V bezpečném středu tabulky, s možností sestupu jen v teoretické rovině, jsme do turnaje vstupovali s klidem, že si to užijeme a pokud možno ještě vylepšíme náš počet bodů v tabulce. Sešli jsme se ve 12 lidech, tedy 3 lajny se 2 se točícími hroťáky Danem a Polcim.

V prvním zápase nás čekali Sokolníci z Nebušic, kteří do svých soupeřů v posledních zápasech slušně bušili (Kobylisům nasázeli 16 fíků!) a snažili se odvrátit poslední místo v tabulce a sestup do nižší soutěže. Co si budeme povídat, nějaké zásadní bušení se nekonalo a hned v 1. minutě zabušil na 1:0 Dan Černý povedenou dorážkou. Poté přišla z naší strany nějaká vyloučení a bylo srovnáno na 1:1, nicméně za 20 vteřin jsme znovu vedli díky Polcimu voleji po přihrávce Koliho.

Druhá třetina patřila Karbičovi, když se stal jediným, který rozvlnil síť soupeře a to rovnou dvakrát. Myslel i na pana Hetryka, ale ani po dalších nadějných šancích na palubovku kšiltovky (ani rohlíky :-)) nepřistály. Zvlášť jeho první gól na 3:1 po neohroženém průniku Karolka stál za to – do přihrávky na střed se opřel jako Zdeno Chára a vyslal pomalou petelici po zemi doprostřed brány, kde vymetl zbloudilého pavouka. :-) Nicméně akce byla tak rychlá, že gólman soupeře se jen ohlédl a nezmohl se na další reakci.

Když ve 3. třetině Likis s míčkem na holi čekal přibližně dvanáct vteřin, než se mu naskytne ideální příležitost ke skórování (což se taky stalo), vypadalo to na jasné 3 bodíky. Poučení prvním zápasem, kdy Nebušice za stejného stavu dotáhly během pár minut na 5:5, jsme za přispění solidní obrany a výborného Hrůši nepřipustili drama a nechali kluky dotáhnout jen na nic neřešících 3:5. Výkon nebyl optimální, co si budeme povídat, ale stačilo to. Fantom Nebušic Smutný nám dal naštěstí
jen 2 góly – na toho už od začátku upozorňoval Klouzač Dejv - Se svými podrážkami, které si nerozuměly s povrchem místní florbalkového stánku, to v jeho podání občas vypadalo jako na světovém poháru v curlingu. Promiň Dejve. :-)

Poté nás čekala dvouzápasová pauza a druhý mač s mladými puškami ze Sparty U23. Do zápasu jsme vstupovali s obavami, že se nám může udělat nevolno při projížďce na sparťanském „kolotoči“. Tato obava byla umocněna i díky „šestnáctipivu“, které skončilo v útrobách první lajny. Ano, Šáfi držel svůj standard, ale výjimečně se na tomto úctyhodném „soudku“ podíleli slušným dílem i ostatní souputníci z jeho pětky.

Pohled na soupisku soupeře vyvolal v některých členech našeho ansámblu zděšení, protože by jim mohli bez problémů dělat táty (*zasněná poznámka autora – jaké by to bylo mít dvojku na začátku roku narození…. ? :-)), navíc nás opustila úderná dvojice Karbič – Karolko, takže jsme nastupovali jen ve
dvou lajnách.

Ačkoli jsme partii nerozehráli špatně, do šaten (resp. zpět na střídačku) jsme po našich nedůslednostech v obraně šli po první třetině s třígólovým mankem.

Pak promluvil Likis: „Hoši, na nás je deka jen kvůli tomu, že víme, že to je „Sparta“, pak máme v hlavách, že vlastně nemůžeme vyhrát, pojďte to ignorovat a hrát naši hru.“ Proslov to sice nebyl hřmotný jako z úst Ivany Hlinky, ale většina sestavy ho (alespoň podvědomě) dostala pod Kůži.

Začali jsme hrát opravdu dobře a místy mladé technické hráče i přehrávali, Dan snížil na 1:3, soupeř sice ještě jednou udeřil, ale pak to přišlo.

Od předminulého turnaje se nám tady rozmohl takový nešvar – hráči C-POWER čím dál tím více používají sprostá slovíčka. Upřímně nevím, jestli chtěl Šáfi přebrat primát zlého může týmu od Kůži (který s tímto nešvarem začal) nebo mu pan rozhodčí jen „nevoněl“, ale ten KOKOT tam prostě zazněl. :-D Marně se to kapitán snažil s rozhodčím uhrát na Tourettův syndrom, Šáfi šel zahřát na dobu dlooouhou lavici pro provinilce. Jelikož už tam seděl Koli, tak jsme čelili přesilovce soupeře 3 proti 5. Nejenže jsme ji ustáli, ale Koli po návratu z trestné lavice v oslabení dokonce po Likisově lahůdkové přihrávce snížil na 2:4.

Se sprosťákem na trestné jsme do útoku excelovali a v mnoha případech chybělo málo – Martin po Kůžově nahrávce již konečky prstů škrtal v radostné euforii strop berounské haly, než si uvědomil, že jen zazvonila tyčka. A nebyla jediná, na paty se nám lepila smůla a i když po milimetrovém pasu Dana Martin snížil na 3:4, soupeř poté opět odskočil na dvougólový rozdíl.

Pak se ale ukázala posila z Áčka – Pavel Daněk, který přidal k výbornému výkonu v obraně dva veledůležité góly a zařídil vyrovnání na 5:5. Sparta už se na nic nezmohla a šlo se do nájezdů.

Martin sice nedal, ale sparťánek taky ne. Koli krásně klička do forhendu a zavěsil, soupeř ale na 1:1. Kůža na nájezdy moc nechodí, ale v ochozech měl dceru i ženu, tak se musel hecnout a klička do forhendu a spadlo to tam, Hrůša poslední čape a máme bodík navíc a cenný skalp sparťanských mlaďasů – to potěší.

Turnaj, který ukázal, že umíme hrát a vyhrát i se silnými týmy, stačí makat a na hřišti si vyhovět. Když jsme se tak rozehráli, až nás trochu mrzí, že nás čeká poslední zápas sezony. CHUŤ !!!

Kanada:

• Dan 2+2
• Koli 1+3
• Karbič 2+0
• Pavel 2+0
• Likis 1+1
• Polci 1+1
• Martin 1+0
• Kůža 1+0
• Šáfi 0+1 (+KOKOT :D)
• Karolko 0+1
• Dejv 0+1
• Hrůša JISTOTA jako vždy

Autor: Jan Kudela