Po různých omluvách a nepříliš odpočaté noci přijelo do Stochova spíš 13+1 unavených jedinců, které v prvním zápase čekala pořádající Davle. Zápas byl od začátku v naší režii a až na pár protiútoků jsme drželi soupeře permanentně pod zámkem. Skóre jsme postupně navyšovali až na celkových 5:0, z gólových akcí je třeba vypíchnout zejména Čížu, který souhlasil s přihrávkou za sebe jen aby následně vymetl víko o břevno, a v neposlední řadě také poslední gól z hole Timona, který byl osekáván jako dub a stejně dokázal přesně zakončit.

Druhý zápas proti kolínským Pittbulům začal bídně a už po chvíli jsme šli do oslabení. To kluci zvládli celkem dobře, hned po návratu hříšníka nicméně inkasovali. Srovnat hned záhy dokázal kapitán Doležal, jenž vyslal z půlky takovou dělovou kouli, že z brány málem uletěla šibenice. Skóre dokázal po poločase otočit Karlos, který si pokyn "hlavně to netahejte" vyložil po svém a poté, co úspěšně prokličkoval přes celé hřiště, neomylně zakončil. Kolín dokázal srovnat a začal víc a víc tlačit, přehnal to však s důrazem a poté, co jeden ze soupeřů sestřelil na mantinelu Matěje, dokázal přesilovku využít Dominik. Soupeř už nedokázal reagovat a vítězství 3:2 nás poslalo podruhé v řadě do finále.

Na to už stihla ze svých zápasů dorazit tradiční trenérská dvojice (ta přijela vlastně už na konci zápasu proti Kolínu, takže má velký podíl na úspěchu), která ihned zaujala své místo po boku do té doby osamoceného Dráši. Jesenice na nás vlétla jako divoká voda a už po třech minutách jsme zbytečně prohrávali o dvě branky. Zbytečně proto, že obě padly poté, co jsme nepochopitelně uhýbali z bloku a prakticky tak znemožnili Adamovi jakkoliv zasáhnout. O další tři minuty později už to po dalším fíku začínalo zavánět debaklem, kluci však naštěstí hrozící katastrofa trochu probrala a začali se pomalu, ale jistě stávat vyrovnaným soupeřem.

Z jejich aktivity pramenila i kontaktní branka, kterou chvíli před sirénou zaznamenal Karlos. Po pauze jsme chtěli pokračovat ve vyvíjení tlaku na soupeře už u jejich branky, ten se nicméně rychle adaptoval a začínal hrozit z pozic do té doby neozkoušených. To jsme jim sami umožnili nedostatečným důrazem a hlavně minimálním blokováním střel, z čehož logiky pramenil další gól. Naději ještě na chvíli vykřesal Timon, jenž v gól proměnil nejhorší standardku týdne, při následné hře v šesti už jsme si ale nedokázali vypracovat ani jednu přímou střelu na bránu a naopak sami dvakrát inkasovali. Konečný výsledek 2:6 znamenal stříbrné medaile a také fakt, že tentokrát nemůžeme prostřednictvím reportu pozdravit z nižších košů neustále postupujícího Jenču.

Obraz hry v posledním zápase nás snad vrátil zpátk y na zem a dal nám jasně najevo, že se samo nevyhraje ani buly v rohu. Do příště musíme zapracovat na všem, rozehrávkou počínaje, vytvářením střeleckých pozic konče. Když do toho přestaneme neustále řešit rozhodčí, kteří minimálně ve finále pískali doslova ukázkově (až zůstával rozum stát nad tím, jaký rozdíl může být mezi kvalitou na starších žácích a v mužské soutěži), můžeme pak pomýšlet na nějaký větší úspěch. Děkujeme rodičům za podporu a budeme se těšit za tři týdny v Říčanech.

Panthers Praha B - FBK Davle 5:0 Panthers Praha B - Pittbuls Kolín 3:2 Panthers Praha B - Florbal Jesenice 2:6 (o 1. místo)

Autor: Dráša, Paučis