Turnaj se odehrával na atraktivním místě (luxusní hala v Říčanech), bohužel první zápas s Black Angels nám spadnul na sobotu v nepříjemných 9:00, což znamenalo po pátečním juchání vstávat kolem 7 hodiny. Nicméně naše banda tátů od rodin, poloalkoholiků a gemblerů na plný úvazek se hecla a všichni jsme poctivě ráno drandili do Říčan. Jaké bylo naše překvapení, když nám Kůža, který byl v hale první, esemeskoval nepříjemnou zprávu – borci, vstávali jste zbytečně, Black Angels nedorazí. Ano, tým složený z kluků s ročníkem narození 2000 – 2006 (některým možná ani neprodají pivo v hospodě a musejí se tak v pátek sjíždět s kamarády HHC lízátkama, kdo ví) nebyl schopen dorazit v sobotu ráno do Říčan. Kluci z BA byli tak prozíraví, že v 8:15 (45 minut před zápasem) poslali pořadatelům zprávu, že kvůli NEMOCI to ASI nezvládnou. Teď bude velkej BOOMER ALERT, ale já teda když mi bylo 20, tak jsem mohl pařit klidně do 6 do rána a v 9 pak v klidu na zápase prohánět nějaký 40tiletý chudáky. Navíc člověk by tak nějak měl mít respekt k tomu druhému týmu, kterej se tam na tu nekřesťanskou hodinu vleče úplně zbytečně. V prvním zápase na podzim nám BA naložili něco jako 7:3, přehráli nás a my jim to chtěli vrátit.

Mně osobně si nějakej šikula od nich prohodil mezi nohama a když kolem mě běžel, tak pronesl ke svému spoluhráči větu „to je ale ňouma“. Poslední tři měsíce před spaním, když jsem políbil telefon a dal ženu do nabíječky, jsem si se zastřeným pohledem představoval, jak si toho klučinu prohodím jeslema TAM A ZPĚT, pak zavěsím do šibenice a pronesu s doutníkem v ruce nějakou strašně břitkou hlášku jako „takhle střílí ňouma“, nebo něco podobně krutopřísně zraňujícího, za co by se mi spoluhráči smáli ještě několik dalších sezon. Ale bohužel, na odvetu nedošlo, protože omladina neumí chlastat, škoda.

Když jsme se sešli na hale a pořádně zdrbli soupeře, zjistili jsme, že máme ještě dvě a půl hodiny času. Mohli jsme jít posilovat, běhat, nacvičit pár standardek nebo si zopakovat anglická slovíčka, ale rozhodli jsme se, že si ten hořký začátek trochu zpříjemníme a vyrazíme společně na brunch. Shodou okolností byla 200 metrů od haly kavárna GABI CAFÉ, která se stala na několik příštích desítek minut naším útočištěm. Jako správní protřelí Pražáci jsme očekávali v nabídce tak maximálně vlašák s rohlíkem, nabídka nás ale mile překvapila. Chvíli jsme koukali do lístku a pak to začalo lítat – královská snídaně (doslova), 4x vajíčka se slaninou, řecký speciál, 5x flat white, džusíky, čajíky, selfíčka.. Někteří z týmu takovou snídani neviděli od roku 1999, kdy byli se školou na výletě v Anglii.

Davida nejvíce fascinovaly ceny („snídaně za 240? co bude dál, hotovka na oběd za 650? he he“), ale ty peníze za to rozhodně stály. Cpali jsme se vajíčkama, přiobjednávali lívance, mastili poker (ta snídaně se sama nezaplatí, že jo), smáli se každé blbosti a najednou i ti Black Angels nebyli takoví čumáci. „Dyť to stejně bude kontumace, takže máme tři bodýýý…“ a „Blue Horses si namažeme na chlebááá, jak ty vajíčka tadýýý“ a „dávám all in na pětku s ulomenou devítkoooou…“. Plni zážitků a jídla jsme se pak spokojeně sunuli k hale a naše rozpoložení nejlépe dokumentoval fakt, že jsme v družném hovoru úplně minuli dveře do haly.

Zpátky k florbalu

Kdo to dočetl až sem, gratuluju a slibuju, že už je konec stěžování si na mladou generaci i ódám na gastronomii v Říčanech, od teď nastupuje poctivá sportovní žurnalistika!

Blue Horses jsme v prvním utkání v září porazili v krásném zápase 5:4, což byl zároveň asi i náš nejlepší dosavadní výkon. My jsme se mezitím sesunuli na 9. místo, kdežto Koníci suverénně okupovali první příčku. I proto jsme šli do zápasu s respektem. Jako posily jsme povolali Kryštofa na beka a Lávičkose na křídlo, abychom dali dohromady 9 lidí, a rozhodně se to vyplatilo. Kryštof hrál celý zápas pozorně, přesně a Lávičkosovi stačilo 36 vteřin, aby ukázkově vymetl šibenici a zajistil nám brzké vedení. Druhá lajna s Karbičem, Dandou a Lávičkosem se činila i za další dvě minuty, kdy se svojí klasickou, nepříjemnou střelou na první tyč prosadil Karbič po přihrávce Dejva. Vedli jsme 2:0 a chtěli si hlídat vedení, jenže soupeř byl proti a do konce první třetiny skóre otočil na 2:3.

Ze zápasu jsme neměli špatný pocit, hrál se oboustranně pohledný florbal, takže jsme byli v klidu a hráli dál svoji hru, načež Horses samozřejmě zvýšili na 2:4. To se nelíbilo Lávičkosovi, který si na vlastní půlce vzal odražený balon z Khurnyho souboje, nasadil ukázkovou stahovačku jednomu protihráči, přesprintoval druhého a svůj výlet zakončil další luxusní střelou, kterou snížil na 3:4. Ve třetí třetině prolomil dosavadní smůlu v zakončení Dan, kterého oslovil pěknou přihrávkou Karbič a náš nejlepší střelec pohotově vsítil – 4:4. Pokud vám přijde zvláštní, že u gólů se bavíme pouze o druhé lajně, tak jste si všimli správně. Naše první lajna Karolko, Kůža, Štajn si totiž sice taky vypracovala řadu šancí, jenže ani ty největší nedokázala proměnit. Ve druhé třetině navíc zezelenal centr této formace Kůža, kterému se nějak v břiše vzbouřil řecký snídaňový speciál a náš maratonec tak druhou část strávil hlavně přemáháním a kašláním salátu, který si klestil cestu na hřiště i jeho nosem.

Do toho opět udeřil soupeř, když v půlce třetí třetiny potrestal jedno z našich čtyř vyloučení a strhl vedení na svou stranu (4:5). Pak se ovšem na naší lavičce zvedla pobledlá postava milovníka řeckých snídaní Jana Kudely, který vysmrkl poslední kousek salátu a ve vlastním oslabení bombou ze standardky z půlky hřiště rozjásal celou naši sestavu – 5:5. Posledních 90 vteřin zápasu jsme strávili v oslabení, ale heroickým výkonem všech na hřišti se nám ho povedlo ubránit. Těsně před koncem jsme ještě dokonce měli velkou šanci, když po mantinelu přes dva hráče nečekaně proběhl nejpomalejší ňouma na hřišti Štajn, přihrávka na Kurnyho před bránu ale přišla hodně těžká a utkání tak dospělo do nájezdů.

První jel za nás Lávičkos, tentokrát mu ale střelu brankář vykryl. Soupeř proměnil, a tak jsme byli v těžké situaci. Náš brankář Vojta Knobloch pak ale poradil zbývajícím nájezdníkům: „koupejte ho, je to chudák“. A co kluci slyšeli, to i udělali. Nejdříve luxusně vymíchal Kurny, který si povodil brankáře na obě strany, aby mu pak nasadil krásný bekendový blafák pod břevno. Vojta Knobloch vychytal střelce soupeře a za nás jel poslední nájezd Kůža, který dokonal svůj návrat ze salátového pekla další ukázkovou míchačkou – oproti Kurnymu si závěrečnou kličku nachystal na forhend, kterým mazácky zavěsil do prázdné části branky s bezmocným golmanem na druhé straně. Kůža běhá maratony, na něj si s nějakým salátem v nose nepřijdete! Zbývalo jediné, vychytat posledního nájezdníka Blue Horses. Chytli jsme se u toho na střídačce jako hokejisti v Naganu a sledovali další výborný zákrok Vojty, který nám přinesl sladký bod navíc.

Celkem jsme si tak i díky ňoumům (mrk mrk) z Black Angels odnesli z turnaje 5 bodů a posunuli se na 7. místo v tabulce. Hlavně jsme si však sobotu v Říčanech pořádně užili, takže doma se pak manželkám a maminkám určitě vyprávělo o krásných gólech, luxusních snídaních i nezbedném salátu. A tak to má být. DREAM TEAM!

Kanada:

• Kůža: 2+0 (vše až po salátu)
• Lávičkos: 2+0
• Karbič: 1+1
• Škvor: 1+0
• Dejv: 0+1
• Kurny: 0+1
• Kryštof: 0+1
• Štajn: 0+1

Autor: Martin Eckstein