Přitom v Hlubočince to neměl být úplně snadný úkol. První zápas s chodovským Sokolem ještě hrstku oranžově oděných budil ze spaní (nikoliv kvůli výsledku, ale vinou předvedené hry), o čtvrté pak suverénně nejmladší tým soutěže měl vyzvat rozjetý Eden Beroun. S ním to zároveň měla být první pořádná prověrka a takový test toho, jak si dokážeme poradit se silnějším soupeřem.

Zpátky k zápasům. Po full-house výpravě tentokrát chyběl Šimi senior, který plnil hudební povinnosti na nedaleké veselici, od začátku jsme tak byli nuceni nastoupit na pět beků. Obraz hry tím moc neutrpěl, protože si ona pětice na vlastní polovině na balonek moc nesáhla a Mára byl prakticky bez práce. Naopak vpředu to byl jeden fičák za druhým a stát před bránou soupeře bylo životu nebezpečné.

Rychlé vedení o dva góly zařídili nejprve po pumelici z dálky a klasické ráně z kruhů Jarmil s Paučisem, následovaly tisíce a miliony spálených tutovek, za které bylo možno často vinit místní povrch, který vinou nezapnuté klimatizace připomínal čerstvě urolbovaný led. Na závěr první třetiny ještě Šimi junior spálil nájezd.

Druhá a třetí část na sedmý pokus konečně pokračovala v nastoleném trendu a diváctvo tak nebylo odsouzeno do role pozorovatelů herního úpadku. Během pěti minut upravili na stejnou cifru skóre Fanda, Víťa z nájezdu a Tonda, trestnou lavici pak svou návštěvou za komentování občas podivných výroků jednoho ze sudí poctil Paučis. Chodov se na nějaký tlak a nakonec i kontaktní gól zmohl až šest minut před koncem, navíc až potom, co Víťa pošesté zacinkal na zadní tyč. Ve slušném tempu a hlavně v klidu jsme "povinný" zápas ovládli 6:1.

Pauza mezi zápasy sloužila zároveň jako přestávka k čištění ledové plochy, díky zprovozněné klimatizaci se kolem půl čtvrté dokonce ve vnitřních prostorách začalo dát i dýchat.

Beroun přijel jen v o něco menším počtu než my a rozměrová vybavenost některých borců těm menším z nás naháněla husí kůži. A bylo to přesně takové, jak jsme čekali. Berounští dobře bránili a tu a tam se snažili vystrčit růžky aktivním pressinkem, všech 14 oranžových se ale konečně, po dvou letech, rozhodlo proměnit slušnou hru z tréninků i do zápasu a celou první třetinu byli jasně lepší.

Dvoubrankové vedení tentokrát zařídil Jarmil sám stylem "udělej je všechny a zavěs", ještě před sirénou po zvládnutém oslabení další dva fíky přidali Víťa s Tondou. Až tak jednoznačný průběh asi nečekal nikdo, Sépiáci nicméně po hřišti lítali jako čamrdy a co se týče tvoření hry nechali černé svršky daleko za sebou.

V podobném duchu se nesla i druhá část, gólů nicméně pozbylo. Beroun se stále nemohl dostat do nějaké tutové šance, když už začala nějaká vznikat, překazila jí dobře nastavená hokejka či připravený pupek. Postupem času začal některým jedincům rezonovat výsledek i v hlavách a našlapané lavičky (tedy tribuny) mohly být svědkem toho, jak se pár borců nahání po plexiskle jako hajný s liškami v revíru.

To, že se sobotní podvečer bude v Praze odehrávat ve veselé tónině, definitivně rozsekl Alchi, jenž prapodivnou dorážkou ve 26. minutě zvyšoval už na propastných 5:0. Tím také definitivně odšpuntoval nával emocí, který vyvrcholil o pár chvil později, kdy se do sebe zaklesli Vítek s jedním ze soupeřů u mantinelu. Výsledkem byl jeden dvouminutový a jeden čtyřminutový trest za hrubost a oplácení, které si pak ručně chtěl vyříkat jeden rozhněvaný robustní kariérista soupeře, jenž byl následně během celého zbytku třetiny oprsklý jako nádražní vrabec.

Svůj perfektní výkon pět minut před koncem gólem na konečných 6:0 korunoval Tonda, závěr ještě okořenil nepěkný faul kolenem na koleno z kategorie "prasopes", za který jeden z berounských gladiátorů inkasoval vyšší trest.

.

Konečně se na to dalo koukat celou dobu, konečně jsme vyhráli nějaký důležitý zápas a konečně můžeme být sami se sebou spokojení, neb jsme oba zápasy makali jako vietnamský šicí stroj. Trochu škoda, že v době, kdy konečně přestáváme v některých fázích hry vypadat jako banda zmatených kluků s hokejkou, přichází měsíční pauza. Můžeme být spokojení zejména ve druhém zápase, kdy jsme Beroun nepustili prakticky do ničeho a dovolili jsme mu všehovšudy dva závary před Márou, které se vyřešily za pochodu (škoda, že se pak zápas asi vinou příliš vysoké ztráty ve skóre změnil v osekávací závody zejména na Vítka, mohl to být pěkný špíl a celé tohle ho docela pokazilo).

Za 10 zápasů jsme ztratili body všehovšudy jednou, a to navíc jen plichtou. Krom prvního fleku se můžeme chlubit nejproduktivnějším útokem, nejpevnější obranou a logicky i nejvyšším gólovým rozdílem. Když se vyhneme nějakým velkým fatálům v jarní části, bude to dobré - takhle máme zatím devět bodíků k dobru! Děkujeme za podporu během celého podzimu a budeme se těšit na jaře, konkrétně 6. ledna dopoledne na Třebešíně!

Sépiáci Panthers Praha D - Sokol Chodov 6:1 online Sépiáci Panthers Praha D - Sport Eden Beroun 6:0 online

Autor: Paučis