Bylo to už druhé pořádání v sezoně a zároveň první, z něhož se zažívacími problémy neutekl v jeho průběhu hlavní pořadatel, zdálo se tedy, že se nic nemůže pokazit. Ono se vlastně nic nepokazilo, na hale to i přes listopadové počasí neklouzalo, umírající časomíru chirurgicky přesným zákrokem zachránilo duo Petr - Petr a druhý z těchto jmenovaných navíc suploval i jednu z rolí rozhodčího, když sledoval hru tak poctivě, že si mohl dovolit vyjádřit i pochybnosti o potřebnosti jeho cest k pořadatelskému stolku.

V průběhu dne navíc nechtěl nikdo nikoho ani zmlátit v šatně jako při posledním radlickém pořádání (byť tedy zápas Šneků s rezervou Young Boys k této situaci neměl daleko), takže se ušetřilo červených karet či vyhazování z haly. Nás se sešlo dvanáct statečných a jeden Bráška, cíl byl pak jasný – být doma stoprocentní a nahánět vedoucí Dvojku jak týmově, tak i co se individuálních statistik týče. Před úvodním utkáním s Neveklovem pak ještě Bráška vyjádřil touhu stát se statisticky nejlepším gólmanem ligy.

K tomuto milníku se přiblížil hned při prvním střídání, kdy si hodil do sítě výstavního vlastňáka a smířil se tak s dalšími zlaťáky do týmové kasičky. Bylo to po dlouhé době záporné skóre, které ale dlouho nevydrželo a byť jsme se utrhli do výsledku 8:2 až ve třetí třetině, celý zápas jsme v poklidu kontrolovali a houževnatého soupeře přehrávali. Povedla se i individuální statistika a do elitní desítky bodování tak pronikla další jména, první letošní body pak zaznamenala posila z vyšších sfér Daneček, která tak dala zapomenout na fakt, že už mu dres není přes břicho tak jako dřív.

Dvouhodinovou pauzu mezi zápasy někteří strávili diskuzí na téma „kolik piv se dá stihnout za jedno odpoledne“, druhá část osazenstva se pak věnovala pořádání a úvahou na téma, zda píseň Bílá orchidej není ve skutečnosti vyvrcholením tvorby Daniela Landy a jeho série Bílej jezdec – Bílá hora – Bílá síla.

Právě program první jmenované skupiny ovlivnil začátek druhé bitvy proti Zruči, která sice rychle prohrávala 0:3, vinou ztráty soustředění ale dokázala stáhnout v jednu chvíli svou ztrátu na jediný gól. Chuť do vítězství se ale brzy vrátila, ještě do konce třetiny jsme vsítili další dva góly a ve zbytku zápasu se věnovali jednak postupnému navyšování skóre až na konečných 10:3, tak i hloupé snaze některých jedinců strkat oranžově oděným kolena do cesty. Nikdo se naštěstí nezranil a druhý výhra v jednom dni tak znamená potvrzení druhého místa a přiblížení se vysněné hranici 100 vstřelených gólů, která by znamenala i odměnu v podobě zlatavého moku pro naše barvy.

Poděkování našim věrným fanouškům, kteří se nenechali přemluvit a nakonec do haly opravdu dorazili, doplňujeme tentokrát i o velké díky našim pořadatelkám, které nás zachránily před blížící se katastrofou – jste nejlepší!

Autor: Tomáš Pauček