Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Naivně jsem si myslel, že se najde někdo z rodičů, kdo jednou napíše report, ale setkal jsem se jen s ironickými poznámkami ("vždyť to píšeš dobře". Jako díky, ale na to jsem se neptal ?), odvrácenými pohledy a tak jsem to vzdal a dál se raději neptal. Ano, je mi jasné, že teď někdo po přečtení článku hrdinně volá na monitor "no proč neřekl mě, vždyť já bych to napsal/a", ale stejně tak jsem si skoro jistý, že na turnaji by bleskurychle přiletěla odpověď "já bych nevěděl/a co tam napsat".
Takže jsem tu opět já se svým unaveným reportem. Nebýt to dětský turnaj, kde usne maximálně tak batole, protože to usne kdekoli, tak by trenéra nikdo neviděl tak do posledního zápasu, protože by někde spal. Nicméně velká termoska kávy a křikořev dětí mě udrželi při smyslech a tak jsem mohl zdárně dětem pomoct užít si turnaj.
Měli jsme hezky namíchanou sestavu ze tři holek (stálice Elišku a Káju doplnila Veronika, kterou jsme oslovili doslova na poslední chvíli a která si vybrala turnaj místo skautského dopoledne, za což jí ještě jednou děkujeme) a tří kluků (veterány Filipa a Tomáše doplnil nováček Oliver, který se na turnaj těšil tak moc, až z toho byl nervózní, ale hrál skvěle a ničeho se nakonec nebál). Adam s Danem museli zůstat s nemoci doma (tímto je zdravíme a přejeme brzké uzdravení) a tak jsme turnaj hráli v celkem netradičním počtu na pět hráčů do pole (co bychom za to dalo před pěti lety na elévkách, ale to je zase jiný příběh).
Všichni se ale srdnatě bili a makali na sto procent všechny zápasy a i proto měli po každém zápase dobrý pocit a náladu. Zároveň jsme se zase o kousek v některých činnostech zlepšili a z toho jsem měl dobrý pocit já. Na závěr jsme si zabrblali na rozhodčí, aby bylo všem nešvarům učiněno za dost a jeli jsme spokojeně domů.
Díky všem a zase příště.
Autor: Jan Tůma
