Ráno jsme se všichni sešli o půl osmé, přičemž účast byla parádní. Kromě brankářské opory Fíly dorazilo hned devět nedočkavců do pole. Taková banda potřebuje silné vedení a podporu ze střídačky, to obstaral silný tandem lodivodů Dana a Ládi. Někteří nadšenci očekávající, že by prostředí domácí haly v Rudné mohlo skýtat dobré podmínky pro útok na postup do prvního koše, si prožili hned na úvod drobné zklamání. Systém soutěže je totiž nastaven tak, že pořádající družstva musí odehrát domácí turnaj v tom výkonnostním koši, ve kterém zahajovali sezónu, což byl v případě našeho týmu čtvrtý koš. Smutek rychle opadl poté, co byli dotyční ujištění, že nikam nespadli a že od příště budou zase hrát v druhém koši, který si skvělými výkony v průběhu sezóny vybojovali.

Na další debaty „coby kdyby“ nebyl čas, protože již od 8 hodin nás čekal první soupeř, kterým bylo družstvo FBC Rakovník. Již při rozcvičce bylo zřejmé, že hráči soupeře se s florbalem teprve seznamují. Naši trenéři nechtěli nic podcenit, a tak do zápasu nasadili to nejlepší, co měli k dispozici, konkrétně tři lajny Tadeáš – Kamča – Šimon, Kuba – Matěj – Viktor a Jiřík – Matouš – Honzík. Hned první minuty ukázaly, že vánoční hodování nezanechalo na našich borcích žádné následky. Týmu se od počátku dařila nápaditá kombinační hra, soupeře jsme prakticky nepouštěli na naši polovinu hřiště a skóre rychle narůstalo až na desetibrankový rozdíl na konci prvního poločasu. Fíla se musel v brance chvílemi nudit. Aby hráči neupadli do letargie, vymysleli trenéři na druhý poločas malé ozvláštnění v podobě povinného dřepu, který si musel za plného herního nasazení odpykat každý výtečník, kterému se podařilo vyrobit přihrávku naslepo do „země nikoho“. No, co si budeme nalhávat, pár cviků se na hrací ploše odehrálo, nicméně hlavní cíl byl splněn. Nikdo se nenudil, přestože se skóre i nadále měnilo pouze na jedné straně. Pozápasové oslavy byly s ohledem na sílu soupeře decentní.

Během přestávky před druhým zápasem jsem se dozvěděl, že jsem byl mimořádně pověřen přípravou reportáže z celého turnaje. Popravdě ve mně trochu hrklo. Velmi rád si pročítám články o všech odehraných turnajích z pera našich trenérů, jež obsahují mnoho interních informací. Kdo co řekl, jak hráči prožívali vývoj jednotlivých zápasů atd. Prostě ty populární „historky z natáčení“. No jo, ale kde tohle vzít a nekrást. Stejný problém ale přeci musí řešit i sportovní novináři. V tom mě to napadlo. Musím hráče vyzpovídat. Ještě před začátkem druhého zápasu jsem tak natočil s kluky několik televizních interview na kameru. Jiřík, Fíla, Šimon a Matěj mi poskytli mnoho cenných zákulisních informací. 

Když jsme byli v nejlepším, museli jsme povídání ukončit, protože se blížilo druhé utkání. Soupeřem byl náš tradiční rival Bohemka, pro tento turnaj oficiálně označená jako FbŠ Bohemians Praha bílí. Součástí taktiky soupeře byl moment překvapení. Ten nastal hned v úvodu, kdy bílá Bohemka nastoupila v zelených dresech. To ovšem není nic proti tomu, když odehrála i vzájemné utkání obě družstva Bohemky v zelených dresech. Náš tým se však zaskočit nenechal, a i ve druhém zápase předvedl kvalitní výkon okořeněný pohlednými akcemi a druhým vítězstvím. V polovině turnaje to tedy vypadalo, že se nic nemůže stát. To jsme však ještě nikdo netušili, jaká dramata prožijeme později.

Hráči se v průběhu další pauzy občerstvili a pokračovali v nastoleném trendu poskytování rozhovorů a pózování pro sportovní fotografy. V tom jim skvěle sekundoval nový maskot – černý panter, který byl veřejnosti poprvé ukázán při příležitosti předvánočního turnaje v Rudné. Mimochodem, víte vlastně, jak dopadla anketa o jeho pojmenování? Nevíte? Tak já vás nechám ještě v napětí a dozvíte se to někdy příště. Každopádně panovala pohodová atmosféra, při které se Panthy ;-) ochotně fotil nejen s naším týmem, ale i s nadšenými hráči soupeřů.

Následoval již třetí zápas, tentokrát proti FAT PIPE Start98 Kunratice. První minuty jasně naznačily, že tentokrát proti nám stojí o poznání silnější družstvo. Hrálo se nahoru dolů. Šance střídala šanci na obou stranách, ale v prvním poločase kralovali strážci svatyň. V polovině utkání tak svítilo na tabuli bezbrankové skóre. Po přestávce si vytvořil soupeř několik dalších příležitostí, avšak tyto nevyužil, a tak uhodilo na druhé straně. Vzápětí jsme navýšili vedení na 2:0. Kunratičtí se však nevzdali a nekompromisní střelou do šibenice snížili na rozdíl jediné branky. Jejich tlak se v posledních minutách stupňoval. Vše jsme pečlivou obranou zvládali, ale půl minuty před koncem se přeci jen dostal hostující útočník do samostatného úniku, kdy se od poloviny hřiště řítil nikým neatakovaný na našeho brankáře. I přes tvrdé a celkem přesné zakončení Fíla v brankovišti čaroval a vyrovnání nepřipustil, za což sklidil bouřlivé ovace od domácích diváků i kamarádů ze střídačky. Konec a vydřené vítězství!

Poslední bitva nás čekala s lepším z obou týmů Bohemky na tomto turnaji, zelenými, tedy i podle názvu.

Toto utkání se pro nás nevyvíjelo příznivě. Rychle jsme inkasovali a než jsme se z toho stačili vzpamatovat, už to bylo 0:2. Tým však poprvé v tomto utkání ukázal svou sílu a soudržnost. Nikdo neřešil, kdo za co může a všichni se snažili zlepšit svůj výkon na hřišti. To se podařilo, a tak jsme dvěma slepenými góly Jiříka a Matěje vyrovnali. Krátce před koncem poločasu však po tečované střele velmi smolně inkasovali potřetí. Míček se sotva doplazil do branky, ale i takové góly padají. Když soupeř zvýšil v úvodu druhé půle na 2:4, vypadalo to s námi zle, nedobře. V této fázi utkání se nám lepila smůla na paty. Hráči běhali, makali dozadu, stříleli, ale prostě to nešlo. 

Asi největším smolařem byl velmi aktivní Tadeáš, který na soupeře vyslal v rychlém sledu snad osm střel, ale žádná z nich se neujala. Pak to ale přišlo. Po skoro minutovém obléhání branky soupeře se nám podařilo vstřelit kontaktní branku. Tato vydařená akce vrátila týmu sebevědomí a odstartovala neskutečný brankostroj. Během jedné minuty jsme v rychlém sledu přidali další tři branky. Parádní trefu zaznamenala Kamča, svou již druhou v tomto turnaji. Smůlu nakonec protrhl i Tadeáš. Stav utkání 6:4. Hala na poměry doby covidové solidně burácela (tedy, dělali jsme, co bylo v našich silách – diváci i střídačka). Po tomto famózním obratu to už pomalu vypadalo na čtvrté vítězství, ale Bohemka ještě jednou zabrala a snížila na rozdíl jediného gólu. Očekávali jsme další infarktový závěr. Drama však už naši hráči nepřipustili a koncovku vyhráli stejně tak i celý zápas.

Přátelé, kamarádi. Čtyři výhry znamenaly jediné. Vítězem domácího turnaje v Rudné se stali Panthers Praha. Tým ukázal bojovného ducha a nezabalil to ani za nepříznivého stavu, kdy se nedařilo. Fíla si připsal další dvě čistá konta, zatímco naši hráči soupeřům nastříleli 31 gólů. Řekl bych parádní vstup do nového roku. Nejdůležitější však je, že si všichni zahráli a užili si spolu další krásnou sobotu. 

Jo a abych nezapomněl. Ze zákulisních zdrojů jsem se ještě dozvěděl, že trenérům se začínají kumulovat dluhy, pokud jde o vypsané prémie za vítězné turnaje. Několik hráčů mi pod příslibem zachování anonymity prozradilo, že k zatím neuskutečněné prémii za předchozí vítězství v podobě KFC již trenérům nabíhají poměrně mastné úroky z prodlení.

Tak příště na viděnou zase v druhém koši. :-)

Autor: Jakub Král