zásadní rozdíl, mezí týmem BLACK a týmy WHITE a YELLOW. Budeme na tom však i nadále pracovat a vše si zase vyzkoušíme příště. Kluci během turnaje dostali za úkol vyplnit spolu s rodiči panteří anketu a tady jsou výsledky...

A hned první otázka podtrhuje to, co jsem již uvedl, protože nejčastější odpověď na otázku: "Jaký je tvůj nejsilnější florbalový zážitek s panteřím elévským týmem?", byla vstřelení gólu, kterou uvedla hned skoro polovina respondentů. Nikdo neuvedl nějaký parádní obranný zákrok a že to umí potěšit, ale zatím teda asi jen trenéry. Díky tomu, že v týmu YELLOW se představili 3 nováčci, další častou odpovědí byla účast na prvním turnaji. Dva respondenty pak nadchla výhra týmu RED na turnaji v Hořovicích, a pak už se vše objevilo jen jednou. Z těch nejzajímavější vybírám odpověď rodičů Matěje Kodedy: "Když Matěj dává góly a plní příkazy trenéra". Zase ty góly, ale ty příkazy pobavily. Další odpověď, která mě pobavila, byla od Albiho Vosáhla: "Kanonáda na turnaji v Hořovicích, kdy šlo snad 100 střel na branku, ale ujala se jen jedna". A také historická vzpomínka Ondry Nieslanika na turnaj z listopadu 2024 ve Stochově: "Nehráli jsme nic moc a až když se dva naši hráči zranili a prakticky nebyl nikdo, kdo by střídal, začali jsme konečně hrát a odehráli jsme vyrovnanou partii proti opravdu silnému týmu".

Další otázkou bylo: "Jaká je nejčastější reakce kluků na větu - Vstávej, už je ráno, za chvilku vyrážíme na turnaj". Asi nikoho nepřekvapí, že nejčastějšími odpověďmi bylo: "Hurá", "Jupí", "Super", "Těším se", to uvedly v různých podobách 3/4 respondentů. Někdo uvedl jen strohé "Jó, jasně" nebo "Jó, už jdu", ale to už tak časté nebylo. Dvakrát se v různé podobě objevily obavy o to, jestli maj kluci všechno sbalené či jestli mají připravenou sváču. A opravdu hezkou a bezprostřední odpovědí, byla ta od Tomína Síče: "Tuto větu říkám spíš já rodičům".

Poslední otázka zněla: "Jaká je (pokud vůbec) nejčastější výmluva, když se nechce klukům na trénink". Více jak polovina kluků uvedla, že se to nestává a na trénink se chce vždycky. Další častou odpovědí bylo zdraví, takže se objevilo: "Bolí mě bříško", "Bolí mě noha" či "Jsem nemocný", "Jsem unavený". Jen jeden se vymluvil na učení a jeden na hry v telefonu. Učení v pohodě, ale co ten telefon?! A perličkou byla opět odpověď Tomína Síče: "Nestíhám si nachystat sváču a bez toho prostě nemůžu jít". No nemáme to tam samé vtipálky?

Na závěr ale musím ještě moc a moc poděkovat rodičům, opravdu nebyl problém je zaúkolovat a podílet se na pořádání a za to Vám patří velké díky. Sport opravdu spojuje a fakt si to užívám a doufám, že Vy všichni se mnou. Už teď se těším na příště, kdy se budeme bavit florbalem.

Autor: Dan Horna
Foto: Pavel Síč