Po poledni jsme nastoupili do prvního zápasu proti Sokolům z Petrovic (v 1. zápase prohra 1:8, pozn. autora). Z minulých kol jsme neměli vůbec špatnou statistiku přesilovek, ale hned tu první jsme k dispozici dostali po 46 vteřinách hry za současnou přítomnost 7 hráčů v poli. Jestli jsme vychytali Mercury retrograde, to fakt nevíme, ale přesilovka se ani zdaleka nepodobala našemu standardu – docela podstatnou část jsme strávili kombinováním na kraji našeho obranného pásma. To nám vůbec nevyšlo.

I tak jsme ale během první třetiny byli na balonu rozhodně lepší, což je týmu k ničemu, když nedokáže být nebezpečný – právě jste si přečetli hlavní rozdíl mezi námi a Petrovicemi. A ne nadarmo byl soupeř v našem pásmu nebezpečný, když jsme mu k tomu dali dostatek prostoru. V první třetině ale své akce dokázal zužitkovat pouze jednou.

Nakročeno jsme měli dobře, od druhé třetiny jsme si ale místo zápasu dělali na hřišti spíše trénink a nechali se od soupeře krásně školit. Dlouho jsme druhému inkasovanému gólu odolávali – a to zejména díky Tadeášovi v bráně. Pouhých 8 vteřin do druhé sirény jsme ale podruhé kapitulovali.

Ve třetí třetině jsme opět dostali možnost přesilovky a i přes diskutabilní start nakonec po přihrávce Dejva skóroval Riško (nenechte se zmást onlinem, je to takhle správně). Ani ne o minutu jsme dostali na zlatém podnose možnost úplně zvrátit zápas, když si trenér Petrovic po dlouhých diskuzích nechal nadělit osobáček. Jak jsme ale přistoupili k poslední desetiminutovce, bylo dost ostudné. Zlomový moment jsme nevyužili, stejně tak jako další dvě přesilovky. Naopak jsme zvládli inkasovat třetí gól, nechat se vyloučit a v posledních dvou vteřinách dovolit soupeři ještě jednou kosmeticky upravit výsledek – 1:4 a upřímně docela tristní výkon.

Druhý zápas nesliboval o moc jednodušší bitvu – čekal nás druhý tým tabulky z Neratovic. Úvod zápasu byl ale ještě větší noční můra/studená sprcha, než si kdokoliv z nás mohl nebo dokázal představit. Neuběhlo ani 100 sekund a rozhodčí už na stolku pořadatelů hlásil třetí branku v naší síti.

Vývoj třetiny se až do samotného závěru celkem uklidnil a kromě jednoho vyloučení na každé straně už naštěstí zapisovatel nemusel nic dalšího řešit. Ani druhá část nezačala vůbec dobře. Po další inkasované brance nám rozhodčí odpískali nájezd, který však Igy neproměnil. Potom nás čekaly ještě další tři střely, které musel Adam vytahovat ze své sítě.

Do třetí třetiny jsme odcházeli za hodně nepěkného stavu 0:7. Střelecké prokletí jsme prolomili až ve 27. minutě, a to zásluhou dělovky Martina Sedláčka. Po necelých pěti minutách využil skrumáže před brankou Neratovic Rekso. Na víc jsme se už nezmohli, naopak jsme ještě v závěru čelili trestnému střílení (Adam dokázal soupeře dostatečně rozhodit, aby jeho zakončení orazítkovalo břevno) a oslabení po vyloučení Martina.

V konečném součtu jsme zase bez bodu – a to zaslouženě. Oba zápasy jsme si prohráli sami. Z celkových 7 přesilovek 1 využitá je prostě málo a na zápasy se fakt jako na tréninky nejezdí. A i když můžeme v klidu říct, že proti nám v každém zápase nestál jen soupeř a my sami, ale také všichni 4 pánové, co se na hřišti pohybovali (víc kreditu bych jim určitě nedal), vinu můžeme ve výsledku hodit jen sami na sebe.

Autor: Jan Pauček