Los nám krom parádní přestávky na oběd, při které by se stihl najíst i král propečených stejků Mesut, nabídl reprízy proti Neveklovu a Zruči, které jsme shodně na Radlicích dokázali vyprovodit vysokými výhrami. Tentokrát to bylo trochu složitější, hlavně kvůli skládání sestavy, která se ustálila asi sedm minut před výkopem, přímo při něm pak finální desítku doplnil z jiného časového pásma Drobek. I on si tak mohl užít velkolepých návratů Máry a Mesuta, kteří si v dalších minutách napsali vlastní mikropříběhy.

Ten Márův byl hodně nostalgický, protože od chvíle, kdy v jednom dni ukončil kariéru, poprvé v životě vychytal nájezdy a vyčistil zásoby pití v Propagandě, uběhl už nějaký ten pátek, takže bylo třeba ztratit nulu až v poslední třetině. Mesut to naopak vzal od podlahy a rozloučil se poté, co se v prvním střídání přizabil o mantinely, před posledním se skoro pozvracel a z haly utekl pár minut před koncem s bilancí -1.

Samotný zápas s Neveklovem pak byl hlavně o tom, kdy nám to tam začne padat – soupeř hrozil jen z dlouhých balonů nebo občasných akcí po křídle, na kombinace obzvlášť první koule ale nestačil a byť to chvilku trvalo, nakonec se stroj rozjel a nasázel do brány bíle oděných sedm kousků. Mohlo to být i řádově výše, nicméně střelný prach zůstal asi v nějakém mokrém skladu a tak někteří i přes veškerou snahu vyšli naprázdno (hlavně druhá koule a jejich závěrečné kombinace). Mára tam taky pustil jednu čudlu a tak po výsledku 7:1 vyvstala hlavně otázka, kro se postará o onen stý gól, který do Radlic pošle výherní pivka.

Těch pár padlo i mezi zápasy, přeci jen, co chcete dělat tři hodiny. A odpověď se nehledala dlouho, protože už po čtyřiceti vteřinách odšpuntoval oslavy kanonýr Lavický a mohlo se slavit. A byť zápas hodně připomínal ten dopolední, výsledek a průběh byl tentokrát jiný – na dvougólové vedení totiž Zruč dokázala reagovat taky dvěma góly, celkově za zápas stihla čtyři, a to z cca dvou střel na bránu (zdravíme Brášku a těšíme se na zlaťáky do kasičky). Vpředu to bylo ale ještě větší trápení než ráno a tak byť se většinu času hrálo u soupeřova brankoviště, dostatečný náskok ne a ne vzniknout. Bylo z toho nakonec ušmudlaných 5:4, nikdo pořádně neví jak, plus jsme na konci přežili trestné střílení, které ale nemělo být, takže se zákrok nepočítá.

Šest bodů, hranice sta gólů a lehké snížení ztráty na první místo. Taková byla naše sobota, bylo to fajn a bylo toho dost. Příště to bude se sestavou ještě složitější, navíc proti Benešovu a Dvojce, takže se asi máme na co těšit. Kdybyste nevěděli co s časem, tak za týden v sobotu ráno v Chýni! <3

Autor: Tomáš Pauček