Sestava se rodila jako obvykle, nějaké to pevné jádro a plus několik volných radikálů, kteří ale vykazovali příznaky typu "budu tak 50/50", nebo "dám ti ještě určitě vědět" či "moc bych chtěl, ale nevím, jestli to vyjde" a jmenujme ještě jednu z těch bizarnějších "půjdu jenom, pokud vás nebude moc".

Ale vypadalo to dobře, konečné číslo oscilovalo mezi 8 a 9, což byla paráda a když pak v pátek večer zazvonil telefon od Šáfiho, že tedy nakonec půjde, tak jsem začal pomýšlet i na body, protože obranný val ve složení Šáfi - Martin Denk a Imperátor zní hodně famózně a neprostupně.

Pak ale přišly ty odpadávačky na poslední chvíli - Kúža a hlídání, Dalík a fiktivní kontakt s pozitivním a rázem nás bylo osm, protože Dušan ve víře, že je nás hodně, odjel trénovat na Jizerskou 50. Do sestavy se tak vešel i Víťa Kůstka, který se dostal do ostrého soutěžního zápasu po cca 16 letech, takže mu chvilku trvalo a bude trvat, než si stáhne aktuální verze. :-)

První zápas s klukama od Hromase nevěstil nic lehkého a mohli jsme jen doufat, že stejně jako my se budou šetřit na druhý zápas. To ale Blekům velmi vyhovovalo, protože hráli ve velkém klidu a pohodě a my jsme byli tak neschopní, že jsme je nedokázali dostat ani na chvíli pod tlak a nebo třeba do nějaké vnitřní hádky, které je u nich jinak populární sledovat. A padalo nám to tam od začátku, zápas se vlekl a i já osobně jsem prostě nedal ani prázdnou bránu a byli jsme v pasti a došli jsme tak k rekordnímu výprasku. Rekordním bizárem jsou taky tři obdržené góly v přesilovce. Slzička tedy aspoň za moje dva góly ve třetí třetiny, které se oba povedly (asi náhrada za ty nedané jasné šance), kdy jeden byl po freečku zpoza brány a druhý po strašně chytrém a zkušeném přehození gólmana.

Víťa musel odejít a zranil se Šáfi a Bayer, první až tak, že musel odstoupit a válečník Bayer se zapřením všech sil a fáčem, který pamatuje studenou válku, sice nastoupil, ale značně limitován. Celkový počet 6+1, soupeř Česká Lípa - ta, co jsme s ní ještě nehráli a taky ta, co se podobně s námi trápí na dně tabulky. Takže to slibovalo vyrovnaný souboj, kde ale budeme trpět velkou únavou, na kterou ve finále i dojedem a samozřejmě to byla pravda.

Kluky z Lípy jsme nechali odskočit na pohodlné vedení 3:0, abychom mohli pak mohutně dotahovat, což se nakonec povedlo, dokonce jsem to byl já, kdo se chopil nájezdu za faul na Járu. Pak měli rozhodčí trochu málo citu pro naši rychlou rozehrávku a nechali nás to opakovat a samozřejmě nic a to nám pak chybělo, Lípa nám pak utekla o další 4 góly a bylo po zápase, nikomu už se naštěstí nic nestalo a přežili jsme další turnaj.

Příště pořádáme a takže hrajeme zase v Praze, takže očekávejte podobný report - velká naděje a následně zklamání z malé účasti :-) Pak už nás čeká jenom jeden turnaj v Králově Dvoře a dvě dohrávky a pak už jen rozjímání nad další sezonou.

Autor: Štěpán Weber