94. km D1. Tam jsme se poprvé všichni sešli na cestě do Nového Veselí, kde nás čekal první venkovní zápas této sezóny proti jihlavským děvčatům. Po zákusku a kávě nám chybělo do cíle už pouhých 40 km. Na hale nás přivítali malí házenkáři, které jsme měli záhy vystřídat. Kromě dvou řidičů fanoušků (paní Rety, pan Strnad – za což jim děkujeme) se na nás přišli podívat i věrní fandové, takže jsme zažívali skoro „domácí“ atmosféru.

Bohužel jsme naše fanoušky od začátku moc nepotěšili, protože vstup do zápasu se nám příliš nepovedl, brzy jsme prohrávali 2:0. Pak naše „baby (čti bejby) princezny“ začaly chápat, že se to asi na Vysočině neudělá samo. Od půlky první třetiny jsme převzali otěže zápasu my a začali jsme se tlačit do šancí. Vyústění v branku, jsme se však nedočkali. Zlepšený výkon jsme si přinesli i do druhé části, kde už jsme se mohli radovat z branek. Nejdříve Rety a bylo sníženo. 2 minuty nato však opět odskočení soupeřek o dvě branky. Konec třetiny nám vyšel bravurně, kdy nejdříve Áďa Procházkových snižovala na 2:3 z našeho pohledu a pak Rety zakončila třetinu gólem na 3:3. Psychicky posilněni jsme vstupovali do 3. části s tím, že si jdeme pro body. V tomto vědomí nás utvrdila Kačka Kubištů, která hned po 9 sekundách skórovala a pomalu jsme si začali kráčet pro body. Sestavu jsme stáhli na dvě pětky a v tempu jsme dohrávali zápas. Jenže najednou po střele z úhlu jsme lovili míček ze sítě. 4:4 pořád pohoda. Další minuty a tlak soupeřek nás už úplně v klidu nenechal. Jejich nápor vyústil v náš faul a trestné střílení. Naštěstí neproměněné. Aktérka trestného střílení si, bohužel pro nás, spravila chuť 7 minut před koncem a poslala domácí do vedení. I přes náš tlak jsme odcházeli s haly s nulou bodů a značným zklamáním.

Trocha hygieny, svačinka a mohlo se jet do Rokytnice, kde nás v neděli mělo čekat Jablonné. Po dojezdu na „Hotel Eduard“, jsme krásně povečeřeli, stihli místní večerku a večer i očekávaný bríííífing. Po večerním povídání jsme zalezli do pelíšků. Didy navíc i se zeleným spolunocležníkem (který ji očividně přinesl štěstí, možná jí štěstí přineslo ranní probuzení). Na snídani přišli všichni natěšení, teda kromě pečiva, ale s drobným prodlením jsme vše zvládli a pak hurá na halu. Pěšky!!!!!!!! Cože? Ano 712 metrů úplně pěšky.

Hala už byla plná soupeřek a pomalu se začali scházet i diváci, kteří měli největší buben na světě a pokřikem „jabko“ hnali soupeřky dopředu. Do zápasu se nám vyvedl vstup, když třígólová Didy dorážkou na malém brankovišti otevřela skóre. Holky z Jablonného si ale řekly: „dáme tomu tak 12 sekund“ a pravda. 1:1. V urputném boji o každý kousek palubovky jsme drželi stav 1:1, až do času 19:26, kdy Rety „dělovkou“ upravila stav první části na 1:2 z pohledu domácích. Druhá část: boj, (n)emoce, nervy, šediny, 4. káva, Eliška o 20 let starší, taková pohodová třetina. Dopadla však bez branek a nás čekala poslední dvacetiminutovka našeho víkendu. Po přestávkovém programu, který obstaral Kamil zvýšeným hlasem, jsme se vrhli vstříc bodům. Hned na začátku jsme dostali trest za špatné střídání. Věru ne moc dobrý začátek. Ale co, my máme Didy, která opět z těsné blízkosti zvýšila již na 3:1 (nahrávala ji Áďa P., ale jelikož to rozhodčí neuvedli, tak jediná historická zmínka o této asistenci bude pouze v tomto článku). Děvčata z Jablonného však nelelkovaly a ještě v přesilovce snížily na 2:3. Brzy na to však přišla třetí chvilka Didy, když po výhozu jednoho z našich dvojčátek (myslím, že to byla Monika – sráááánda, určitě to byla Monča) završila hattrick a my jsme byli přesvědčeni, že si 3 body odvezeme. Bohužel nás pohřbilo 35 vteřin, během kterých soupeřky, vstřelily dvě branky jako přes kopírák a bylo srovnáno. Nakonec jsme dokráčeli pro bod. Zápas plný slz, emocí a hlavně touhy po vítězství šel do prodloužení. Pokyny z lavičky zněly jasně. Bod máme a o druhý se jdeme porvat. Půlka prodloužení za námi a z nenápadné střely, která zapadla do brány, jsme znali vítěze. Bohužel to byl tým Jablonného.

Dlouho jsem neviděl, tak dobrý zápas po všech stránkách. Výtečný výkon brankářky, obětavost v poli, důraz na míčku, herní kombinace. Pouhý bod z víkendu nás může mrzet, ale určitě nás může těšit to, jaké pokroky děláme a s čistým svědomím můžu říct, že na nás ještě hromada bodů čeká.

Všem holkám dík za supr víkend a věřím, že ti, kteří se přišli podívat, toho nelitovali.

Autor: Kamil Sedlák