První zápas nám začínal v pozdějších dopoledních hodinách, ale i tak kluci vypadali neodpočatě a začátek zápasu z naší strany mohl být klidně využit jako námět na zombie film. A soupeř toho využil a udělal si dvoubodový náskok. To už kluky konečně probralo a pomalu začali soupeře přehrávat, ale gól v nedohlednu. Po chvíli ale Pepa Polák, nos zabořen do země, střelil gólmanovi k bližší tyčce gól. Potom zase chvíli trvalo, než se něco událo, ale nakonec se nám podařilo výsledek otočit v náš prospěch a dostali jsme se do jednobodového náskoku. Soupeř se samozřejmě nevzdal a jeho snaha se mu 12 vteřin před koncem vyplatila, když vstřelil vyrovnávací gól.

Ve druhém zápase jsme si mohli otevřít střelnici. :) Soupeřova gólmana nebylo totiž vůbec těžké překonat. Stačilo k tomu dodržet dvě pravidla: trefit bránu a netrefit gólmana. Což se nám z počátku nedařilo, ale nakonec na to kluci přišli a tak není divu, že jsme během chvíle vedli. Soupeř nám dělal problémy jen když nám unikl do brejku z čehož jsme dostávali poměrně dost branek a proto jsme museli vylepšit obranu, čehož se nejlépe zhostil Dominik Fukala. Následně se kluci postarali o bodový rozdíl a už jsme se mohli těšit na finále.

Finálový zápas měl všechny potřebné atributy. Atmosféru, kterou tvořili fanoušci, by nám záviděl nejeden extraligový tým. Trenéři museli sáhnout až na dno svých možností, aby přeřvali fandící dav a mohli upozorňovat hráče na hřišti. Na obou stranách tekl pot, krev a slzy. Bohemka si hned ze začátku udělala dvoubodový náskok, který jsme velice rychle dokázali vyrovnat. Pak už to bylo nahoru-dolů: chvíli bodoval soupeř, abychom vzápětí my vyrovnali a tak dále. Rozhodující gól padl až skoro ke konci zápasu. Ale i tak nám soupeř chvíli hrozil před naší brankou. Naštěstí u hrození jen zůstal. A my si tak domů vezeme druhé zlato a spoustu cenných zkušeností, protože poslední zápas hráli kluci opravdu velice dobře a makali, jak dobře namazané stroje.

Autor: Tomáš Drašnar