První zápas pěkně až na desátou, takže jsme se mohli všichni pěkně vyspinkat. A pak vždy zápas volno a na to náš další zápas až do konce. Jedinou nevýhodou bylo to, že pokud přijedete na turnaj mezi posledními týmy, nemáte moc šanci dobře zaparkovat. A opět to byl souboj, jestli se to povede víc trenérovi nebo rodičům. Protentokrát hlásím asi remízu, všichni si nějaké to místečko blízko haly urvali.

Teď už ale k samotným zápasům. Na začátek, na rozehřátí, nás čekal tým Bohemians Bílí. Tady jsme předvedli vcelku poklidný a veselý výkon a zaslouženě si odnesli vysokou výhru. Poté nás čekalo derby proti Sokolu Rudná a zde už si nervová zakončení přihlížejících rodičů přišla na své. Velké drama, kdy se skóre přelévalo z jedné strany na druhou, nakonec proti pozdějšímu vítězi, skončilo porážkou o jedinou branku. Ve třetím zápasu proti Butchisu Red se nám moc nedařilo, ale i tak jsme soupeře trošku potrápili. Už to není jako na začátku sezóny, teď už dokážeme hrát s jakýmkoliv soupeřem a svůj nemalý gólový příděl dokáže nadělit soupeřům i naše „pinďa lajn“.

Ale my už pojďme na náš poslední zápas, kde koncovka zápasu rozvášnila všechny přihlížející. Zápas s Kladnem Méďové hodně připomínal zápas proti Rudné, kde ani na minutu nebylo jasné, kdo že si to má zaslouženě odnést výhru. A když už se blížil opravdový konec a chybělo pár vteřin, všichni už si mysleli, že to nerozhodné skóre je asi to nejspravedlivější, co se mohlo stát. Ale chyba lávky, florbal je v tomhle neuvěřitelně nevyzpytatelný a šest vteřin do konce odpískal rozhodčí nájezd proti nám a soupeř nabídnutou výhodou nepohrdl. Bereme si time a jasně se shodneme na tom, že tohle utkání si prohrát prostě nezasloužíme. Posíláme do pole čtyři odvážné a vteřinu před koncem srovnáváme. Ten výbuch radosti bych Vám přál zažít, to prostě popsat nejde.

Jako vždy děkuji „vynervovaným“ rodičům za podporu, fandíte prostě do roztrhání těla a my slibujeme, že budeme vždy hrát do poslední vteřiny!

Autor: Dan Horna