Upravené soupisky na druhou půlku sezony nám pomohly uvařit sestavu opravdu pestrou, složenou z odchovanců, veteránů, kluků, co hráli včera za Éčko, mladíků z juniorky a kapitánskou pásku dostal jeden ze služebně nejstarších Panterů Dalík, který se vrátil z karantény a nevešel se do sestavy paralelně probíhajícího turnaje Céčka.

Ranní zápasy ty jsou vždycky specifické. Začalo to už v šatně, kdy Petr Nepraš zjistil, že sálovky ze včerejšího Éčka se mu pořád větrají na balkóně a auto mu netáhne tak, aby to na otočku stihl zpět, musel vzít zavděk mými sedmimílovými vysloužilkami, které tedy ale zase dlužno dodat dokázal omladit tak o tři roky. Došli jsme na hřiště, kde byla umístěna plexisklová lóže, používaná v prosinci na zámku v Lánech a šlo se na zápas.

Oba týmy působily značně ospale a odpovídaly tomu i branky a situace v prvních dvou minutách. Pak se mi povedlo dát gól a to všechny nejspíš ukonejšilo a dalo dojem, že zápas je rozhodnutý, což se podařilo přetavit soupeři ve vedení 5.2 - v zápise je to špatně zapsané, asi tam nesedí časy, ale 4:4 to nikdy nebylo, zřejmě tam tím zamíchal nějaký špatně napsaný vlastňák. Každopádně o tři góly už nám teklo do bot a zapnuli jsme a zápas vyrovnali a otočili na konečných 6:9, kdy jsme zápas poměrně kontrolovali, jak počtem hráčů, tak i kvalitou individuální i týmovou. Junioři nám hodně pomohli, hlavně, co se týče tempa, jinak střelecky se moc nevyznamenali, protože s oblibou stříleli do bloku a nebo z úhlu. Dařilo se naopak Přemkovi, který zapsal 4 góly a to zejména ty co vedly k vyrovnání.

Kaňkou na utkání bylo zranění jedné z osobností klubu Ondry Bendíka, který v obětavém souboji inkasoval nevybíravý ale snad neúmyslný úder loktem a utkání nedohrál a ještě musel vyhledat pomoc plastického chirurga.

Ten nám tedy také chyběl v druhém utkání s Kobylisy, kdy po odjezdu Míly a třech mladíků na juniory čítala naše sestava sedm unavených a to na statné hráče Kobylis navíc s několika špílery v sestavě mohlo stačit jen teoreticky. Bohužel jsme si nechali utéct začátek a brzo jsme prohrávali tak, že jsme si s tím nevěděli rady - my staří jsme už nemohli a mladí takovýchto zápasů moc nezažili, takže taky nevěděli, jak s tím naložit a trápili jsme se i když individuálně jsme dokázali být lepší, nebyli jsme nebezpeční a naše střely byly pro gólmana jen takovými pozdravy.

Z náročného programu máme tedy tři body a nesplnili jsme cíl, že se nikomu nic nestane, doufáme, že Ondra zase brzy doplní naše řady a náš tým legend se rozroste a ustálí.

Autor: Štěpán Weber