Dohrávka s favorizovanou Boleslaví nás čekala v týdnu na hřišti soupeře, po nějakých běžných trablích se to podařilo domluvit a vyjeli jsme a bylo nás krásně 10+1. Do brány se poprvé dostal legendární Boris a i soupeř "překvapil", když nastoupil ve velmi silné sestavě dokonce i se současným superligistou Petrem Krzyžankem. Za nás také konečně po dlouhé sérii náhod nastoupil junior Petr Nepraš. Měli jsme takzvaně přebekováno a tak jsme sáhli k tahu Denkem, čili naším neproduktivnějším hráčem a posunuli jsme ho do útoku - to se také projevilo naším vedením 1:0. Bohužel klasicky #mocbrzo.

Byli jsme docela pod velkým tlakem, ale zároveň jsme hráli docela dobře a odhodlaně, kluci z Bolky nás tlačili, ale my skvěle překáželi, blokovali a Boris začaroval bránu a dobře postavil tyčky, takže to bylo dlouho vyrovnané, což nás taky povzbuzovalo ve hře dopředu a hroziĺi jsme i z několika pěkných nebo slibných šancí - v sestavě byl i Číža, který normálně tolik nehraje a je potřeba vyzdvihnout, že hrál dobře a vyvaroval se věcí, které tam nepatří a měl i šance, ale bohužel mu tam nic nepadlo. Bolka šla do vedení až úplně na konci druhé třetiny a na 3:1 dávala až z nájezdu za postavení v brankovišti v půlce třetí třetiny. Tam jsme se ale pak zlomili a v posledních šesti minutách zápasu jsme inkasovali 5x, což zkazilo celkový dojem a výsledek.

K poslednímu turnaji jsme odcestovali do blízkého Králova Dvora, díky čemuž byla taky sestava slušnější - i když z původních 11+1 se to hned na první smrsklo na 9+1 a na druhý dokonce 7+1, protože Tomáš Polívka musel pryč a Pavel Uher si nešťastně zranil kotník a ještě tak hloupě - běžel střídat a pod nohy mu přišel v přerušení míček, na který blbě šlápnul. V sestavě byla navíc velká posila Kúža, který to měl za barákem a nevešel se na Céčko. Kromě toho nebyl rozhodčí, takže jsem se toho chopil a zažil jsem skvělou věc, tři zápasy pískat a dva hrát.

První zápas s Kadaní, se kterou jsme se střetli už dávno a ta nám první vzala také iluze o tom, že jsme schopni hrát, jak jsme zvyklí, takže jednak o toto všechno poučeni jsme vstoupili do zápasu a kluci nás trochu i šetřili, prootže měli za sebou těžký zápas se Stodem, který jsem díky pískání pozoroval a skončil jejich prohrou 7:8. Ale nevyužili jsme toho, místo toho jsme začali hrát až v polovině zápasu za rozhodnutého stavu 0:6, ještě parádním vlastencem - tam jsme se tedy odrazili, využili toho, že kati z Kadaně polevili a vyhráli třetí třetinu 4:1 a konečné skóre 6:8 tedy vypadá, že jsme hráli normálně, ale o to víc to mrzí.

Druhý zápas s velmi kvalitním Libercem se odvíjel podobně jako naše první střetnutí, statečně jsme vzdorovali lepšímu soupeři, který nás ale opět trochu šetřil nebo spíš prostě nepotřeboval, protože klíčové utkání o postup do play-off s Boleslaví ten den už zvládnul, byl to takový ten klasický zápas v sedmi, kdy jsme moc nestřídali a bojovali, nechali si dát do půlky zápasu pět gólů, pak zabrali a zase si nechali nasázet, ale neskončilo to desítkou.

Na dohrávku s Lípou už není bohužel morál a jak už jsem psal dříve, bude nás čekat přemýšlení nad další sezonou, jaké jsou možnosti a výhody a nevýhody - i s ohledem na pohyby v našich ostatních družstvech.

Děkuji tedy všem za tuhle sezonu, která nebyla lehká, ale díky srdíčku a nasazení a díky nějakému jádru, sice malému a ne moc zkušenému, jsme to nakonec hlavně přežili, což byl ostatně náš dlouhodobý cíl!

Autor: Štěpán Weber