Konal se v sobotu 5. listopadu v Exe Sport Aréně. Už minulou sezónu se holky zlepšovaly turnaj od turnaje, takže jsem byl na ně náležitě zvědavý. Panterky jako vždy dorazily náramně natěšené, tady mě zatím žádné překvapení nečekalo, souboj o to, kdo půjde do branky taky klasika. Takže jedinou novinku pro mě byla nová členka týmu, tímto tě v něm Sofi vítám.

Pojďme tedy již na první zápas. Soupeřem nám byl Tatran a musím říct, že to byl soupeř s velkým S. Ze začátku jsme s ním drželi krok, ale naše obstřelování brány znamenalo jen jeden gól, zato soupeři se dařilo lépe a lépe a naše konto nezvykle rychle narůstalo. Je to takový ten zápas, na který chcete co nejrychleji zapomenout. Nedařila se hlavně hra dozadu, kdy jsme soupeře nechali dělat si co chce. Jediným pozitivem tak zůstává, že jsme dokázali Tatranu vstřelit tři branky. Bohemce, v předchozím zápase se totiž nepodařil ani jeden zásah.

Při cestě do šaten jsem si připravoval motivační řeč, abych holky dostal z toho debaklu, ale úplně jsem zapomněl, jaké naše malé #princezny jsou. Sotva jsem dovřel dveře, holky už byly samá legrace a těšení na dalšího soupeře. Tím nám byl tým Florbalové akademie z Mladé Boleslavi. A musím přiznat, že holky jsou výborné posluchačky. Po předchozím zápase byly hlavním tématem trenérského proslovu návraty do obrany. K tomu nám navíc soupeř poskytl ve hře více prostoru, to byla voda na náš mlýn a tak po zásluze vítězíme a na počet gólů do naší sítě by bohatě stačila jen jedna ruka.

No a jdeme dál, dalším soupeřem je Bohemka. Celý zápas jsme jasně lepší a držíme si tří až čtyřbrankové vedení. Ale jako by si holky řekly, že takový zápas postrádá napětí a minutu před koncem už je to jen o gól. Moc často si time neberu, ale tentokrát už to nešlo jinak. Hlavním tématem je nepodcenění. Holky hltají každé slovo a já z jejich tváří jasně vidím, že tohle už nepustí, a taky, že jo. Zápas dohráváme v poklidu na našich hokejkách a soupeře už k ničemu nepouštíme.

Posledním soupeřem je nám Kutná Hora. A my začínáme tak, jak skončil předchozí zápas. Nic nepodceňujeme, pereme se o každý balónek a skóre rychle narůstá v náš prospěch. Prostě velice pohodový zápas, ale samozřejmě jen díky našemu výkonu. Jak jsem psal v úvodu o tom, jak se holky minulou sezónu zlepšovaly turnaj od turnaje, tady byl vidět progres zápas od zápasu.

Co říct na konec. V hlavě mám tři věci, se kterými bych se s vámi rád podělil. Zaprvé mě to s holkama moc bavilo a určitě to není moje poslední návštěva turnajů elévek. Zadruhé mě bavili rodiče, kteří fandili a povzbuzovali holky za každého stavu. A tímto se trochu omlouvám za to drama v zápase s Bohemkou, neboť takhle vynervované obličeje jsem naposledy viděl u spolužáků před maturitou či přijímacími zkouškami. No a zatřetí mě pobavil Táda (bratr Elišky), když mi při koučování potřeboval nutně něco říct a začal oslovením „Tati, …“. :-)

Autor: Dan Horna