Kluci se k prvnímu zápasu pečlivě rozcvičili, Sam usedl do své svatyně, nasadil helmu a začali jsme žhavit své střelné zbraně, které se ne a ne trefit do těch správných míst. Šup sem, šup tam a vedení, které spadlo jen tak z nebe, bylo na světě. Druhá polovina již nebyla tak jednoduchá, jak jsme čekali a soupeř začal nepříjemně těžit z naší laxnosti a nulového bránění, kdy jsme Sama v brance zanechávali napospas všem útokům. Ubojované vítězství, které nám mohlo přinést trochu klidu do nadcházejícího zápasu proti Bohemce.

A zápas to nebyl jen tak ledajaký! I přesto, že Bohemka udeřila hned na začátku, skóre se stále drželo na celkem nadějném stavu, kdy i jedna naše vstřelená branka mohla soupeře dostat pod tlak! To se nám bohužel nepodařilo, a jak také tvrdí lidová moudrost: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až ti soupeř více gólů dá", to vše dopadlo. Bohemka prolomila smůlu v druhé polovině, udeřila několika rychlými góly a morálka na lavičce i na hřišti padla na bod mrazu. Poroučeli jsme se tedy do bojů o třetí místo.

Zápas se Slávií byl konečně momentem, kdy jsme se dostali do naší ideální provozní teploty a konečně i začali dávat góly cíleně a ne jen z náhodných šancí a odskoků! Dvojciferný účet, který jsme soupeři vystavili vypadá krásně, ale porážet tým, který je seskládán minimálně z poloviny z kluků z přípravky není zas tak velká sláva.

Klukům děkuji za předvedený výkon i snahu, ale všichni víme, na čem hlavně je nutné do příštích sezón a turnajů pracovat! Rodičům děkuji za podporu a trenérům Slávie za výpomoc s pískáním!

Autor: Marek Máčala