Novoroční Praha

Na tomto turnaji jsme se opět po nějaké době pokusili o "překvapení", jinými slovy nastoupili hráči, co normálně moc nenastupují - konkrétně Kúža, Štajn a já. Co je na tom ale to smutnější je to, že nejen že jsme nikomu nevzali v sestavě místo, ale vlastně nás ve finále bylo i tak málo a nestačilo to.

První zápas jsme si tedy ale slavnostně a spokojeně pobroukávali, jak je nás krásných 10 + v bráně stálice Vesmír, který ale bojoval s horečkou a nepovedlo se ho nahradit nikým z náhradníků, což jsme teda i docela doufali, že se povede - vždyť se hraje ve vysněné Praze a i díky tomu asi nás bylo o nás tři více. Chyběli Míla, který musel do servisu se nechat spravit, Martin, který se nestihl vrátit ze služebních hor, dále chyběl Tomáš Polívka a už ani nevím, kdo ještě z těch, co chodí normálně, vlastně už asi nikdo. :D

Se silnými Medvědy jsme tedy zkusili sehrát vyrovnanou partii a ono to překvapivě šlo, velkým dílem proto, že Medvědů bylo do pole jen o jednoho víc, než s Cibulkou a tak jsme mohli držet krok a občas si i zalítat a koukat, jak nás soupeř nechává hrát a šetří síly. Ve třetí třetině jsme pak začali více propadat a fatalizovat a soupeř nám tam zkušeně dosypal. Přitom zejména v první půlce to nebylo špatné, tedy ve smyslu, že jsme měli pěkné šance... jenomže jsme netrefili bránu nebo nás vyčapal brankář a ani tedy zvučné posily nedokázaly vstřelit pár branek.

Škoda škoda, ale nic proti druhému zápasu, kde jsme hráli s papírově silnějším soupeřem - v tabulce byl výše, ale pro nás hratelnějším - historicky i fakticky - se Stodem. Do druhého zápasu ale nenastoupil Bendy s poraněným svalem a Štajn pro stáří a nemohoucnost a nikoho se nám nepodařilo doplnit, já jsem navíc potřeboval taky dřív odejít, takže jsme zase ochutnali naší počtovou bídu. A zápas klasika, z úvodního tlaku a našeho nadšení brzo gól z hole Kúži, pak polevení a nechání soupeře, aby si dělal, co chce, až do stavu 1:5, kdy zase zabereme a stahujeme náskok soupeře, který se pak poslední minutu bojí o výsledek a konec 4:5 a trochu hořkých slziček.

Autor: Štěpán Weber

Veteráni v Liberci

V sobotu 17.02. nás čekal ligový výlet a tentokrát až do Liberce. Oba naši soupeři na nás shlíželi z předních pater ligové tabulky a tak bylo naším hlavním úkolem nedostat desítku. Toto předsevzetí vzalo za své již v průběhu prvního zápasu s Florbalovou akademií MB. Zápas sice otevřel pěknou individuální akcí Dan Černý (čerstvý jabloneckým imigrant a naše regionální posila), ale po dvou minutách Bolka korigovala stav a následovala klasická kanonáda. Soupeř nás rozebral jako lego a dosáhl na dvouciferné skóre.

Naším druhým soupeřem měl být domácí Liberec, toho čas na třetím místě ligové tabulky. Zatímco polovina našeho týmu se po nepovedeném zápase s Boleslaví uklidila do šatny, druhá skupina šla doplnit minerály a stopové prvky do místního bufetu. Liberec nastoupil v nejlepší sestavě v čele s lídrem naší ligy Martinem Syptákem. Nechyběl tvůrce hry Krupička, ani obránce Klucho, který ještě před dvěma lety hrál Superligu. Zápas začal podle očekávání sázkových kanceláří. Už ve třetí minutě se prosmýkl naší obranou Jan Krupička a zavěsil pod víko Vesmírovy brány. To nám připomělo, že jsme Krupičku měli hlídat. Po dalších třech minutách jsme si vzpomněli na to, že jsme měli hlídat i Syptáka - 2:0.

Uběhly opět tři minuty a bylo to 3:0. Schylovalo se na další debakl. Našemu druhém útoku se však povedlo na chvíli usadit se na půli soupeře a Tomáš Polívka překvapil libereckého gólmana střelou z dálky - 3:1. Tomáš se potom za odměnu proletěl přes mantinel, kam jej poslal útočník soupeře, ale mimo krátké výměny názorů několika hráčů obou týmů a lakonické hlášky rozhodčího, že faul neviděl, z toho nic nebylo. O první pauze se ujal slova Martin Bajer a promluvil nám do duše. Do druhé třetiny nastoupil zcela jiný tým. Důsledná obrana přinesla nejen obrat ve hře, ale také ve skóre. Dušan Hlaváč nejprve přihrál Martin Koubíkovi a potom sám akci zakončil - 3:3. Liberec Syptákem opět zvýšil na 4:3.

Litovali jsme několika neproměněných šancí. Ve třetí třetině se radoval opět soupeř a navýšil skóre po dvou trefách na 6:3. Jasný faul na Dušana potrestal Dan Černý, který v následujícím trestném střílení vymíchal gólmana liberce - 6:4. Zápas ještě zdramatizoval Dušan Hlaváč, které ve 35. minutě snížil na 6:5 a na tomto skóre už nic nezměnil ani náš závěrečný pokus při hře v šesti bez gólmana. Zápas s Libercem sice body nepřinesl, za to jsme odcházeli do šatny spokojeni s naším výkonem. Sehrát vyrovnané utkání s tak dobrým soupeřem nám opravdu zvedlo sebevědomí.

Autor: Tomáš Polívka