Cestu do Boleslavi (respektive hlavně její návrat) trošku zkomplikoval nános bílého nesmyslu na dálnici, dopravní experti Šíma Jelínek s Tomem Teskou navíc ještě zabrnkali trenérům na nervy poté, co si ze dvou místních hal vybrali tu špatnou. Pod sněhovou přikrývkou jsme evidentně byli i na začátku zápasu - výkon nebyl nic extra, naštěstí ani Future nevstalo pravou nohou. Po prvním poločase jsme prohrávali 1:2, stále tak bylo o co hrát.

Druhá část byla lepší úplně ve všem. Kluci začali jezdit a zaměstnávali gólmana zeleně oděných hochů mnohem častěji, než jak soupeř prověřoval Jóňu. Zakrátko na tabuli svítil remízový stav 3:3, který jsme toužili strhnout na naší stranu tak mocně, až jsme přitom zapomněli na zadní vrátka. A soupeř trestal. Stačila jedna chybka a znovu jsme museli dotahovat, čas se navíc neúprosně krátil. 15 vteřin před koncem tak po poradě Jóňa odcupital na střídačku a zkusili jsme jít do šesti. Nikdo pořádně neví, jak se to seběhlo, nicméně pouhé 4 sekundy před sirénou uprostřed lesa hokejek plácl do hracího předmětu Domča Novotný a zařídil takový výbuch radosti, že zamračený pan správce už nemusel ze střechy metat žádný sníh.

Dlouhá pauza strávená odcizováním všemožných propriet a soustavným vázáním bot jednoho z trenérů řekla, že pokud chceme hrát o postup, musíme porazit Kladno alespoň o čtyři branky. Tentokrát začátek vypadal nadějně, neb se diváctvo ještě nestihlo usadit a už slavilo poté, co hrozivou dorážkou otevřel skóre Tom Teska (jeho rána s plochou dráhou doletu, vyslaná zády k bráně a dle očitých svědků s hokejkou mezi nohama, bude od středy pravidelně vyučována na všech základních školách). Jenže to by nemohli být Panteři, aby v poločase po dvou nepřesných rozehrávkách zase neprohrávali. A opět to bylo 1:2.

Kdo si myslí, že nedělní fotbalové derby bylo co se týče kvality výkonu o jednotlivých poločasech to nejrozdílnější, neviděl sedmý koš v Boleslavi. Krátká přestávková porada zabrala neuvěřitelně. Kluci Kanonýry přehráli úplně ve všem, od rozehrávky po střelbu, soupeře prakticky nepustili ke střelbě, když už ano, tak všechno jistil skvělý Jóňa. A konečně začaly padat góly. Ještě jednou se trefil Tom, kategorii ponížení soupeře pak rozjeli oba panteří elévové. Kuba Nový prolomil střelecké trápení krásnou kombinací do prázdné klece, Prokop Hlaváč pak nasázel těžko uvěřitelné čtyři fíky! Výsledek 8:2 nám zajistil boj o zlato, mrzet nás můžou snad jen nevyužité šance "až do kuchyně", to by se hned mohla začít čepovat desítka.

Jedinou smutnou věcí zápasu bohužel byl jeden z delegovaných arbitrů, kterého shodou okolností týden před turnajem na stejném místě za podobné situace vyhlásil trenér našich elévů. Chápeme náročnost nevděčné profese, ale pokud vám uprostřed hřiště po dost nečistém zákroku do obličeje zůstane stát brečící kluk, který evidentně nemůže pokračovat ve hře, není řešením stát deset metrů od něj a čekat, že do té píšťalky, kterou držíte v ruce, zafouká někdo jiný. Obzvlášť na turnaji dětí.

Před posledním zápasem bohužel muselo z haly na autobusové nádraží doslova utéct (2,4 km za 14 minut!) tradiční trenérské duo, slovo proto nyní předávám slovo náhradníkovi Tomovi Drašnarovi, který se poprvé v životě zhostil role kouče v ostrém utkání.

Třetí zápas začal špatně. Už před začátkem si pár kluků stěžovalo na rozbitou omotávku své zbraně. První poločas byl špatný, s Vinohrady jsme prohrávali už 0:3 a vypadalo to s námi bledě. Druhá část snesla přísnější měřítko, kluci se probrali a záhy vstřelili kontaktní gól, konkrétně to byl Dominik, kdo se trefil přesně nad gólmanovu nohu. Bohužel hned po buly nám s trochou štěstí dalo SKV gól na 1:4. Naději ještě vykřesal Prokop, který vykoupal gólmana a snížil na 2:4, nic dalšího už se ale nestalo a tak jsme skončili na druhém místě.

.

Kluci si zaslouží velkou pochvalu za povedené druhé poločasy, do příště už jen vylepšit ty začátky. Děkujeme také rodičům za podporu a pořadatelům za pořádný balík bonbonů pro Prokopa, který se stal nejlepším hráčem turnaje.

.