První zápas nás čekala bitva s Medvědy Severu, kteří se v tabulce pohybují velmi blízko čela, druhý zápas s FBC, které naopak okupuje stejně jako my konec tabulky. Sestava se tentokrát rodila hladce a dokonce jsme mohli nechat několik borců odpočívat. Do prochladlé Kadaně dorazilo 11 hráčů do pole, což je zatím rekord a nutno podotknout, že tato sestava byla historicky nejsilnější v krátké historii této kategorie. Do brankoviště hodlala pokleknout legenda klubu Honza Borák, který navíc tentokrát neřídil, takže všichni dorazili šťastně a včas. Jen ti, co jeli s Honzou autem, byli strašeni jeho řidičskými historkami z výletů za florbalem. Na beku druhé lajny se objevila další legenda klubu, Jirka Dufek, kterému se ale bohužel nepodařilo dohrát ani první třetinu kvůli zranění kolene.

Do prvního zápasu jsme vlétli s vervou a soupeř se zřejmě nestačil divit, co se děje. Vytvářeli jsme si šance, ale bohužel k naší smůle jsme buď netrefovali, nebo se vždy vytáhl hostující gólman. Výsledkem našeho tlaku bylo odpískané trestné střílení, které nicméně Kůža neproměnil. Těsně před koncem třetiny jsme neuhlídali soupeřův brejk a tak se opět projevilo klasické přísloví „nedáš, dostaneš“. Lípa si tak odnášela do první přestávky těsné vedení.

My jsme pokračovali v tlaku a bušili do soupeře. V polovině třetiny jsme dostali výhodu jednoho muže v poli. Bohužel nám soupeř opět ukázal svou efektivitu a z brejku i v oslabení zvýšil na rozdíl dvou gólů. A když o chvíli později po naší chybě byl rozdíl už tříbrankový, vypadalo s našimi akciemi bledě. Náš prapor ale zvedl Martin Denk, který stihl ještě do přestávky zkorigovat výsledek na 1:3. Ve třetí části jsme se snažili zvýšit tlak na maximum a soupeř se zatáhl a spoléhal jen občasné brejky. My ale z tohoto tlaku vytěžili jen snížení na konečných 2:3, kdy Kůža odčinil neproměněný nájezd.

Druhý zápas měl být podle předpokladů vyrovnanější, ale věřili jsme zároveň, že by kvalita mohla být tentokrát na naší straně. Utkání jako takové vypadalo velmi obdobně jako naše první vystoupení. Začali jsme soupeře tlačit a ten spoléhal na pevnou obranu a rychlé protiútoky po našich chybách. Ale tentokrát jsme se v zápase jako první zapsali my, kdy David Ghali po vybojovaném balónku zamířil přesně k tyči. Bohužel soupeř se nevzdal a do sirény dokázal vyrovnat. A když na začátku druhé třetiny využili přesilovku (opět po naší chybě v rozehrávce), otočili skóre ve svůj prospěch.

V polovině druhé třetiny opět naše nedůslednost v rozehrávce způsobila, že jsme již museli dotahovat dvoubrankové vedení soupeře. Jeho tvrdá hra nám nevyhovovala, ale ukázali jsme morál a dokázali jsme tři minuty před koncem vyrovnat. Chvilku na to měl vítězství na hokejce Dalík, ale pohrdl a tak se stalo nevyhnutelné - soupeř rozhodl 30 vteřin před koncem o svém triumfu. Takže náš tým stále čeká na body, ale tento turnaj ukázal, že dokážeme poskládat kvalitu a hrát velmi vyrovnané zápasy.

Po skončení turnaje většina kluků spěchala do Řep na oslavu našeho klubu 30 let od založení, nazvanou Heart of Panthers, kde se mnozí z nich dostali do nově založené síně slávy. Gratulujeme jim i klubu a doufáme, že nás v budoucnu opět většina z nich podpoří v naší snaze po vítězství.

Autor: Miloslav Mattes