si odvezli ponaučení, že dokážeme hrát vyrovnaně s kýmkoliv a tím pádem také kohokoliv porazit, pokud do zápasu jdeme se stoprocentním nasazením. Hala měla rozměry na hraně snesitelnosti (stálo by za to se zamyslet nad tím, jestli by tato soutěž nesnesla větší hřiště) a parkety klouzaly, že by jim radlický povrch mohl závidět - přesto se všechny zápasy odehrály ;-) Takto nastavené parametry hovořily jasně ve prospěch urputnosti na úkor krásy. Hodně soubojů, nepřesností a vykřičených hlasivek. Tak by se dal zkratkovitě popsat průběh celého turnaje. Rozhodčí bohužel ani trochu nepomohli vývoji utkání, protože ho zkrátka vůbec neměli pod kontrolou a jenom zoufale přihlíželi, jak se holky sekají a zvuk jejich píšťalky tak během zápasu víceméně náhodně létal vzduchem (na závěr článku bude krátká výzva).

První zápas jsme nastoupili proti druhému celku v tabulce, Chodovu. Od začátku se hrála vyrovnaná partie, kde rozhodovaly především obě obrany a trochu také neschopnost střelců. Byli jsme to my, kdo se jako první radoval z gólu, když Kačka Formánková doklepla střelu od Viky. Po dlouhou dobu jsme pak drželi tento hladový náskok a dělali vše pro to, aby to tak zůstalo. V 27. minutě zápasu jsme ale z přemíry snahy nabídli soupeřkám početní výhodu (zbrklé rozehrání standardní situace znamenalo hru v šesti), která ještě neznamenala vyrovnání, ale soupeřky se dostaly do soustavnějšího tlaku, ze kterého jsme se nemohli dostat a který pět minut před koncem znamenal vyrovnání. Skoro se mi ani nechce zmiňovat, že zhruba minutu před koncem jsme vstřelili regulérní vedoucí gól, ale bohužel rozhodčí nesouhlasil (nepískal se přeci faul, ale vrácení výhody, a tak holky neměly rozehrávat z místa, kde byl druhý rozhodčí, který tvrdil že se míček hýbal a proto nemohl gól uznat...toliko vysvětlení).

Druhý zápas začal po delší pauze a tak jsme se všichni řádně občerstvili a odhodlaně se pustili do dalšího soupeře. Měli jsme mu co vracet, protože v minulém zápase jsme odcházeli s nepříjemnou porážkou o sedm branek. A do zápasu jsme vstoupili výborně. V páté minutě málem pohnula brankou Lucka Retová a šli jsme do vedení. Ačkoliv nás soupeřky výškově i váhově převyšovaly, tak jsme úspěšně vyhrávali osobní souboje, což bylo v tomto utkání klíčovým prvkem. Druhý gól přidala klasicky aktivně hrající Kačka Strnadová. Od té chvíli soupeřky ještě přitvrdily a nás to začal bolet, ale rozhodně nás to nezastavilo, naopak. Na snížení jsme reagovali dalším gólem ten den dobře hrající Kačky Formánkové. Vypadalo to, že si jdeme pro první tři body v sezóně. Pak ale přišla naše smolná dvouminutovka, kdy jsme nejprve špatně rozehráli a darovali soupeřkám gól a hned na to přišel vlastní gól. A bylo srovnáno. A pak přišel krásný okamžik, kvůli kterému všichni sport milujeme. Holky se nesložily, nezačaly se obviňovat, kdo za co může, naopak. Podpořily se a vrhly se do posledních pěti minut s nezlomnou vůlí, že tento zápas je jejich a že si body odvezou. A třicet vteřin před koncem byly za svou snahu odměněny, když Rety zase jednou trefila bránu :-)

Máme za sebou bodově nejúspěšnější turnaj a máme být na co pyšní. Oba dva zápasy jsme hráli minimálně vyrovnaně a snad jsme i místy byli lepším týmem. Holky se doslova rvaly v soubojích, vracely se do obrany a snažily se o konstruktivní rozehrávku, což se třeba o soupeřkách říct nedalo. Samozřejmě, že by se dala najít negativa, ale dnes se na ně zaměřovat nebudeme, není proč :-) Díky holky a díky rodičům a divákům.

A na závěr slíbená krátká výzva/prosba. Pokud máte alespoň trochu volné víkendy a máte florbal rádi a chcete ho někam posunout, tak pojďte pískat. Kvalitních rozhodčích je zoufale málo a pokud se jejich řady nerozšíří, tak se jejich kvalita prostě nemůže zvednout. A budeme pořád jenom nadávat. Více informací najdete zde.

Autor: Gigi

Panthers Praha - Florbal Chodov 1:1 (1:0, 0:0, 0:1) Panthers Praha - FA Mladá Boleslav 4:3 (1:0, 1:0, 2:3)