Christophere, jsi nejnovější tváří v mužském výběru U23, pověz nám o sobě pár vět.

Ahoj! Je mi 21 let a pocházím z Nového Zélandu, kde jsem nedávno dokončil studium na univerzitě, rozhodl se strávit nějaký ten čas v zahraničí a procestoval svět, než se někde usadím. Jsem zároveň blázen do florbalu, hraji za novozélandskou reprezentaci, coby sekretář pomáhám v rozvoji tohoto sportu v mojí domovině a celkově se florbalu věnuji nějakých 8, 9 let.

Co Tě vlastně přivádí do Čech? Jak dlouho se tu plánuješ zdržet? Co Tě zatím v Praze oslovilo a zaujalo nejvíc?

Jak jsem říkal, chtěl jsem nabrat nějakou zahraniční zkušenost, hlavní důvod toho, proč jsem zvolil zrovna Českou republiku je ale v tom, že si chci zahrát florbal na kvalitní úrovni. Máte tu v tuhle chvíli jednu z nejkvalitnějších a nejpočetnějších soutěží na světě, o tom, kolik tu existuje týmů, si navíc můžeme na Novém Zélandu nechat jen zdát. U nás zároveň hraje několik Čechů, kteří mi volbu vycestovat právě sem doporučili. Mimo florbal tu samozřejmě také chci najít na těch pár měsíců i práci, takže pokud náhodou někdo hledáte nové tváře, určitě se ozvěte. ?

Plánuji zde zůstat celou sezonu, plus pár měsíců navíc, zhruba do března či dubna, poté chci ještě během léta procestovat i další země Evropy – zpět na Nový Zéland je to přeci jen kus cesty, takže tu chci strávit co nejvíc času a kdo ví, pokud vše klapne, třeba tu strávím ještě nějaký čas navíc.

Hodně mě zároveň zajímá historie a kultura, takže zatímco se usazuji v Praze, užívám si zároveň i roli turisty, co objevuje a poznává památky a uličky v centru. Historie Nového Zélandu je v porovnání s vaší zemí podstatně kratší a zejména pražské centrum je opravdu nádherné a hodně mě svou noblesou a stářím ohromilo.

Proč ses rozhodl zrovna pro Panthers? Jak zatím hodnotíš těch pár týdnů v klubu?

Musím se přiznat, že jsem oslovil vícero klubů, za které jsem chtěl hrát, Panteři ale reagovali jako první a navíc velmi mile. A je třeba říct, že jsem si rozhodně vybral správně a dokonce jste dalece předčili má očekávání. Psal jsem si s trenérem Patrikem Míkou, který byl už od začátku velmi vstřícný, přátelský a bylo znát, že o mě má velký zájem. Spousty pomoci se mi dostali u od členů vedení, Honza Tůma, Štěpán Weber i Matyáš Hudec za mě vyřídili veškeré složité papírování a moc mi tím pomohli. Můj celkový dojem je takový, že jsou Panthers skvělý klub se spoustou milých lidí a ještě větším počtem herních příležitostí, což je přesně to, co jsem hledal.

Pocházíš z poměrně netradiční florbalové země, Nového Zélandu. Jak se tam průměrné dítě či zájemce o tenhle sport vlastně k florbalu dostane? Když obě země porovnáš, v čem vidíš největší florbalové rozdíly? Je ten přesun do kvalitnější ligy znát, nebo jsou úrovně porovnatelné?

Novozélandský florbal je v porovnání s tím vaším daleko menší, a to jak základnou, tak i kvalitou. Dokonce bych tipnul, že celková základna není o moc větší než ta, kterou disponujete v Panthers – u nás existuje jen nějakých 10 až 15 klubů, zatímco v Čechách jsou jich stovky. Zejména kvůli tomu nemá o florbale tolik lidí povědomí, já sám jsem začal hrát jen díky tomu, že otec jednoho z kamarádů mého bratra (který je také florbalistou) je ze Švédska a rozhodl se v naší zemi pomoci s rozvojem tohoto sportu. V současné době je většina nově zaregistrovaných florbalistů buď z pozemního hokeje, nebo přes známé.

Jak jsem říkal, Česká republika je v tuto chvíli jedna z TOP florbalových zemí na světě – na posledním mistrovství světa jste skončili na druhém místě, my se pro porovnání na šampionát ani nedokázali kvalifikovat. Ten rozdíl je poznat i na klubové úrovni, u nás jsem hrál stabilně v nejvyšší soutěži, o čemž se mi u vás může nechat jen zdát – kvalita je prostě někde jinde. Když se nad tím zamyslím, tak nějaký náš TOP tým by při troše štěstí dokázal porazit maximálně nějaký divizní výběr. Pro mě je každopádně zkušenost s vyšší úrovní a možnost si zde zatrénovat hodně cenná a moc si jí vážím.

Už jsi stihl odehrát několik zápasů za družstvo U23 a byly to zápasy vítězné – k bodům jsi navíc přispěl i několika góly. Jak se ti líbí v týmu, není jazyková bariéra problém?

Tým se sice týden od týdne vždy trochu změní, ale i tak bych řekl, že jsem dokázal zapadnout, všichni jsou ke mně přátelští a pokud třeba něčemu nerozumím, tak mi pomáhají s překladem. Většina lidí tady má skvělou angličtinu, takže jazyková bariéra není problém, postupně se navíc učím porozumět některým českým výrazům a slovíčkům. Po několika úvodních prohrách jsem se dokázal přizpůsobit tempu hry, začal se cítit víc v pohodě a snažím se pomoct týmu, což věřím že je i jednou z příčin toho, že jsme začali vyhrávat. Doufám, že mi vydrží bodová šňůra, bude mi to tam padat dál a pomůžu týmu k dalším vítězstvím.

Z kuloárů víme, že se budeš v klubu angažovat i jinak než hráč. V jakých pozicích Tě budeme moct vídat?

Jak jsem říkal, v novozélandské asociaci jsem pomáhal s administrativou, což ale tady bohužel kvůli jazykové bariéře není možné. I tak se snažím pomoct alespoň střílením gólů a vymýšlením nahrávek, zároveň mám ze své domoviny spoustu zkušeností s pískáním a trénováním, takže věřím, že se v klubu dokážu uplatnit i touto cestou.

Díky za rozhovor a hodně štěstí!