Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Na neděli 26. listopadu si na nás počasí připravilo pěkné překvapení, a to v podobě krásně zasněžené krajiny, a že jsme si ji cestou do Kralup užili. Hned jsme to také s rodiči museli pořádně rozebrat a výsledkem bylo lakonické povzdechnutí: kdyby to aspoň takhle vypadalo o Vánocích. Další standardní věcí bylo parkování před halou, opět se mi povedlo zaparkovat na tak parádním místě, že už mě začali všichni podezřívat, že na místo jezdím již den předem a v autě na místě přespávám. :-)
Pojďme už ale k samotnému turnaji. Na začátek je si potřeba říct, že nás vůbec nerozptylovala časomíra, nejenže nebylo nikde vidět skóre, ale ani čas. A já to mám raději a raději. Na otázky typu: „trenére, kolik to je?“ nebo „trenére, kolik ještě chybí času?“ můžu v klidu odpovědět, že nevím a vlastně ani nelžu, protože mě nic takového nezajímá a musím říct, že už to přestává zajímat i hráče, a to se nejvíce projevilo ve třetím zápase s Vlky z Kralup (kde mimochodem v bráně neuvěřitelně čaroval Eri G), neb po závěrečném hvizdu se radovala obě mužstva, a tak to má být, protože v tomhle věku to přeci děláme hlavně jen pro tu samotnou radost ze hry. Nejvíce mě zajímá, jak se nám daří dodržovat to, co si řekneme. No a my se teď pojďme podívat na pár příkladů, abyste věděli, o čem to tady ten trenér mluví.
Příklad jedna, Kuba na pozici obránce. Formace Kuba, Terezka a Matěj měla velký problém s tím, kdo že se to má vracet dozadu jako první. Po poradě jsme si řekli, že tím odpovědným bude Kuba, řekli jsme si, jak to bude dělat a já musím uznat, že Kuba je výborný posluchač, vše, co jsme si řekli, splnil do puntíku a trápil svými okamžitými návraty do obrany nejednoho útočníka soupeře.
Příklad dva, Adamova střela od mantinelu. Adam je výborný technik, má výborné vedení balónku, umí přejít jeden na jednoho a výbornou a tvrdou střelu. Nevýhoda je, že to všechno dělá podél mantinelu. Tak jsem mu do formace vedle Fíly poslal i jeho ségru Káju, aby mu ukázala, jak nebezpečnější je střela ze středu hřiště. Po Kájině hattricku, to Adam vzal za své a pár svých dalších gólů už bylo i z tohoto prostoru.
Příklad tři, natlačení se před bránu soupeře. V téhle disciplíně máme hodně co zlepšovat, ale poslední zápas jsme si to vedle toho, že se máme více snažit získat balónek, dali jako úkol číslo dva a ejhle, Terezka a Maty se pak parádně právě z tohoto prostoru a dorážkou těsně před brankou dokázali prosadit.
Před posledním zápasem jsem hráče a hráčky motivoval tím, že jestli vyhrají, mají u mě každý lízátko, ale jestli prohrají, sním je všechny sám. Jaké ale bylo moje překvapení, místo sladké motivace děti nejvíc bavilo pomyšlení na to, že je budu muset sníst všechny najednou a nejvíce potom to, jak mi z pusy trčí deset tyček. Ale já jim věřil a oni, jak je jejich dobrým zvykem, mě nezklamaly. A ještě kvízová otázka: „Které lízátko je sladší, vítězné, nebo takové to obyčejné?“ :-)
Prostě jsme si to zase všichni užili, jak já, tak děti, ale i rodiče a já slibuju, že příště už na ten oběd jdu s Vámi. A otázka na závěr pro ostatní čtenáře: „Co říkáte na našeho parádního maskota?“ (viz foto).
Autor: Dan Horna
