Panteři i podruhé v novém kalendářním roce odchází z ligového zápolení bez bodu a znovu si porážku způsobili špatným vstupem. Stejně jako proti Písku se i tentokrát dostali do stavu 0:4, i přes zlepšený výkon ve třetí části ale obrat nedotáhli a v pražském derby podlehli Blackům poměrem 3:5.
Trochu jsme se báli, že to nebude úplně ideální a chvilku to vypadalo, že se ani hrát nebude. Nakonec se ale výlet do města husitů a návrat na půdu mateřského klubu Michala Šťovíčka, který k nám tuto sezonu přišel, uskutečnil, bohužel ale parametrově se jednalo opravdu o odvetu našeho domácího zápasu, který jsme s přehledem vyhráli. Teď jsme cestovali s naprosto patchworkovou sestavou a Tábor oproti tomu ještě posílil.
Mlžky se v brzkých ranních hodinách vydaly do nedalekého Nového Strašecí. Za ranní vstávání se hned po příjezdu odměnily stolním fotbálkem. Ještě před zahájením prvního zápasu holky také stihly v týmu přivítat novou posilu v panteřím brankovišti Lucku.
Panterky o druhém novoročním hracím víkendu vyrazily na severozápadní trip, kde sice nejprve po vyrovnané bitvě padly s vedoucím Chomutovem, důležitý souboj tabulkových sousedů na hřišti Nového Strašecí ale naopak těsným výsledkem dokázaly ovládnout a získat tři cenné body.
Jednou to přijít muselo. Sépiáci v prořídlé sestavě bez tří (!!!) stálých beků vyjeli na VŠE, kde jedinou bombou byl protentokrát výkon papírových outsiderů. Jeden z nich zaskočil i oranžové trikoty, z úvodního lednového klání si tak nejmladší mužská rezerva odváží pouze tři body.
Nutno ale dodat, že byly pořádně vydřené. Poslední čtyři
roky jsou zápasy hned po Vánocích kritické, protože polovina lidí ještě není
rozehraná a ta druhá pro jistotu nesáhla na hokejku. To se projevilo i
v prvním klání s v té době posledními Hořovicemi, které však
nikomu body nedávají zadarmo. Po úvodním náporu soupeř trochu ožil a rozhodně
se nedalo říci, že byl horším týmem na hřišti.
My naproti tomu bojovali sami se sebou, nedokázali jsme
kloudně rozehrát a bylo jen štěstím, že ranní termín na Třebešín nepřilákal moc
lidí. Zlomil nás neuznaný gól za Bobrovo postavení v brankovišti, byť se o
legitimnosti celé situace dalo polemizovat vzhledem k tomu, že sépiácký
mistr doklepávač dostal při zakončení ránu do zad.
Vyrovnané skóre i na konci druhé třetiny nás znervóznilo a
začali jsme dělat nemyslitelné chyby, které vyvrcholily dvěma brankami soupeře
z úniků. Další dvě přišly hned v úvodu třetí třetiny a oheň byl na
střeše. Nedokázali už jsme v sobě nicméně najít tolik morální síly,
abychom se zápasem něco udělali, byť jsme podobné skóre dokázali zvrátit
nesčetněkrát, zejména v juniorech. Jedinou úspěšnou akci tak zapisovatelé
zaznamenali až chvíli před koncem po rychlém krosu Paučise na Šimiho, jenže to
už na tabuli svítilo 0:5 pro Hořovice. Zasloužená facka po perfektním soupeřově
výkonu, jenž vůbec poprvé za celou sezonu znamenal nulový bodový zápis.
Ten byl o to nepříjemnější, že o dvě hodiny později čekala
na hřišti nepříjemná Dobříš, které jsme minule naložili třináct fíků jen proto,
že prakticky neměla gólmana. Borci v pruhovaných dresech, někteří o více
než 20 let starší než my, navíc ztratili body se Žižkovem, takže rozhodně
motivaci proti nám bodovat nepostrádali.
Začátek nicméně byl zcela v naší režii. Už po minutě
Sokol špatně vystřídal a o další minutku později z těžké dorážky otevřel
skóre Tonda. Za pár minut bylo ještě veseleji, neb rychle rozehraná standardka
znamenala navýšení náskoku díky Paučisovi, kterému druhým áčkem v utkání
udělal radost Tomík. Dobříš se prakticky za celou první třetinu nedostala
k vážnější příležitosti.
To už tak úplně neplatilo ve třetině druhé, která se vlekla
téměř půl hodiny. Důvodem byla narůstající nervozita zejména na straně soupeře,
který v některých soubojích padal až téměř úsměvným způsobem a následnými
řečmi se snažil rozhodit ty nervóznější z nás (nutno dodat, že ani od nás
to v některých chvílích nebylo úplně sport-friendly). Jako první navštívil
trestnou lavici Paučis, následovaný Davidem Šimůnkem, jenž tak prohrál svou
velkou sázku o trestné minuty. I ve vlastním oslabení ale dokázali Sépiáci
vybojovat nájezd, Vítkova klasická klička do backhandu nicméně protentokrát
neslavila úspěch.
Po dalším vyloučení Dejva, tentokrát za sekání, se dokonce
musela na popud pánů oficírů uskutečnit uklidňovací schůzka, ve které se jedna
strana spíš smála argumentům té druhé a prakticky nic tak nevyřešila. Hodně
fyzicky náročná část nicméně změnu skóre nezaznamenala.
Začátek té třetí už ano, když Dobříš ze svého tlaku asi
zaslouženě srovnala, byť s velkým štěstím. Zápas si ale sama prohrála o
pár chvil poté. Oba týmy šly nejprve do čtyř, když se Paučis po zbytečném hitu
do vlastních žeber pokusil usadit dobříšskou střídačku a jak on, tak hráčská
lavice soupeře dostala asi nejkurióznější dvě minuty za nesportovní chování
v historii, o půl minutky později jej pak doplnil Lávičkos. Minutu a půl
trvající přesilovkou čtyři na tři ale Sokol zcela pohrdl, nevystřelil ani
jednou a připravil se tak o výtečnou možnost srovnat.
Tu poslední měl v úplném závěru, když při Lávičkosově
dalším trestu zasáhl Kuba balonek údajně ve vlastním brankovišti a Dobříš měla
možnost nájezdu, jenž po dlouhém míchání skončil někde na Olšanských
hřbitovech. Závěrečných 10 sekund už oranžové dresy zvládly a z hodně
náročného utkání berou důležité tři body.
Sépiáci Panthers Praha D - Red Dragons B 1:5 online Sépiáci Panthers Praha D - Sokol Dobříš 2:1 online