Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Nové Déčko mělo o víkendu na programu druhý turnaj a těžké soupeře – nabušené Kladno a dlouhodobě dobře sehraný Sokol Břevnov. Před turnajem to vypadalo, že budeme moct hráče přehazovat vidlema, nahlášeno nás bylo v jednu chvíli i 14+1, návrat po skoro 2 letech dokonce ohlásil matador Petr Svojítka (wow!), ale jak to tak bývá, série rýmiček, průjmů a vachrlatých kolen rezultovala v situaci, kdy jsme druhý zápas dohrávali na dvě lajny. Ale pojďme postupně.
První zápas v 9 ráno s Kladnem mezi námi budil obavu. Soupeře totiž před sezonou posílilo několik hráčů z vyšších soutěží, což se projevilo hned na premiérovém turnaji v sezoně – Kladno dominovalo dvakrát shodným výsledkem 15:4 a pyšnilo se tak skvostným skóre 30:8. My jsme byli v počtu 12 hráčů a dobře naladěni, do utkání jsme vstoupili aktivně, nebojácně a naše sebevědomí podpořil hned v první minutě krásným gólem náš elitní střelec Lávičkos. Když se koncem třetiny prosadil ze své nové pozice útočníka Martin Hodač, začali jsme si říkat, že bychom třeba mohli i vyhrát. Naše radost po tomhle gólu byla dvojnásobná, protože při svém návratu po zranění si asistenci zcela zaslouženě připsal čtyřnásobný otec Svojítek, a jemu to nelze nepřát!!
Skóre 2:0 z první třetiny bylo ovšem dost zavádějící, protože v naší bráně sebou neskutečně mrskal Brába a vychytával jednu gólovku za druhou. Historicky tenhle tým neumí druhé třetiny, takže jsme si řekli, že bychom ji tentokrát nemuseli prohrát. Akorát že jsme ji prohráli 0:4 :-D Kluci z Kladna nás na začátku evidentně podcenili, mysleli si nejspíš, že zase nasází 15 gólů a asi se i trochu divili, ale v druhé třetině do toho prostě šlápli a nám tam začal padat jeden gól za druhým – a to ještě Brába několik šancí, střel do prázdné brány a jistých vinglů zlikvidoval. Naši frustraci dokonal ve třetí třetině kromě dalších 5 branek taky zoufalý výkon rozhodnčího (jménem David Kolář – Koli fakt díky!), který uznal soupeři gól z brankoviště vysokou holí se slovy „ten byl vlastní“. Ale za stavu 2:8 to bylo stejně jedno.
Jak jsem tady mohutně chválil našeho fantoma v bráně Brábu, tak musím opačně taky trochu naházet hnůj na čerstvého ženáče Dandu. Tohoto obávaného šutéra jsme silou vůle dokopali začátkem října na jeho první (!) trénink, aby vůbec mohl být v nominaci. Dan tvrdil, že i bez tréninku bude fantastickej a bude střílet góly. No, jak bych to řekl slušně – dobrej teda nebyl :-D Ale na druhou stranu, svoji predikci o střílení gólů splnil, když 3 minuty před koncem zakončil krásnou akci na jeden dotek po ose Karbič – Štajn – Danda. Vzhledem k tomu, že před tím asi 4x v podobné situaci vůbec netrefil balonek, jsme byli hodně rádi. Konec zápasu, 3:9, což by normálně byla hrůza, ale vzhledem ke kvalitě soupeře se to dalo trochu čekat. Kladno jistě postoupí, ale bylo by fajn je v odvetě ještě trochu víc potrápit.
Po velké prohře jsme si řekli, že Břevnov prostě musíme porazit. S tímto týmem se někteří z nás potkávají dlouhá léta, během kterých se mezi některými hráči (nebo spíše samorosty se špatně skrývaným Aspergerovým syndromem), vytvořily mnohdy neuvěřitelné příběhy. A tak před začátkem zápasu David Ghali popisoval bývalým Sépiákům neznalým situace, jak před mnoha lety zpacifikoval nejlepšího hráče soupeře Vojtu Šusta nejen nekompromisním bráněním tělo na tělo hraničícím s osobním obtěžováním, ale také zcela nevhodným trash talkem, který zahrnoval i výhrůžky smrtí („přeze mě neprojdeš, já tě ZABIJU“). Tento příběh měl nakonec i happy end, když po sezoně Vojta Šust odjel na několik let do Tibetu obnovit svoji víru v humanitu a lidstvo. Konec příběhu, Vojta Šust je ZPĚT, i když už to není ten postrach a sběrač bodů jako před lety (měl i přes 100 zápisů v sezoně) a i David už v sobě nemá tolik toho ohně. A tak jsme mohli jít na to.
První třetinu jsme začali už klasickým způsobem – Lávičkos se po přiťuknutí od Davida Halamíčka utrhnul a následně nezadržitelně skóroval. Kdyby z toho chtěl udělat trend do každé první třetiny, tak klidně může! Soupeř pak vyrovnal, ale my se nedali zaskočit a dvěma slepenými góly odskočili do vedení 3:1. Nejdříve jsme se prosadili Vobyzovou střelou s nechytatelnou trajektorií „vzduch země“, a to po DALŠÍ PŘIHRÁVCE SVOJÍTKY. Následně si spolu hezky narazili Karbič se Štajnem, který už to měl před golmanem lehké. Paku už jsme se teda zaskočit nechali, protože dvougólové vedení jsme ztratili během 2 minut, kdy jsme oba góly soupeři trochu nabídli kostrbatou rozehrávkou. Takže z toho byla po první části remíza 3:3 a nás čekala obávaná druhá třetina.
A MY JI VYHRÁLI, velmi přesvědčivě 1:0, dalším gólem Lávičkose (pátý gól ve čtvrtém zápase), když mu pěkně nahrál Šimon. Jak jsme si dávali pozor na druhou třetinu, tak jsme zapomněli na třetí. Břevnov ukázal, že nejsou nazdárci a dvěma krásnými akcemi si nečekaně vzali zpět vedení – 4:5. To nás dost opařilo, ale na lavičce jsme si řekli, že jsme sakra PENTRS, že tohle nemůžeme pustit a že do toho vlítneme a vezmeme si, co nám patří – tři body. Mezi tím se ozvalo koleno Karbičovi, takže jsme naši hru ze tří lajn (dva hroti, tři křídelní dvojice) stáhli na elitní trojku Šimon-Lávičkos-Paučis a čtveřici mladých štírků (lol) Hodač-Škvor-Halamíček-Eckstein. Nutno říct, že takhle na dvě lajny jsme se dostali lépe do tempa (díky Karbi!) a po hřišti jsme doslova létali (někteří pravda pajdali).
Jeden z pajdajících veteránů Dejv se dokonce odhodlal k velkému sólu, přešel přes dva hráče, narazil si s Dandou a pak nekompromisně zavěsil do šibenice – 5:5. Pak došlo k nejkrásnějšímu momentu celého zápasu – hráli jsme odloženou přesilovku, míček putuje doleva na bombera Dandu, ten napřahuje svoji kejkli až ke stropu, veškerá nešikovnost, smůla a frustrace z minulého zápasu je pryč, tohle je JEHO moment, prásk a míček je v síti! Gól ovšem střílí Martin Hodač, Danda totiž napřáhnul tak spektakulárně, že mu střela totálně sjela k Martinovi, který stál úplně před prázdnou bránou. Stoprocentně nejhezčí nahrávka Dandy v celé jeho kariéře, gratulujeme! :-D
Náhoda nebo ne, vedeme 6:5, tohle už nepustíme, radujeme se na střídačce, KDO NESKÁČE NENÍ PANTER HOP, HOP, HOP! Je buly a během 6 vteřin je to 6:6. Do konce zápasu 5 minut, hra se přelévá nahoru dolů, divákům se to musí líbit. Brába zase chytá jako bůh a nám se nakonec minutu před koncem povede dát vítězný gól. Štajn posílá kolmici na Paučise, který je sám před golmanem, nejdříve nedává ale vybojuje si míček zpět a napodruhé už je to gól, 7:6! Další rychlé vyrovnání jsme už nepřipustili, naopak jsme při hře Břevnova bez brankáře pojistili Štajnem vedení na 8:6, načež mohla celá hala vidět nefalšovanou dětskou radost 39 letého obézního střelce z toho, že dal ve své 21. sezoně gól do prázdné brány v 6. lize. Po zápase jsme si dali i takzvané „Priskeho bonding kolečko“, kde jsme si řekli, jak jsme to krásně vyhráli.
Druhý turnaj tedy opět prohra a výhra, příště už by to chtělo za plný počet. Obecně to vypadá, že naše omlazená sestava nebude mít problém se střílením gólů, v bráně čaruje Brába, ale musíme zlepšit bránění (celý tým), protože jsme i přes skvělé výkony golmana za 4 zápasy dostali 24 branek, což je prostě moc. Příště v Sedlčanech, v nejvzdálenější hale od Prahy a snad za 6 bodů. DREAM TEAM!!!
Kanada:
Autor: Martin Eckstein
