Pankrácké zklamání

Družstvo BLACK čekala po úspěšném výletu do Nehvizd druhá ligová zastávka, kterou tentokrát hostila "aréna" Bublina. Dobrý začátek ale úplně zazdila závěrečná ostuda.

Celý turnaj by se vlastně dal rozdělit na dvě poloviny, které se od sebe v mnohém lišily. Tu první odstartovala ranní rozcvička s Bohemkou, která byla z naší strany zvládnutá téměř na jedničku a soupeře jsme většinu času přehrávali, což se projevilo i na skóre, které navíc u kolonky inkasovaných branek ukazovalo po závěrečném hvizdu nulu. Všechny góly padly po vypracovaných akcích a dávaly tak naději i do bitvy se Spartou.

Ta v prvním poločase hrozila o něco méně, než jsme čekali, poctivý výkon navíc hned dvakrát vynesl zasloužené vedení. Ve druhé části ale soupeř přepnul na vyšší rychlostní stupeň a nám se s ním nedařilo držet krok zejména v předbrankovém prostoru, kde jsme nebyli dostatečně důrazní a inkasovali tak několik zbytečných branek. Těšit nás tak může alespoň výkon dopředu, kdy jsme ambicióznímu soku dali nakonec čtyři góly a výsledný rozdíl je tak o něco lepší než posledně.

Druhá část turnaje byla ale úplně jiná. Dobře bránící Wizardi hráli tradičně florbal, který nám moc nevoní, o to účinnější ale proti nám je. Velký tlak, nespočet zblokovaných střel, ale i postupně uvadající aktivita, nulová podpora v rozehrávce a zbytečné ztráty společně zavinily těsnou a naprosto zbytečnou porážku, která se sice dá označit za smolnou, takové zápasy ale musíme lépe zvládat v hlavě.

To samé se dá říct i o závěru proti Blackům, kde to z naší strany byla vyloženě ostuda. Všichni jakoby zápas vzdali už před jeho zahájením, hráli bez zápalu a jinak vyrovnané utkání tak soupeř pohodlně zvrátil na svou stranu. Tohle bylo velké varování a tučný vykřičník, protože takový výkon byl zcela nehodný našeho jména a pokud chceme být úspěšní, musíme se prezentovat úplně jinou hrou. Jediná věc, která nás může snad jen náznakem těšit je fakt, že Blaci nastoupili s několika staršími žákyněmi v kádru a čeká je tak pravděpodobně kontumace.

Do příště máme hodně na čem pracovat a začít musíme u sebe v hlavě. Za poslední představení se fanouškům omlouváme a doufáme, že vás za tři týdny potěšíme více.

Autor: Tomáš Pauček

Výběr prvních poločasů

Mlže WHITE čekala druhá štace na jejich ligové pouti, otravné cestování na Kladno nahradila protentokrát překvapivě vyhřátá hala Bublina.

Klasický zápasový čtyřboj měl tentokrát dvě společné věci. Jednak jsme všechny bitvy prohráli smolně o gól (krom zápasu s Kladnem, kdy se ten druhý rozdílový dokutálel do branky až při hře v šesti) a jednak byly v každém ze dvou hraných poločasů na hřišti úplně jiní Panteři - zatímco v tom prvním jsme všechny své soupeře nějakým způsobem přehrávali a snad jen jednou nebyli jako první ve vedení, ten druhý se pak nesl ve znamení trápení, smůly, zmaru a porážky.

To je z mého pohledu obrovská škoda, neb stejně, jako naše zápasy končily těsnou porážkou, mohli jsme se úplně totožně radovat i my a nikdo by nemohl ani náznakem pozvednout obočí. Zbytečně jsme se ale vždy začali uchylovat k velkým individuálním chybám, předržování balonku, zbytečným kličkám nebo nebezpečným ztrátám. To jsou věci, na kterých musíme do příště pořádně zapracovat, protože žádný z týmů ve druhém koši nám nedá nic zadarmo a postup zpět, který je jednoznačným cílem, si budeme muset poctivě vybojovat. A když za tři týdny ve Zbraslavi zkusíme udržet množství nešťastných vlastenců pod průměrem dva na poločas, ušetříme tím i trenérovy nervy.

Díky rodičům za hlasitou podporu, hrálo se nám před ní skvěle a o to víc nás mrzí, že jsme vás nemohli potěšit víc. Zároveň přejeme hodně štěstí do další kariéry i života Jonášovi a Matějovi Kolátkovým, kteří se stěhují do Příbrami a s panteřími tréninky se na nějakou dobu loučí. Díky za vše a snad se brzy zase uvidíme pohromadě!

Autor: Tomáš Pauček

Jedinou výhru družstva RED přinesly závěrečné vteřiny

22. října se vydáváme do Slaného, kde nás čeká netradiční turnaj – hned třikrát zde vyzveme pražský Olymp, na závěr pak i domácí Barracudy.

V prvním ze tří totožných soupeřů nás vyzvalo družstvo Olympu nazvané Apollon. Ačkoliv měl soupeř o něco málo více ze hry, i my se tlačili směrem vpřed, největším nepřítelem nám ale nakonec byla vlastní neproduktivita – do branky Olympu se nakonec nepodařilo propašovat ani jeden gól a zápas tak skončil porážkou.

Olymp Perseus byl ještě o něco těžším protivníkem a už od jeho začátku jsme museli být hodně stažení na své půlce, kvůli čemuž jsme se logicky nedostávali ani do moc šancí a většinu dvacetiminutové hrací doby tak probránili. Opět jsme navíc střelecky vyšli naprázdno, zatímco náš sok zaznamenal dvojciferný počet zásahů.

Na závěr „olympijského“ trojboje nás čekal Achilles a byl to souboj hodně podobný prvnímu rannímu klání. Spousta šancí, několik tyček, smůla se nám ale lepila na paty celý den a ani tentokrát jsme se tak nedočkali gólové radosti, zároveň pak i potřetí padli.

Do poslední zápasu s domácím Slaným jsme si tak dali jediný úkol, a to už konečně vstřelit gól. Už d začátku bylo na celém týmu vidět velké odhodlání a chuť s nepříznivým vývojem turnaje něco dělat, což se konečně projevilo i na skóre a krátce před poločasem jsme vedli o dvě branky. K naší smůle se ale v tu chvíli začal prosazovat i soupeř, na 2:2 navíc srovnal v čase 9:59.

To náš tým ale nerozhodilo a i v druhé polovině ukázali, že chtějí vyhrát, dostat nás k tomu měly hlavně tři slepené góly, po nichž jsme se znovu ujali vedení. Jenže přišel krátký výpadek a Slaný znovu srovnal, na řadu tedy přišel oddechový čas. Po něm následoval poslední závěrečný tlak, 15 sekund před koncem pak navíc přišla chyba v rozehrávce Slaného, kterou vystihl dravý Šimon a utíkal sám na brankáře, jehož k obrovské radosti nás všech v čas 9:58 překonal a přisoudil nám tak ono vytoužené a těsné vítězství 6:5.

Autor: David Förster