Mužské Déčko ve své pouti druhou nejvyšší regionální ligou v uplynulých týdnech poctilo návštěvou jak sedlčasnké gymnázium, tak i domácí radlickou nafukovačku. Pohledy na nepříliš povedená představení přináší v obsáhlých eposech David Ghali a Tomáš Pauček.
I v listopadu pokračovaly boje mladších žáků, tentokrát mimo hlavní město. Jak se Panterům a netradičně i jedné Panterce dařilo?
Další nesmírně vyrovnanou bitvu odehráli o víkendu elitní muži, kteří doma v Rudné přivítali pražského rivala z Wizards. A na vítězství se pořádně nadřeli, po třech vyrovnaných třetinách a bezbrankovém prodloužení jim bonusový bod až v osmé sérii nájezdů vystřelil Josef Nový.
V neděli 17. listopadu se sestava naší přípravky utkala se čtyřmi týmy na Královských Vinohradech. Realizační tým měl novou trenérskou posilu Terezu Kučerovou, která vám celý turnaj popíše.
Muži U23 si za poslední tři kola užili snad všeho – bláznivou a téměř třicetigólovou přestřelku v Plzni, hodně kontroverzní závěr bitvy ve Strakonicích i domácího vítězství nad Soběslaví. Přinášíme report z celého uplynulého dění.
Do Plzně jsme vyjeli v okleštěné sestavě. Těžké utkání si od začátku soupeř pohlídal, když jsme v úvodu uvěřili představě, že snad rozběhlé Gorily uhlídáme. To bylo pochopitelně nemožné a tak si postupně soupeř budoval náskok. My jsme postupně zformovali řady, začali plnit pokyny a relativně srovnali střelecký krok. Zápas se nám už ale zvrátit nepodařilo a tak jsme domů odjeli s prázdnou. Konečný výsledek se zastavil až na neuvěřitelném 18:11 pro domácí barvy.
Autor: Jan Sysel
V neděli čekala náš tým obrovská prověrka v podobě Strakonic, které se vyhřívají na třetí příčce v tabulce. Než pozice v tabulce nás ale děsila statistika zápasů, protože soupeř prohrál pouze jednou a to proti Wizardům (těm, co nám naložili 15:6) a to ještě v prodloužení. Čekal nás tím pádem papírově jeden z nejtěžších zápasů sezóny.
Sestava 10+1, ve které byste nalezli stálice v podobě Davida Polcara i benjamínka Marka Leiše, ale rozhodně nepřijela dělat ostudu. Před zápasem jsme si rozdali pokyny hlavně směrem ke koncentraci a obraně a šli jsme na věc.
První třetina byla ve znamení opatrné hry od obou stran. Nam se dařilo v přechodu do útoku i v rozehrávce, ale sehranost soupeře a smrtící brejky dvojice Křesák - Staněk nám dělaly obrovské problémy. Naštěstí jsme byli efektivní v zakončení a tak jsme si i vytvořili náskok dvou branek. V prostřední části se ovšem oba celky rozjely na plné obrátky a začalo se bojovat o každý centimetr hřiště. Tvrdé souboje na hraně pravidel, tlak z tribuny, ke kterému se vrátím později, a tempo mnohem rychlejší než ve většině divizních zápasů. Stačilo opravdu málo a zápas jsme mohli ztratit. Naštěstí nás ale držel maskovaný kouzelník Zeke, který doháněl strakonické hráče k šílenství. Dohnal málem i mě, ne tedy k šílenství, ale k infarktu, když si nechal o pauze v šatně rukavice a já musel podat životní sprint do kabiny a zpět (proč životní, o tom také později).
Dvoubrankové vedení jsme si odnesli i do závěrečné třetiny a věděli jsme, že to bude stát ještě hodně potu, slz a bolesti. Řekli jsme si ale, že do toho dáme naprosté maximum, které v nás je. To očividně soupeř nečekal, protože jsme do třetiny vstoupili nejlépe jak jsme mohli. Už ve 43. minutě jsme vedli o 5 branek a domácí začali vařit v jeho vlastní šťávě. Zápas jsme si pak už zkušeně pohlídali a mohli slavit.
Pokud jste dočetli text až sem, možná ve vás vyvolává pocit krásného florbalového zápasu zalitého panteřími góly. Bohužel mi ale svědomí nedovolí nepopsat vám celou pravdu. Vrátíme se tedy k části před zápasem, kdy je velmi důležité mít na paměti standardy ligy. Jedním z nich je například šatna v rozumné vzdálenosti, v rozumné vzdálenosti vnímám to, že například nebude úplně v jiné budově, do které se nedá dostat jinak než venkem. On pak ten životní sprint tmou může trvat i trochu déle.
Standardem je bez pochyby i přítomnost rozhodčích, krom toho že mají být na místě v nějaké době před zápasem, bych hlavně očekával že pokud tomu tak není, budu o tom jako účastník utkání jakýmkoliv způsobem informován, nebo alespoň pořadatel by o tom mohl vědět. Nebo například diváci (a teď je důležité také zmínit že se nejednalo o dav nebo stovky, nýbrž o jednotky diváků), já sám jsem zastáncem že diváci k zápasu patří, stejně jako jejich emoce a fandění. Vše má ale nějaké hranice a ty jsou za mě překročeny ve chvíli, kdy se opravdu velmi vulgárně začnou vyjadřovat ke každému písknutí rozhodčího. Vulgarismy směřované na náš tým nechám bez poznámek, myslím že Zdrubyho zoro pomyslně utřelo všechny tyto chytráky.
No a na závěr to co mi doslova vyrazilo dech a vzbudilo ve mě strach. Strach, který jsem si myslel že jako trenér mít nikdy nebudu. Opravdu, ještě nikdy ve svém životě jsem nestahoval hráče z plochy v zájmu bezpečí jeho zdraví. Absolutně nechápu primitivismus osoby, která se pohybem opakovaně pokouší zákeřně trefit o dvě hlavy menšího juniora. Tento pohyb jsem viděl (na vzdálenost maximálně 6 metrů během posledních 5 minut za stavu 11:5) celkem třikrát, pak jsem musel Marka ze hřiště stáhnout.
Toto a vše výše napsané bohužel zanechalo velkou kaňku na jinak dobře odpracovaném utkání.
Autor: Jan Sysel
Další domácí zápas sliboval, že zapomeneme na stará trápení, protože štěstí nám přálo - přesněji řečeno odvrátila se od nás smůla v podobě nemocí, brigád, školních a domácích povinností a robotování na panském a i přesto, že nějaké omluvenky byly, tak jsme složili velmi silnou sestavu, do které se dokonce bohužel i někdo nevešel, což se stalo letos poprvé a možná i to nás trochu ukonejšilo. Soupeř z jihu Čech ale nepřijel jen tak na výlet a již z rozcvičky bylo patrné, že úsilí a chuť bude zdobit hlavně jeho stranu hřiště.
My jsme začali dobře a plni odhodlání se držet jednoduchých pokynů typu rychle střídat, jenomže bohužel pro nás jsme šli hned v druhém střídání do vedení a to nás strašně zabrzdilo, zamotalo hlavy a zase jsme se vrátili k naší hře takzvaně na čtyřku - tedy dostatečně.
Z naší pomalosti pak přicházely zbytečné fauly, někdy pak vyloučení a v jednom případě i nájezd, se kterým si ale Mango, který si přišel v rámci rotace vyzkoušet, jak to tam na bližší padá v Divizi, hravě poradil a jeho past secvakla bezchybně. Venku jsme byli celkem čtyřikrát a to i dost oprávněně a některé naše mladíky frustrovalo to, že soupeř si nešel odpočinout ani jednou. Tuhle hru nervů jme ale také zvládli a náš výkon se - nijak závratně - ale postupem zápasu zvedal, ale kolísavě a soupeř to samozřejmě cítil a bojoval a držel se většinu času ve vedení a nebo na dostřel. Zápas tedy došel až do situace, kdy si soupeř dvě minuty před koncem bere čas na odpočinek a hru bez brankáře s jednogólovým mankem a až v této situaci my definitivně rozhodujeme zápas, kdy si každá lajna ještě stihne dát po jednom gólu do prázdné a nebo velmi odkryté branky a bylo veselo a mohla se slavit šňůra dvou po sobě jdoucích výher.
Nebyla nouze ani o kuriózní góly - nappříklad novozélanďan Christo se prezentoval hned dvěma slepenými góly, z nichž jeden byl do posunuté klece a Přemek Vávra trefil absolutní vikýř - ovšem brány bez brankáře. Zvláštní pochvalu jsem dal a ještě napíšu sem Dandovi Škvorovi, protože sice nevím, co se stalo, ale Dan byl takový, jaký by měl být, tedy běhal (na svoje možnosti samozřejmě) hecoval a podporoval a za svůj dobrý pohyb byl dokonce odměněn kanadskými body. Takto bych si to představoval normálně a ne jenom jednou za šest kol. :D A samozřejmě bodovou sklizeň si zajistil Šroub, který si také dobře dokázal nalézt svoje místo a nebo zrežírovat souhru se spoluhráči. Další kolo nás čeká výjezd na parkety ke Štírům a snad jsme vyřešili i všechny organizační náležitosti a sejdeme se v dobrém počtu a náladě.
Autor: Štěpán Weber
