Vzhledem k velikosti dotazované skupiny jsme nakonec položili každému členovi výpravy dvě různé otázky.

Jaroslav Petrák

Járo, jak jste na místě řešili jídlo a vaření? Připravovali jste si něco i doma a kdo byl hlavním kuchařem?

Měli jsme to celkem jednoduché. K snídani jsme mívali nějaké cereálie nebo chleba se šunkou a sýrem, k obědu pak to, co z té snídaně zbylo. Vařili jsme až večer, ale žádného hlavního kuchaře jsme neměli - střídali jsme se tak, aby každý den vařil někdo jiný.

V přátelských zápasech jsi v juniorském týmu hrál v první lajně a svými výkony sis vysloužil i pozvánku na mužský trénink, tu ale bohužel překazil koronavirus. Překvapilo Tě tolik prostoru od trenérů?

Určitě mě to překvapilo, ale myslím si, že velký podíl na tom měl i fakt, že hraju na pravou stranu. Mrzí mě, že ten trénink s mužským týmem nevyšel, byla by to obrovská zkušenost.

Michael Petráň

Během pobytu jste se i nadále museli hodně věnovat škole, jak jste to zvládali ve třech v jednom bytě?

Všichni jsme měli on-line hodiny a naštěstí jen málokdy se stalo, že bychom museli odpovídat najednou. Takže žádný větší problém skloubit to nebyl.

Jaký největší rozdíl vnímáš mezi tréninky juniorů tady v Panthers a těmi, které jste absolvovali ve Finsku?

Tréninky juniorů ve Finsku a v Čechách se lišily docela dost. Jak délkou tréninku (ty finské trvaly většinou dvě a čtvrt hodiny), tak samotným nasazením hráčů - Finové nevypustili jediný souboj a tempo bylo po celou dobu tréninku velmi dobré. Pokud je něco, co by mi tady z tamních věcí chybělo, je to více hry 5 na 5 s modifikacemi podle toho, jakou herní činnost zrovna trénujeme.

Lukáš Vejlupek

Měli jste mezi učením a trénováním i trochu času k tomu, abyste si prošli město?

Určitě, čas na to, abychom si prošli okolí, jsme si našli. Město jako takové ale bylo poměrně velké, takže jsme ho nestihli prozkoumat celé, jen jeho část. I tak to bylo krásné, už jenom díky všudypřítomné příjemné vánoční výzdobě.

Místní klub vám umožnil v podstatě neomezeně trénovat individuálně v hale i v posilovně. Bereš to jako velké plus pro jejich hráče? Využívají tam toho hodně?

Jejich hráči halu i posilovnu využívají velmi často a myslím si, že v tomhle mají obrovské plus co se týče zlepšování se a dalšího osobního rozvoje. S klukama jsme tu možnost samozřejmě také využívali, když bylo volno, byli jsme tam skoro pořád.

David Mašát

Dost často se chodilo na rozběhání ven, překvapilo vás to vzhledem k zimě, která panovala? Dokázal by sis to představit i u nás?

Překvapení to bylo, protože se venkovní rozběhání jelo i přesto, že už byla nepříjemná zima. Na druhou stranu si na to člověk po chvíli zvyknul a dalo se to zvládnout, pokud se tedy zrovna nejel oblíbený a častý fotbálek na ledu, během něhož jsem se párkrát musel zvedat ze země. Věřím tomu, že kluci jedou venkovní rozběhání a posilko i když je třeba deset pod nulou.

Finové jsou známí velkou rychlostí. Jak jsi to viděl Ty v reálu?

Očekával jsem oproti florbalu u nás větší rychlost ve všech ohledech, což se splnilo, takže mě to tolik nepřekvapilo. Ovšem třeba střídání při hře byla hodně krátká, často jsem si ani nestihnul nasadit brýle a už jsme měl být zpátky na hřišti. Obojí beru jako velkou zkušenost a věřím, že jsme tu vyšší rychlost všichni zvládli.

Zdeněk Prokůpek

Změnil tě čas ve Finsku po florbalové stránce? Co sis z toho pobytu odnesl?

Tak určitě mě trochu změnil, jsem rád, že jsem měl tu možnost poznat odlišný typ florbalu, než je v Česku. Odnesl jsem si asi hlavně to, že Finové jsou s míčkem o dost trpělivější, hrají s větší jednoduchostí, což si myslím, že nám někdy chybí. Samozřejmě se taky budu snažit uplatnit rady, které jsme dostávali od trenérů, a případně využít některé prvky jejich hry i tady u nás.

Přivezl sis domů nějaké suvenýry?

Na suvenýry už nezbylo moc času, ale nakonec jsem sehnal nějaké maličkosti. Navíc jsme dostali přímo od hlavního trenéra tašku s tradičními finskými sladkostmi, což od nich bylo velice hezké. ????