Sestava čítala po omluvách 10+1 statečných (doslova, vzhledem k času úvodního výkopu), když čtveřice zastupovala původní členy Dream Teamu, stejný počet reprezentoval ještě nedávno oranžové dresy a zbylá dvojice pak k tomuhle spojení přidávala i trochu té techniky a nižší věkový průměr. Vzadu všechno jistil Brába a mohlo se jít do derby s béčkem Tigers a Včelami (nikoliv Vosami).

Hned na úvod je potřeba říct, že si po pár minutách všichni mohli myslet, že je tohle ten nejlepší dvojzápas na rozehrání. Tigers se dopředu nijak závratně netlačili, spíš spoléhali na to, že nemůžete dostat gól, když nenecháte soupeře vystřelit – třeba ve druhé třetině to zvládli na jedničku a Dream Team se mohl i trochu stydět, když na oficiálním počítadle střel svítila u bílých dresů nula. Efektivita navíc byla v podání Štěňátek nadpozemská, snad každý brejk byl svým osobitým způsobem nebezpečný (občas i pro samotné útočící hráče), zatímco my byli na druhé straně bezzubí a postupem času smutnější a smutnější s přicházejícím výsledkem.

Ten se nakonec zastavil na pětce u soupeře a jedničce na naší straně, když jediný zásah zařídilo ještě v první části duo Lávičkos – Paučis, což bylo zároveň dle převažujícího názoru poprvé v historii, kdy měl první jmenovaný víc bodů za asistence, než samotné góly.

Po krátké pauze vyplněné zejména pobavením nad tím, za co vše šlo v zápase Chodov – Břevnov nedostat červenou, se šlo na druhé zvířecí derby, tentokrát se Včelami. A jak už napověděl i pisatel online přenosu, na hale to byl opravdu bzukot, neboť soupeři dorazil i nemalý zástup hlasitých fanoušků. Ten se ale paradoxně probral až na konci první části, která byla galapředstavením našich útočných choutek a náplastí za nepovedený ranní zápas. Už po pár vteřinách otevřelo skóre unikající duo Lavi – Šimi, na jejich gól navázal doklepnutím ze vzduchu Paučis, smrtelné dělo od půlky vyslal až do sítě Kryštof a historický okamžik v podobě definitivního zakopání válečných sekyr mezi Dejvem a Paučisem přinesla gólová spolupráce obou jmenovaných. A to ještě Martin z rodu Ecksteinů zkušeně neproměnil nájezd.

Zbytek zápasu už tak jednoznačný nebyl, Včelky dokázaly několikrát korigovat, byť tomu v některých situacích samy nevěřily, nad vodou nás ale drželo Šimiho víko z otočky a brejk v oslabení zakončený Laviho gólem. Ten za netradiční akci mohl poděkovat Martinovi, tentokrát z rodu Hodačů, jenž po inkasovaném gólu zahodil hokejku tak šikovně, že skoro dekapitoval jednoho ze svých spoluhráčů, jenž s ním pak z dobré vůle strávil dvě minuty z nařízených dvanácti (za osobní trest) na lavičce hanby.

Další góly už se nám přidat nepodařilo, a to ani při závěrečné hře Včel bez brankáře, kdy dokonce zvonila tyčka a nejmenovaný pisatel tohoto článku pohrdl snad sedmi způsoby, jak dostat loptičku do rybářské sítě, náš lapač naopak polapil vše nebezpečné a úvodní kolo omlazeného Dream Teamu tak končí alespoň třemi body, kdy se reparát za první prohru povedl výsledkem 6:4. Tak zase za dva týdny, tentokrát ve velké defenzivě proti ustřeleným klukům z Kladna!

Honibodi:

• Paučis 3+1 + mínusový bod za závěrečných deset vteřin
• Lavi 2+1
• Šimi 1+2
• Dejv 0+2
• Kryštof 1+0
• Vojta Marek 0+1
• Stein 0+0 + neproměněný nájezd
• Khurny 0+0
• Bobr 0+0
• Martin Hodač 0+0 + 14 trestných minut a pokus o vraždu