Sezona to navíc byla vydařená i individuálně. Hned trojice Panterek si kromě početné sady cenných kovů odnesla i netradiční zkušenosti v podobě účasti na Olympiádě a dětí a mládeže v Olomouci, kde se ve výběrech Prahy, respektive Středočeského kraje utkala s těmi nejlepšími mládežnickými florbalistkami z celé republiky. Jendou z trojice vyvolených pak byla i univerzálka Eva Budinová, která celou sezonu hodnotí v krátkém rozhovoru.

Evo, máš za sebou se svými spoluhráčkami náročnou sezonu plnou těžkých zápasů, jak bys jí zhodnotila jako celek?

Na začátku sezony jsem nehrála kvůli zranění, ale snažila jsem se za holkama jezdit na co nejvíce zápasů a tréninků. Během sezony jsme se hodně výkonnostně i mentálně zvedly a v závěru jsme dokázaly porážet i ty nejlepší pražské týmy. Tím chci říct, že jsem spokojena s touto sezonou, a myslím si, že jsme všechny udělaly velký herní pokrok. Taky si myslím, že jsme s holkama skvělá parta a dokážeme při zápasech bojovat jedna za druhou.

Věkem stále ještě patříš do starších žákyň, během uplynulých měsíců jsi ale nastupovala pravidelně také za dorostenky a chlapecké týmy – celkově to jen v ligových soutěžích dělalo 58 zápasů. Nebyla už v závěru znát únava? Jak se Ti vlastně dařilo přepínat prakticky každý víkend mezi různými herními styly, které se v jednotlivých kategoriích liší?

Na velkou fyzickou zátěž jsem si v průběhu sezony zvykla a nevadí mi. Hraní s klukama je úplně jiné tempo, ale myslím, že po prvních pár střídáních jsem se vždy rychlejšímu stylu zápasu snažila přispůsobit.

Z těch 58 zápasů jich logicky většina byla v dívčích družstvech, kde jste letos se svými spoluhráčkami udělaly obrovský krok kupředu a například ve stržkách jste ve druhé polovině sezony solidně zatápěly i daleko zkušenějším soupeřkám. V čem jste se podle Tebe posunuly nejvíce? Pomohlo vám i „šlapání“ od trenérů, nebo jsou na vás naopak hodní?

Trenéři nás vyhecovali k lepšímu přístupu do tréninků i zápasů. Dělají pro nás to nejlepší a chějí, abychom se co nejvíce zlepšovaly. Rozhodně to nejsou takoví ti trenéři, kteří pořád křičí, naopak, vše nám vysvětlí v klidu a když je potřeba, tak nám poradí i individuálně.

Většinu ze současného výběru stržek navíc v téhle kategorii čeká ještě jeden rok, jaké do něj vkládáte ambice? Co si zároveň slibujete od soutěže dorostenek, které letos budou hrát 1. ligu?

Věříme, že příští sezona bude minimálně stejně úspěšná jako ta minulá. Na Prague Games jsme dokázaly, že můžeme hrát vyrovnaně s těmi nejlepšími, a to i přesto, že máme v týmu nové tváře. Co se týče dorostenek, tam budeme hlavně sbírat nové zkušenosti do budoucna a doufám, že se nám v průběhu sezony zase podaří sehrát a zlepšit kvalitu zápasů.

Po závěru sezony, kterou jste ukončily účastí v nejvyšším koši, přišel čas letních turnajů, ve kterých jste zaznamenaly úctyhodnou bilanci – na čtyřech podnicích jste získaly čtyři sady medailí, z toho hned dvě zlaté. Představovaly jste si vůbec před začátkem prvního z nich, že byste v nich mohly být takhle úspěšné[1] ?

Podle mě jsme si nemyslely, že to dotáhneme takhle daleko, ale na tunaj PFC jsme šly s cílem dosáhnout medaile. To se nám také povedlo a dodalo nám to více sebevědomí do dalších turnajů. V těch už jsme se snažily urvat co nejlepší výsledek.

Postupně jste získaly zlaté medaile na Ostravských hrách a titul jste oslavily i na PFC, následoval pak bronzové placky z Brna a Prague Games, kterého úspěchu si ty osobně ceníš nejvíc a proč?

Nejvíce si vážím bronzu z Prague Games. Jsem ráda, že i v oslabené sestavě o osmi lidech jsme zvládly odehrát velmi dobrý turnaj a trochu se sehrát s novými spoluhráčkmi do příští sezony. Také se mi líbilo finále PFC, protože tamní atmosféra neměla z mého pohledu daleko k zápasu na mistrovství světa.

Kromě výše zmíněného Tě čekala ještě jedna náročná, ale o to prestižnější povinnost – za výběr Středočeského kraje jsi nastoupila na Olympiádě dětí a mládeže, kde jsi společně i například s Anetou Machulkovou vybojovala konečné šesté místo. Jaká to pro vás byla zkušenost? Co říkáš na prostředí a kulisy takového turnaje?

Bylo skvělé si zahrát proti nejlepším holkám z republiky v této kategorii. Nasbíraly jsme spoustu cenných zkušeností jak od trenérů, tak i od hráček z jiných týmů. Změnou pro nás bylo hraní trochu odlišného systému, než hrajeme se stržkami. Šesté místo bereme jako úspěch, jelikož jsme měly jeden z nejmladších týmů. V ,,olympijské vesnici‘‘ bylo úžasné prostředí, chvílemi jsem se cítila jako na opravdové olympiádě.

Příprava na novou sezonu už je v plném proudu a kromě Panthers Campu Tě čekalo také společné soustředění ženské složky, kde se po hřišti proháněly mimo jiné i Panterky hrající extraligu. Jaké to je čerpat zkušenosti od hráček, které se pravidelně účastní soubojů s největšími tuzemskými hvězdami? Dostala jsi možnost si s nimi i zatrénovat?

Na soustředění jsem se zúčastnila dvou tréninků se ženami. Bylo to rychlejší než naše normální tréninky. Holky nás vzaly mezi sebe, a když něco uděláme špatně nebo něčemu nerozumíme, jsou ochotné nás podpořit.

Času na odpočinek každopádně moc není, protože už se blíží další soustředění s mládežnickými družstvy chlapců následované turnajem Salming Cup a než se nadějeme, je tu nový ročník ligy. Stíháš v tomhle nabitém programu alespoň trochu relaxovat, nebo máte od trenérů takové množství individuálních tréninků, že Tě musí brzdit i rodiče?

Tréninků nemáme úplně málo, ale když mám možnost, snažím se co nejvíce relaxovat. Rodiče mě ve všem podporují a hodně mi to pomáhá. Na další florbalové akce a hlavně na novou sezonu se už moc těším.