Podivně chudě vypadají poslední čtyři sépiácké příspěvky do statistických análů středočeské soutěže. Třetí nejproduktivnější družstvo podzimní části napříč třemi nejnižšími ligami během Vánoc nechalo zvlhnout veškerý střelný prach a na úvod jara se trápí - ve čtyřech utkáních nastřílela oranžová družina pouze 8 gólů a po dvou ztrátách se začíná klepat o své výsostné tabulkové postavení.

Nutno podotknout, že se jedná o relativně pravidelný jev. Už dobré čtyři roky se většině členů týmu po Vánocích nedaří, což se odráží i na výsledcích, letos se ale zatím situace zdá býti nejsložitější - papírově je rozlosování jarní části ligy podstatně těžší než to podzimní.

Jen považte - do konce sezony zbývá šest klání a jen jedno je se soupeřem, jenž nenáleží do horních pater tabulky (je hned o příčku pod ním). To by sice při robinhoodské týmové mentalitě nebyl takový zádrhel, kdyby se nehořelo na víc frontách.

Kromě impotence v předních liniích například nejmladší dospělé družstvo Panterů disponuje i druhou nejhorší karetní poslušností. Za 14 zápasů si Sépiáci nechali naložit 69 trestných minut, z toho 23 z nich padlo jen ve zmiňovaných čtyřech zápasech. Naprostá většina je navíc po naprostých fatálech jako špatné střídání nebo třeba hra na zemi.

V současné době stále první tým soutěže zkrátka prožívá nepěknou krizi, která se dá odbourat jen tím, že se začne chodit na tréninky v počtu větším než polovina kádru a zlepší se i nasazení během něj (byť to není tak úplně jen o nás). Jinak se může stát, že ten jednobodový náskok na čele vezme za své už příště proti Vokovicím.

V Černošicích to každopádně ze začátku vypadalo docela dobře. Proti Lisboe v čele s nejukecanějším klackodržem v nižších soutěžích už po dvou minutách oslavil svůj návrat ze Švédska Mesut, to ale bylo tak nějak všechno.

Začal se projevovat zmíněný neduh v podobě neschopnosti hrát jako lidi a nejprve za špatné střídání a poté za krosček (respektive pád soupeře ve vlastním vápně) při ostré slovní diskuzi padlo hned sedm trestných minut, které v souvislosti se zvýšenou nervozitou ve vlastních řadách zadělaly na možný požár.

Ten uhasil svým prvním fíkem v sezoně Zdenda, který nám dodal klid na hokejky, a zkraje třetí části pak Víťa. Zápas už se víceméně jen dohrával, občas s nějakým tím faulem a následnou diskuzí, během kterých se k našim uším dostala nejedna perla ("vem balon a hraj" - "ale já nechci"), Víťovu prostořekost o nule ještě v samotném závěru z ojedinělé akce potrestal soupeř na konečných 3:1.

Téměř dvouhodinovou pauzu zpříjemnila zpráva, že Vinohrady dokázaly porazit Příbram, našeho v tuhle chvíli asi největšího soupeře v honu za celkovým vítězstvím. Zároveň se Barcelona ujala v derby sympaťáků vedení nad Gironou a jeden ze studentů se po dvou dnech konečně dostal přes první otázku z ekologie, nálada tedy byla možná až moc bodrá a bezstarostná.

Úvod očekávaného šlágru právě s Příbramí ale neduhy částečně rozprášil. Hrálo se ve velkém tempu a byť se Palermo ujalo vedení, nedalo se říci, že nás nějak převyšovalo, možná spíš naopak. Po přesilovce na každé straně (oranžové dresy klasicky za střídání, čímž atakují zdánlivě nedostižnou metu loni nastavenou mužským Déčkem) si oba soupeři připsali po výstavních břevnech, skóre se ale zatím neměnilo.

To až ve druhé třetině, která místy připomínala legendární fotbalový zápas Celtic - Barca. Příbram se po nepříjemném zranění jednoho ze svých beků (přejeme brzkou rekonvalescenci!) zatáhla na svou půlku a uchýlila se pouze k vyhazování balonků, z čehož plynula naše jasná herní převaha. Jak už ale bylo zmíněno, vedla k minimu gólů.

Srovnat sice dokázalo duo bratří Halamíčků a v následné přesilovce po vysněné standardce Petra Vobeckého otočil skóre Petr Vobecký, to bylo ale tak nějak všechno. Znovu zněla tyčka, několikrát se neskutečným způsobem vyznamenal příbramský fantom v bráně, místo zaslouženého a kýženého třetího gólu ale přišla ojedinělá akce na druhé straně a srovnání.

Utavené Palermo srovnání nakoplo a ve třetí třetinu hru vyrovnalo, pořád to ale bylo spíš o tom, že po získání balonu jej rychle poslali vzduchem směrem vpřed v naději, že ho tam některý ze štírků v bílém uloví a zavěsí. My naopak pohrdli několika přečísleními a nechávali jsme vyniknout příbramského gólmana.

Když už to vypadalo, že se typická remízová třetina promění v remízový zápas, přišel možná až příliš tvrdý direkt. Po špatném rozebrání hráčů se před brankovištěm mihl jeden z příbramských, jenž uklidil zběsilý kros za Máru a minutu a půl před koncem se ujal vedení 3:2. Následná hra v šesti a hluboký zámek už srovnání nepřinesl.

Hold se k nám tentokrát štěstí, jenž nám pomohlo třeba proti Dobříši, otočilo zády. Můžeme nadávat jak chceme, když ale dlouhodobě nedokážeme svojí převahu přetavit v góly, musíme počítat s tím, že se někdy takový zápas prostě stane. Naštěstí se ostatní soupeři v naší blízkosti začali vymlacovat navzájem, i přes vyšší počet odehraných zápasů tak máme pořád bodík k dobru.

Příbrami se sluší poděkovat za krásný fair-play zápas, který kvalitou mezi ty ostatní nedělní tak úplně nezapadal. Budeme se těšit na odvetu v dubnu, která dost možná rozhodne o tom, kdo na tom jak bude v konečném součtu. Díky i dorazivším fanouškům za podporu, moc si jí vážíme!

Sépiáci Panthers Praha D - Lisboa 99 3:1 | online
Sépiáci Panthers Praha D - Palermo Příbram 2:3 | online