Tady měla začít první odvetná série, a tedy vlastně i druhá třetina soutěže. V ní jsme hned zkraje měli co napravovat – vrátit nepříjemný výsledek Dvojce a konečně poměřit síly s nebezpečně vypadajícím Benešovem. Už dopředu jsme navíc věděli, že se budeme muset obejít bez některých opor, o to větší výzva to byla.

Paradoxně i přes daleko zodpovědnější výkon než před dvěma měsíci jsme tentokrát nedali Dvojce ani góla, což je při počtu našich šancí vlajka hodně červené barvy. Sice je potřeba uznat, že soupeř byl lepší a zaslouženě vyhrál, výsledek ale úplně neodpovídal průběhu hry, a to hlavně proto, že jsme kopyta.

Benešov vypadal jako chutnější oříšek na zakousnutí, kombinace nízkého počtu a zkušeností z národky ale udělala svoje a tak jsme buď soupeře tlačili a nepustili naprosto k ničemu, nebo on kombinoval s míčkem na hokejkách a nechtěl nám ho půjčit. Divácky ne moc atraktivní duel navíc provázela naše únava, takže už od nějaké patnácté minuty ti prozíravější vsázeli na kříž a nájezdy. Těch se hrstka diváků na tribuně nakonec opravdu dočkala a po první úspěšné sérii i dlouho vyhlížela dalšího úspěšného exekutora, kterým se až na pátý pokus stal Dejv Halamíček a poslal tak druhý bod do Radlic.

Oproti běžným bodovým a gólovým přísunům byl tohle slabší podnik, na druhou stranu ale zároveň jeden z těch náročnějších, takže každý bod bereme. Mikuláše si nadělíme příště v Berouně, kde už nás snad nepřivítá tak nevlídné podnebí, jako o osadu vedle.

Autor: Tomáš Pauček