Sehráli jsme o minulém víkendu dvojkolo s Kaplicemi, systémem venku a doma. Začneme venkovním utkáním, kde jsme byli v upravené sestavě. Stálice v podobě kapitána Snejka nebo Ryana a Jendy doplnili juniorští hračičkové Mára a Maty, frontmani nižších rezerv Špalda a Ladris, klasicky všechnohrající Bendík, kvůli mladšímu z Urbanů i starší z Urbanů a dokonce i já osobně jsem dres navlékl.

Protože jsme věděli, na čem asi jsme, nastavili jsme jasnou taktiku do obrany i do útoku. Na malém hřišti jinak ještě novotou vonící haly jsme se pustili do jednoho z nejtvrdších utkání sezóny, kdy především obrany měly mnoho práce a puštěný metr rozhodčích dovolil jinak pravidla dodržujícím hráčům kousky, které jsme zhlédli při cestě zpět v dalším z oblíbených večerů - Clash of the stars.

Ač jsme začátek zápasu zvládli dobře, ztráceli jsme do druhé třetiny dvě branky. Síla a odhodlání, které ale všechny pohltilo, jsem u tohoto týmu dlouho neviděl.

A tady mi dovolte malou vsuvku. Když myslím dlouho tak opravdu dlouho. V podstatě naposledy proti Strakonicím venku a mám pocit, že právě tohle je to, co nás může posunout. Soudržnost, týmovost a odhodlání se nevzdat. I s horší sestavou bojovat jako jeden tým a krok po kroku jít za vyrovnáním. Po dlouhé době to bylo a je úžasné být toho součástí.

Zpět k zápasu. Vstup do druhé periody nás v laufu ještě nakopnul a necelých 13 vteřin po hvizdu jsme kontaktní brankou vyhlíželi srovnání. To přišlo o chvíli později a dokonce i s přídavkem, díky kterému jsme šli do vedení. Bojovalo se o každý centimetr hřiště, hra se přelévala ze strany na stranu, diváci šíleli. V závěrečné třetině, do které jsme si odnesli jednobrankový náskok, nám postupně začaly docházet síly. A nakonec jsme zápas ztratili.

I přes prohru ale musíme zápas hodnotit pozitivně, zvládli jsme dlouho vzdorovat a v zápase, kde se celkově 8x změnilo vedení, jsme drželi tempo.

To druhý den to byla jiná pohádka, i přes nabombenou sestavu jsme dostali lekci z produktivity a Kaplice nás smazaly z povrchu zemského.

Poslední z odehraných klání bylo s Říčany. A zdá se, že v závěru sezóny otáčíme naše pravidlo, kdy doma hrajeme lépe. Oproti domácímu utkání nebylo skóre tak jednoznačné, udrželi jsme taktiku celý zápas a v podstatě jsme inkasovali jen z přesilovek a samostatných úniků soupeře. Závěr byl ještě jedno velké divadlo, kde trenér soupeře viděl i kartičku. Škoda jen že ji neviděl starší z bratří Tabášků, který opět zazářil a potvrdil své jednoznačné vedení v žebříčku nejméně inteligentních hráčů Divize. Použil bych slova kolegy Paučka: "Kdybychom si chtěli poslechnout něco chytřejšího, hodíme pytel štěrku do zapnuté pračky."

Autor: Jan Sysel