Úvodní kolo Extraligy žen je za námi a letos jsme měli tu čest se účastnit mimořádného projektového utkání OpenAir, tedy utkání pod širým nebem, které pořádá již počtvrté Bohemka na pražské Štvanici.

Začneme od konce a od hodnocení projektu celkově, protože to je to, co vzbudilo hodně emocí. Ztotožňujeme se s tím, že my všichni (jako florbalisté) máme společnou snahu lákat diváky na naše zápasy a udělat z toho něco normálního - že na florbal se prostě chodí. Je pak samozřejmě otázka, jestli je lepší cesta dělat projektová utkání, kam jich dostaneme spoustu a zlepšit si průměr a nebo zvyšovat atraktivitu každého kola a zvyšovat medián. Určitě ale pojďme nekritizovat někoho jen proto, že se mu něco nepovedlo, když pro to udělal zdaleka nejvíc za všech.

Tak jako tak, akce OpenAir je velkolepá a mnohé kluby nebo i sporty mohou jen tiše závidět. Zároveň ale je potřeba myslet na to, že základ je ten sport a ten má nějaké po roky budované standardy, kde se myslelo na tu sportovní stránku věci. Postupně pak přicházejí pravidla, která už pro sportovní stránku nejsou tak výhodná a myslí se naopak na fanoušky a diváky, což je správné a pochopitelné - například dlouhé stání v tunelu (nebo obecně dlouhá prodleva mezi koncem rozcvičky a začátkem zápasu) před nástupem pro sportovce určitě není ideální, ale nástup a obecně ceremoniály jsou pro estetickou úroveň a divákův požitek důležité, takže se shodneme na tom, jak to dělat v nějakém kompromisu.

Určitě je moc fajn, když Vám k tomu zahraje Lukáš Zeman na kytaru. Hrál fakt dobře, ale pokud je to na úkor času hráček na rozcvičce, tak Vás samozřejmě napadne, že kdyby zahrál divákům během rozcvičky, jestli by byli ošizeni nebo jestli by to naopak bylo lepší.

Nebo například, že je trochu menší hřiště - s tím se nedá nic dělat, na výběr není, takže aby akce proběhla, tak je správně, že se shodneme na tom, že budeme hrát na trochu menším hřišti, není to ideální, ale v rámci vyššího cíle - tedy popularizace florbalu a atraktivity pro diváky je to v pořádku.

Povrch je ale něco, co se celkem už ovlivnit dá. Nikdo nemá v lásce ty, kdo si stěžují na povrch a všichni víme, že jeho úroveň je různá a v průměru ne valná. Ovšem to, co nás čekalo na Štvanici, bylo horší, než kdokoliv čekal a není to názor jednoho poraženého týmu, ale i z těch ostatních. Na kvalitě hry obou utkání nejvyšší soutěže to bylo znát a je to škoda. Určitě by s tím šlo něco udělat, protože ten povrch vypadal, že je z doby, kdy naše zkušenější hráčky byly ještě v juniorce. Dodat je ale potřeba i to, že povrch prostě na takovéto podmínky (přímý svit slunce) není prostě určen.

No a ta nešťastná časomíra? Určitě je super nápad pustit na velkoplošné obrazovce videopřenos. Nápad, který dobře vypadá a moc nestojí - v pořádku. Ale používat ho zároveň jako časomíru, která na sluníčku není úplně ideálně vidět a pochopitelně není spárována se sirénou, to už si dopředu říkalo o problémy a taky že ano - ve třetí třetině třeba zazněla v čase 09:07 samovolně, aby pak později v tu těžkou chvíli, kdy jsme ji nejvíce potřebovali, nezazněla vůbec.

Tento článek nemá být pojednání o tom, jak je život nespravedlivý, je to vyjádření stanoviska klubu k této situaci a zamyšlení do budoucna. Pokud se pořádá velká akce s velkým rozpočtem, která si zaslouží z mnoha důvodů respekt a uznání, ale nemyslí se na to, co už je (nebo mělo by být?) standardem, tak její pozitivní dopad může být efekt úplně opačný a je teď velká práce vůbec udržet tu debatu věcnou a řešit ji tak, jak se má - tedy že se stala (byť nepochopitelně) chyba, která se dá (byť do budoucna) napravit. Místo toho se nemalá část (nejen) florbalové veřejnosti dál utápí v bezbřehém pocitu toho, že si hrajeme na něco, na co nemáme a zároveň ji demotivujeme od toho dělat věci lépe.

Vyhněme se tedy emočně zjitřeným a kategorickým prohlášením a pojďme ukázat, že právě nejsme ani žádný zamindrákovný malý nebo začínající nezkušený sport, ale že dokážeme tyhle věci vyřešit tak, jak se má. Když ne předem, tak alespoň zpětně a konstruktivně.

A jaký byl vlastně ten zápas? Trochu nervózní, což je pochopitelné. Oba týmy prošly nějakými změnami, ten náš pochopitelně většími, takže souhra občas vázla, nicméně jsme to byli my, kdo byl aktivnější a měl více střeleckého štěstí a brzy (po prvním "power-breaku") jsme vedli 2:0, ale do šaten se šlo za stavu 2:1. Na 3:1 jsme zvyšovali hned v úvodu druhé části a ve zbývajícím čase už gól nepadl, což bylo ve finále to, co nám prohrálo zápas, protože šance na odskok v zápase z několika brejkových příležitostí byla celá řada, a tam se mohl zápas rozhodnout.

Místo toho pochopitelně přišlo drama v podobě dvou slepených branek v 54. a 56. minutě. Pak už byl čas jenom na hrdinství v podání Lochmannové a stav 4:4, který sliboval zřejmě spravedlivé prodloužení, ale holky z Bohemky prostě v závěrečných minutách ukázaly, že jsou zkušenější a byly koncentrovanější a daly (po našem opakovaném nedůrazu) vítěznou branku a braly všechny body. Neřešme zda zaslouženě nebo ne, že bylo po regulérním čase je v tu chvíli irelevantní, protože hraje se do přerušení a to jsme nezvládli a hlavně se nevymlouvejme a nehledejme v tom oporu pro to dělat jiné věci taky špatně. A zamysleme se nad tím, jak bychom to řešili, kdybychom ten gól vsítili my.

Děkujeme všem fanouškům, co dorazili a fandili.

1.kolo Extraligy žen: FbŠ Bohemians - Panthers Praha 5:4 (1:2, 0:1, 4:1) online | stream, poměr střel 33:13, přesilovky 2:0, využití 1:0, počet diváků 734, hráčky utkání: Daniela Kreisingerová (Bohemians), Kristýna Horňáková (Panthers).