Výlet do Sedlčan brzy ráno se nezamlouval asi nikomu, a když pak naše dorostenky objevily místní halu s povrchem připomínajícím kluziště, tak se moc nezaradovaly. Ale i v těchto podmínkách vybojovaly šest bodů a do Prahy se vrátily s plnou hrstí.
Panteři na výjezdu do Benešova téměř uzmuli body ambiciózním domácím, stejně jako doma proti Klatovům ale nakonec odchází poraženi – důležitá cesta do Dobříše pak nicméně v záchranářské bitvě přinesla cenné vítězství!
Do Benešova jsme jeli asi i díky nedalekému výjezdu a i přes kolizi s Áčkem v dobré a početné sestavě, která ale zároveň byla velmi povedeným patchworkem k pobavení rozhodčích. Po delší době jsem stanul u kormidla já sám osobně a bylo to znát, že jsem byl "nerozehraný".
Soupeř se nám naštěstí nechystal udělat nějaké rychlé překvapení v podobě gólové smrště a po opatrné první třetině, kde jsme testovali a hodnotili míru odskakování a podkluzování a porovnávali se se soupeřem přišla zlomová chvíle, konec druhé třetiny, kdy za stavu 1:2 přišel soumrak našich šancí v podobě série vyloučení, kdy jsme byli i dvakrát ve třech... po téhle bouři už to bylo 1:4 a do zápasu se nám už nedařilo dostat, protože Benešov už pak hrál chytřeji víc na míčku a my jsme si už nevytvořili větší šance.
Poučení je tedy nežehrat na rozhodčí, protože většinou se nám stane to, že píská někdo, kdo toho hodně přehlédne a nám to nevyhovuje a cítíme se poškozeni a když je to opačně, že rozhodčí vidí skoro všechno, tak nám to taky uškodí. Ve finále rozhoduje to, jestli trefíme bránu a nechybí nám nasazení - to druhé nám nechybělo, to první ano. Příště snad tedy lépe, díky všem, co dorazili, i když organizačně to mohlo být taky ještě o chlup lepší. :-)
Autor: Štěpán Weber
Do Klatov jsme jeli se slušnou sestavou ve smyslu počtu a i jsme měli s sebou pár zlobidel, která mohla dát branky a plus Benďák dojížděl svým vznášedlem na poslední chvíli okolo nehody u Plzně. Naleštěné parkety v hale se chlubily tím, že dostaly pořádný servis a my jsme si říkali to, co jsme o pár minut později porušovali a sice, že nám to bude trochu skákat a že musíme hrát jednoduše, mnohem jednodušeji, než bychom chtěli.
První třetina rámovaná celkem pěti tresty v náš lehký prospěch, naopak skore mínus dva pro nás a o přestávce takový ten pocit, že máme rozhodně na víc a jak uragán jsme vstoupili do druhé části, vzali domácím dech a ujali se vedení 4:5, jenže jsme tím polekali sami sebe a nechali zase šokovat soupeře, smrtonosná tříminutovka na konci druhé třetiny určila vývoj zápasu. K tomu se mi povedlo asi poprvé v životě rozmluvit rozhodčímu trest - chtěl totiž poslat našeho brankáře Juldu na 2+10, což by znamenalo nejspíš, že budeme převlékat Benďáka do munduru a nad námi by stál rozhodčí se stopkami - obojživelný Petr Nepraš totiž tentokrát chyběl.
No a jak se to stalo vás možná zajímá...? Cestou do Klatov jsme se s Juldou bavili o všem možném, nejvíc tedy o MS v Lolku, ale došla řeč i na florbal a co jsme si tak my dva mohli povídat, co máme společného - no došla řeč na to, jak se obecně (skoro) vůbec nepískají tzv. vzdálenosti od gólmana při výhozu, že se to prostě nechává hrát a nepíská se to a že s tím nic moc neuděláme.
No a co myslíte, přesně takový jsme dostali na 6:5 a Julda neváhal vyběhnout z brány k rozhodčímu a říct mu, co si o něm myslí. Ukecal jsem to tedy jen na dvojku, kterou odsloužil Benďák, ale i tak jsme inkasovali a pak ještě jednou na 8:5.
Třetí třetina a tlak a dobrá hra, vyhráli jsme ji 0:1 a škoda, tohle jsme měli odehrát lépe, to učení nám trvá dlouho.
Autor: Štěpán Weber
Tenhle zápas byl trochu jiný, jednak se hrálo takové předkolo play-down, kdo vyhraje, ten bude mít o dost větší naději na udržení se, ale hlavně do zápasu nastoupil Jirka Hadamovský, jednak oblíbenec rozhodčích a za druhé kluk, co prošel oba týmy a v tom prvním ho považují za odchovance a nyní se tam formou hostování vrátil. Do naší sestavy se naopak po dlouhé pauze vrátili srdcaři z westsajdu a trenéři ženské složky Ďurda, Johny a Fory a jejich motivace byla tentokrát přetavena i v kvalitní herní projev a nakonec i výsledek.
Zápas byl korektně bojovný a lámal se až ve třetí třetině, slovy klasika bychom řekli, že rozhodly zkušenosti a to i přesto, že náš nejstarší a nejzkušenější hráč Jarda se nechal nachytat jako malý kluk, když ho končící koordinátor florbalového vzdělávání vyprovokoval nějakými řečmi po souboji k tomu, aby mu na to slovně reagoval a nechal se u toho slyšet od rozhodčího, který nechodí v takových situacích pro větší trest daleko a v regionu bývá občas přezdíván jako bezcitný Karel a dostal tak osobní trest, budiž to ponaučení pro něj a pro všechny, jak se nenechat nachytat.
Autor: Štěpán Weber