Příjemný byl i los, protože nás čekali soupeři, které už jsme letos jednou ze hřiště zvládli vyprovodit relativně vysokými výsledky. Šneci si na podobný osud jistě vzpomněli i tentokrát, když už po šesti vteřinách lovili ze sítě první míček (čímž zároveň vyčerpali síly oranžového kapitána, který tak mohl pro dnešek ukončit bodové snažení) a na konci první třetiny mohli být za stavu 0:5 v jejich neprospěch ještě rádi. Pětigólové vedení nám ale asi stačilo, začali jsme trefovat všechno, jen ne volné části brány a naše střelecká nemohoucnost nakonec znamenala stažení výsledku na 5:3, čímž se jednak oddálila oslava sta gólů v sezoně, stejně jako nám přibylo pár defenzivních vrásek, které ale naštěstí nevedly k nějakému kolapsu. Ale škoda, výsledek mohl (a asi i měl) být hezčí a jednoznačnější.

Ve druhém mači čekaly početnější, běhavější a nepříjemnější domácí Kobylisy, které sice také tahaly míček o něco kratší dobu než my, dlouho ale také držely bezbrankový stav, který se nám podařilo odčarovat až bezva bombou o břevno z hole pana Baumruka. Ve vlastním oslabení, které tradičně zavinila osoba nejpovolanější, pak snovým sólem smazal David Halamíček všechny beky z povrchu zemského a vedení znásobil, na což zkraje třetí části navázal dvěma trefami Honza, který tak dal vzpomenout na legendární úterní trénink, kdy zapsal ve třech střídáních ještě dvojnásobný počet zářezů. Domácí ještě snížili z brejku, zápas se ale dohrál na našich hokejkách v dostatečné vzdálenosti od obou branek tak, aby už nebyla ohrožena ničí integrita.

Bylo tam pár much, nepovedlo se nám dotlačit vozík za hranici sta gólů, tedy mety, kdy dostanete plato Holby gratis, nejsme ale rozhodně jediní, komu se nedařilo. Tak jen doufáme, že příště kluci nezapomenou píšťalku a soudnost v šatně, protože za některé vyřčené argumenty a otočené fauly či vyloučení chce odvahu si pak dojít pro výplatnici. A obzvlášť to mrzí u dvojic, které to jinak zvládají v pohodě. Peace.

Autor: Tomáš Pauček