A musím říct, že do téhle haly jezdím opravdu rád, z hlediska pořadatelství to tu zvládají opravdu parádně. Pojďme si názorně ukázat, jak to na Kladně vypadá, abychom příště mohli srovnávat. Jako první je samozřejmostí pěkná velká hala s tribunami, kde je spousta místa pro rodiče a fanoušky, což všude není úplným standardem, vzpomeňme třeba na mikro-tělocvičnu na Tatranu. Dalším bonusem jsou pěkné velké vyhřáté šatny a jejich největší bonus na nich, že je jich dostatečný počet pro všechny týmy, aniž bychom je museli sdílet. No a v neposlední řadě musím zmínit, sice ne nejlevnější, ale zato dobře zásobený bufet. A aby toho nebylo málo, přišli pořadatelé s další novinkou, o které se více dozvíte níže.

Pojďme se tedy už ale podívat na samotný průběh turnaje. Na začátek je potřeba říct, že všechny zápasy byly vyrovnané, žádný zápas neskončil ani naším debaklem, ale ani debaklem soupeře. Nejlépe to můžeme demonstrovat na trojici soupeřů Panthers Praha – Kanonýři Kladno – Red Dragons Hořovice. My jsme si dokázali poradit s Kanonýry, Kanonýři zase přetlačili Rudé draky a Rudí draci zase nás. Prostě takový ten turnaj, kdy trochu litujete, že z toho nebyl postup, ale vlastně jste i trochu rádi za to, že to neskončilo sestupem. O vyrovnanosti svědčí i naše celkové skóre, kdy jsme nastříleli přesně tolik gólů, kolik jsme sami obdrželi.

Co se týče hry, tak tu máme několik pozitiv, ale i několik věcí, na kterých budeme muset ještě pořádně zamakat. Začneme negativy, ať končíme pozitivně. Prvním je střelba, ta bude určitě náplní dalších tréninků, protože abychom z metru netrefovali bránu, to prostě nejde a hodně nás to limituje v dosažení dobrých výsledků. Dalším kamenem úrazu jsou návraty do obrany, kdy nejsme schopní dobře rozebrat všechny hráče. Často se nám stane, že běžíme ve dvou (někdy i ve třech) k hráči s balónkem. Ale k tomu slouží tréninky a budeme se tomu věnovat. Ale teď už pozitivně. Prvně zmíněnou devízou je to, že nic nevzdáváme, hlavně za nepříznivého stavu makáme a dokážeme i přidat. Další věcí je, že dokážeme naslouchat a plnit to, co po nás trenér chce, nebo alespoň máme snahu to udělat. A v neposlední řadě jsme dobří v přechodu do útoku, teda hlavně individuálně, se zvednutou hlavou a nahrávkou ještě trochu bojujeme.

Sice jsem tu mluvil o vítězstvích a porážkách, o počtech nastřílených a obdržených gólů, o debaklech apod., ale tentokrát na Kladně svítilo jediné skóre a to 0:0. A musím říct, že to není úplně špatná věc a možná i právě proto se naše nejmenší naděje tentokrát více soustředily na hru samotnou než na skóre. Vždyť po některých zápasech jsme ani nevěděli, jak to dopadlo. My, co tenhle systém známe z turnaje ve Švédsku, to jenom vítáme. A ještě malá historka na závěr. Přišel za mnou s touto novinkou jeden z pořadatelů a bylo na něm vidět, že už má připravenou argumentaci, kdy mě bude chtít přesvědčovat o tom, že je to vlastně dobře. Má reakce však byla okamžitá a souhlasná, což evidentně pořadateli vyrazilo dech. Takže z toho usuzuji, že u jiných týmů to asi neprošlo s takovým pochopením.

Jako vždy moc děkuji rodičům za výraznou podporu, za fotky, za veškerou péči (hráči mají totální komfort), ale i za to, jak k této novince stejně jako já přistoupili, a hlavně co mě na vás baví, že si to náramně užíváte, a to opět stejně jako já.

Autor: Dan Horna