V probíhající sezoně chybí do konce základní části pět kol a Panterkám v prvoligové tabulce náleží sedmá pozice, s tříbodovým náskokem na dotírající Spartu a Mladou Boleslav. Jste se současným umístěním spokojené, nebo jste pomýšlely na vyšší příčky?

Eliška Zubová: "V současné době jsme přesně ve středu tabulky. Rozhodně mým i týmovým cílem bylo obsazení vyšší příčky, některé body jsme si nechaly utéct zbytečně, proto se není čemu divit, že obsazujeme 7. pozici."

Tereza Trubičková: "Umístění ve vyšších příčkách by bylo samozřejmě lepší a přinášelo by to větší spokojenost, ale myslím si, že nás to naopak motivuje a snažíme se vyšplhat co nejvýše ještě předtím než začne samotné play-off."

Štěpánka Neumanová: "Myslím, že většina z nás si představovala lepší umístění, přeci jenom na nás ležel tlak očekávání jako bývalého extraligového týmu. Ve chvíli, kdy jsme začaly tabulkou po slibném začátku propadat, to pro některé z nás byl trochu šok, ale nehroutily jsme se z toho. Špatné období po pár zápasech odeznělo a my zase byly schopné zápasy vyhrávat."

.

Některé z Vás zažily jak zápasy v 1. lize, tak i ty extraligové, nebo naopak z nižších soutěží. Jak velký skok mezi soutěžemi to je? V jakých detailech se podle vás liší florbal v jednotlivých soutěžích a s čím jste po sestupu vy konkrétně měly největší potíže?

Eliška Zubová: "Extraligové zápasy jsem hrála jako prvním rokem juniorka, hned po mém příchodu do Panthers jsem dostala tuto možnost. Rok v extralize mi dal mnoho zkušeností individuálních, naopak neustálé prohrávání vedlo k poklesu sebevědomí týmu. Za mě tým potřeboval sestup do 1. ligy, zde můžeme prozatím nabírat zkušenosti, sebevědomí a celkově budovat tým, který bude za pár let schopný zase konkurovat i týmům z extraligy. V současné sezóně jsem měla možnost okusit florbal i ve 2. a dokonce i 3. lize žen. V těchto soutěžích je to pohodové, cítila jsem tam kamarádskou atmosféru i z protějších týmů, tempo hry je samozřejmě pomalejší než v první lize.

Za mě je hlavním rozdílem mezi extraligou a první ligou technika – extraliga byla mnohem víc techničtější, v první lize je naopak takový "drsnější" florbal tělem. Právě toto mi asi dělalo největší problém, zvyknout si na to, že je to mnohem méně pískané než v extralize a že je potřeba se takového hře přizpůsobit, čekat tvrdé souboje a hrát více tělem."

Tereza Trubičková: "Já osobně mám 1. zkušenost s 1. ligou teprve letos, kdy jsem přešla ze 3. ligy po tříleté pauze, co jsem měla, takže pro mě osobně je tento skok obrovský a zbytek úplně nejsem schopná bohužel posoudit. Rozdíl je určitě v kvalitě, rychlosti a 1. liga narozdíl třeba od té 3., se kterou to mohu srovnat já, se bere vážněji a je to o něčem jiném. Po sestupu největší potíže byly určitě v odchodech zároveň i příchodech nových žen, kdy kolektiv na sebe nebyl zvyklý a poskládal se pomalu z poloviny nový tým, když to přeženu."

Štěpánka Neumanová: "Největší rozdíl, jak by se intuitivně dalo říct, je samozřejmě ve výkonnosti. Extraligové týmy trénují minimálně 4x týdně a hráčky musí ve většině případů florbalu obětovat vše. V 1. lize tomu tak u všech týmů rozhodně není. Já osobně také pociťuji rozdíl v atmosféře zápasů. Ten pocit, stát v extralize na hřišti proti nejlepším hráčkám naší republiky, byl pro mě mnohdy nezapomenutelný. K soupeřkám z 1. ligy ovšem také přistupuji s pokorou a snažím se žádný z týmů nepodcenit.

Co se problémů týče, nevybavuji si žádný, který by souvisel se sestupem do nižší ligy. Ba naopak já jsem se i těšila z pocitu, že nás čekají týmy, se kterými budeme hrát vyrovnanější utkání a budeme se moci víckrát radovat z výher. :-)"

Pád o soutěž níž s sebou přinesl i zemětřesení v kádru, který se oproti loňskému roku hodně obměnil. Jak dlouho vám trvalo najít ten správný rytmus a chemii v týmu? A jak kabina nové tváře vlastně přivítala?

Eliška Zubová: "Nějakým způsobem stále zjišťujeme, kdo s kým má tu chemii na hřišti. Mimo hřiště má jinak tým skvělou chemii. Nové tváře zapadly hned, jako kdyby k nám patřily celou dobu."

Tereza Trubičková: "Myslím si, že občas to hledáme doteď, ale je to určitě lepší než co to bylo ze začátku, ale zkoušení různých variant ať už na tréninku, nebo na zápase byla potřeba a chvíli to trvalo než si to více sedlo, doteď se nám to sem tam mění a zkoušíme nové varianty, když někdo onemocní, vypadne atd. Co se týká přivítání, tam vyloženě problém nebyl si myslím. Osobně mě až překvapilo, jak se k tomu tým postavil a vzal nás mezi sebe a tvoříme podle mě poměrně fajn partu i mimo hřiště."

Štěpánka Neumanová: "Hodně holek odešlo již v průběhu minulé sezóny a další se přidaly po jejím konci. Byly jsme rády za nové síly i za holky z juniorek, které se po neotevření jejich kategorie rozhodly naplno trénovat s ženským týmem. A přivítání? Přijde mi, že to šlo hrozně rychle a zejména přes letní přípravu jsme s holkami dokázaly vytvořit takový kolektiv, který by nám leckterý tým mohl jen závidět."

.

První ligu i díky letním otřesům v kabině hraje spousta bývalých Panterek a tedy i vašich spoluhráček, pro něž se jednou z hlavních destinací stal i pražský rival ze Sparty (odkud před sezónou naopak do Panthers zamířila jedna z vás). Jsou pro vás zápasy proti ještě nedávno vašim spoluhráčkám o to pikantnější, nebo k nim přistupujete spíše v kamarádském duchu?

Eliška Zubová: "Asi tuhle věc zrovna nějak nevnímám. Kamarádky a bývalé spoluhráčky bych našla ve většině týmů, se kterými se utkáváme. Beru to jako zápas s každým jiným soupeřem, po zápase pokecáme, dáme pivko, ale na hřišti to neřeším."

Tereza Trubičková: "Snažím se úplně nerozlišovat soupeře ať už se s někým v týmu znám nebo ne, ale určitě tam bude o kus větší motivace takový tým porazit, já toto nemám u Sparty tolik, přestože jsem od nich přešla (z 3. ligy) o to je to taky jiné, než kdybych hrála za ně stejnou ligu, jako hrajeme momentálně. Několik hráček v týmu znám a bavíme se stále, ale snažím se to moc nevnímat na hřišti."

Štěpánka Neumanová: "Samozřejmě tuto skutečnost máme v hlavách a je třeba se na tyhle zápasy předem mentálně připravit. Mimo hřiště jsme povětšinou stále kamarádkami, na hřišti na to ale nelze brát ohled. Jde o soupeře jako každého jiného. Na každou z nás tohle působí jinou měrou. Já se například do přímého kontaktu se svými bývalými spoluhráčkami z branky moc nedostanu, takže to na mě tolik nepůsobí. :-)"

Zejména v rané části sezony jste měly dobrou formu, jež v jednu chvíli čítala dokonce čtyři vítězné zápasy v řadě, před Vánoci ale naopak přišla série pěti po sobě jdoucích porážek, navíc s velkým množstvím inkasovaných branek. Čím si vysvětlujete tyto výkyvy formy a jakým způsobem pracujete na zlepšení defenzivy?

Eliška Zubová: "Defenziva není náš problém ba naopak, chybí nám spíše více a vyšší úspěšnost střelby. V této části sezóny jsem byla pouze v "částečném" zápřahu, kvůli zranění, které jsem léčila přes letní prázdniny. Jelikož jsem v mnoha těchto zápasech naskočila jenom na chvilku, tak nedokážu asi úplně říct, čím tato neúspěšná série byla způsobená, protože nevím, jaké soupeřky na hřišti byly."

Tereza Trubičková: "Velkou roli hrálo to, že to byly lehčí týmy převážně, které i momentálně jsou pod námi v tabulce a pak nás čekaly těžší soupeřky. Bohužel musel přijít kámen úrazu a po několika prohrách to bylo znát i na náladě v týmu obzvláště když šlo o takový brankový rozdíl... Udělaly se pak nějaké změny. Bylo dost znát, že jsme do ledna měli pouze 2x trénink a soupeřky 3-4x týdně, momentálně máme 3x a snažíme se na nedostatcích pracovat. Více trénujeme oslabení a přesilovky a snažíme se víc zaměřit na věci, kde máme mezery, a i na samotné gólmanky se více zaměřuje momentálně v týmu."

Štěpánka Neumanová: "Tuhle sezónu nám los moc nepřál. Ze začátku sezóny nás čekaly utkání se soupeřkami z druhé poloviny tabulky. Pak ale přišel zlom a naopak jsme hrály hned za sebou s 5 top týmy v naší lize. Po vyšší prohře tak pro nás bylo těžké se znovu motivovat na zápas s podobně těžkým soupeřem (přesto jsme mnohdy s těmito soupeřkami dlouho držely krok). Věřím ale, že se z chyb, které jsme v těchto zápasech udělaly, poučíme a obereme o body i týmy, které jsou na tom momentálně lépe než my."

.

Blíží se znovu náročný program, kdy v posledních pěti zápasech základní části narazíte na pětici soupeřů z horních pater tabulky. Berete tyto duely jako přípravu na play-off, nebo se sledování tabulky snažíte vyhnout? Uzpůsobujete závěru sezony nějakým způsobem přípravu?

Eliška Zubová: "Částečně to asi budeme brát jako přípravu na play-off. Některé věci a pokyny jsou trošku pozměněné, ale jinak nějak extra ne."

Tereza Trubičková: "Je to lepší za mě si poměřit síly se silnějšími soupeři, pevně věřím, že z těch pěti zápasů dokážeme vytěžit nějaké výhry. A myslím si, že na play-off nás to dokáže připravit více, ale nějak zásadně se nesnažím sledovat tabulku, protože kolikrát dokáže překvapit tým, od kterého bychom to tolik nečekaly, a je na nižších příčkách v tabulce. Jak už jsem zmiňovala, nějaké změny proběhly v přidání tréninku, trénování více přesilové hry a oslabení, ale je před námi ještě velký kus práce a spoustu věcí, kde jsou ty nedostatky a na čem je potřeba pracovat."

Štěpánka Neumanová: "Ano, musím uznat, že teď ve druhé polovině základní části se zápasy s těžšími týmy hodí. Měly by nás dostat do tempa, ve kterém se bude hrát i samotné play-off. Tabulku sledujeme, protože chceme být informované o vývoji v lize a můžeme se tak už teď připravovat na potenciální soupeře ve vyřazovací části. Co se přípravy týče, snažíme se spíš dopilovat taktiku a aspekty hry, které nám vycházely v průběhu celé sezóny."

Právě tato měření sil mohou ještě dost zamíchat tabulkou – čistě pohledem statistik stále můžete teoreticky skončit i na pátém místě, stejně tak se ale lze propadnout i na pozici desátou. Jak je pro vás důležité udržet se v elitní osmičce? Měly jste nějaký osobní či týmový předsezonní cíl, co se pozice v tabulce týče?

Eliška Zubová: "Tak určitě pomýšlíme na tu nejvyšší možnou příčku v tabulce. Řekla bych ale, že je důležitější předvést perfektní výkony, po kterých si budeme věřit na náročný konec sezóny. Zbytek snažení a naší přípravy se ukáže hlavně v play-off."

Tereza Trubičková: "Rády bychom se vyšplhaly na vyšší příčku, anebo minimálně se udržely na stejné pozici. Budeme bojovat, abychom nepropadly na zmiňované 10. místo, ale bude to ještě několik těžkých, ale vyrovnaných soubojů. Osobně jsem nevěděla, co od 1. ligy čekat, když Panterky sestoupily, ale takový ten cíl být někde maximálně v polovině tabulky by se asi dalo říct, že jsem chtěla."

Štěpánka Neumanová: "Udržení se mezi prvními osmi týmy by pro nás v současné chvíli bylo rozhodně úspěchem, a to hlavně proto, že k tomu bude nutné porazit právě některý z prvních pět týmů v tabulce. Žádný cíl na konkrétní pozici jsme neměly."

.

Do play-off vstoupíte osmifinálovými bitvami, které se kromě elitní čtyřky týkají celého zbývajícího prvoligového ansáblu. Máte nějakého vysněného soupeře, se kterým byste se v prvním kole či i v těch dalších chtěly utkat? A na jakou netradiční věc byste do Rudné na domácí zápasy nalákaly nerozhodné fanoušky?

Eliška Zubová: "Vysněného soupeře asi nemám. Zvládneme porazit kohokoliv, když budeme chtít a když budeme hrát naši hru po celé tři třetiny zápasu."

Tereza Trubičková: "Upřímně netroufám si říct, zda máme vyloženě nějakého vysněného soupeře, tak uvidíme, jak se to celé ještě vyvine a proti komu se nakonec postavíme. Místní bufet je velké plus, k tomu florbal a dobrá atmosféra myslím si, že docela fajn víkendová aktivita a neváhala bych přijít."

Štěpánka Neumanová: "Vysněného asi přímo ne. Tuto sezónu je 1. liga žen poměrně nepředvídatelná, a tak i tým ze spodní části tabulky může porazit toho nejlepšího. Žádný ze zápasů nebude jednoduchý. Zároveň bude zajímavé sledovat, jak výkon ostatních týmů ovlivní konec střídavých startů holek z extraligy. Fanoušky bych ráda pozvala na naše zápasy, kde umístění v tabulce nic neznamená a kde zápas může být napínavý do posledních vteřin. Za všechny fanoušky, kteří dorazí, budeme moc rády."