Hala v Táboře krásná nádherná, povrch v designu parket, velké a prostorné šatny a hlediště, prostě čirá pražská závist, protože víme, že nic takového v Praze nikdy nevznikne, ale dobře nám tak.

Náš game plan byl bohužel zvládnout k utkání postavit dvě legální pětky motivovaných hráčů, paradoxem bylo, že aut byl přebytek, což nebývá zvykem, musím pochválit všechny, že se nakonec povedlo cestovat hospodárně a ne poloprázdnými kabriolety, vedlejším efektem toho je historicky nejkomentovanější příspěvek v členské sekci.

A zakončit je potřeba jak jinak, tak také pochvalou, protože přestože nezažíváme nejšťastnější ročník v našich dějinách a zejména v béčku s tím bojujeme opravdu dost a zraněných borců je výrazně víc, než uváděla předpověď, chybí občas i pověstná #chuť. Tu ale ukázali tentokrát borci z nižších rezervních týmů a jenom škoda, že jsme neměli více štěstí, respektive že domácí Tábor neměl víc smůly v zakončení, že jsme si mohli užít více času vyrovnaného stavu. Nebýt první třetiny, kde jsme dostali 0:6, tak to už celkem šlo, byť logicky soupeř pak trochu polevil. Závěrem pak chci poděkovat nejen hráčům, ale tentokrát i svým spoluhráčům, protože jsem i z pozice jedenáctého hráče se do hry ve třetí třetině zapojil a díky jejich podpoře zaznamenal pár bloků, soubojů a jednu kličku z posledního a mohl jsem se tak zapsat mezi pět nejstarších hráčů naší divize.

Autor: Štěpán Weber