Okomentovat tuhle parádu jsem dostal za povinnost já. Logicky. Vlastně jsem si o to řekl. Jednak proto, že jsem věděl, že se do toho stejně nikdo nehrne a za druhé proto, abych šel příkladem - pochopitelně. Lituju teď toho, ale jenom trochu.

Začít musíme asi trochu tím pohledem pod pokličku. Už dlouho se vědělo, že tenhle zápas bude trochu jiný, že áčko bude mít na tenhle víkend trochu jiný program. Ale znáte to - bylo to daleko a tak se to řešení trochu odkládalo, protože vždycky se to nějak udělá. Takže budou hrát juníci a nějaké ty blíže neurčené legendy. Říkali jsme si - jo jasně, to určitě, budeme se tam plahočit a trápit, po týhle šanci určitě hrábnou jiní kluci, co to maj také v paži a narozdíl od nás i trénují. Jenomže opak byl pravdou, moc se do toho nikdo nehrnul, některým se to vyloženě nezdálo a ten los taky úplně nevyšel, protože tenhle víkend se hrálo zase skoro všechno - až na ty áčkové juníky. Takže nakonec se začala nějak rýsovat sestava a lajna legend. 

Měl tam být Martin Eckstein, náš guru a nestor celého toho honibodství, ale odpadl bohužel. Měl chytat Zeke a pro něj jsme měli připravenou opravdovou delikátnost a pod heštegem chceme vidět Pavlovy slzy jsme připravili ceremoniál a předání pamětní desky za již 10 let v našem klubu a skoro 250 odchytaných zápasů. Ale osud řekl ne a Zeke poprvé v kariéře musel z vážných důvodů odvolat svou účast na zápase. Tak jsme narychlo oprašovali a hledali v inventáři druhou legendu a do branky se posadil nikdo jiný než obávaný Boris, který umí střelce deptat tak jako nikdo jiný. I na straně juniorů byly nějaké čachry, takže se to ustálilo na 14 a do pozice kouče byl kooptován John Adam. Jenča dostal taky nabídku, ale nechtěl riskovat už třetí prohru na svoje narozeniny (gratulujeme) - jednu utržil v předcházejícím zápase Extraligy, kdy prolomil klubový rekord v rozdílu skóre, ale bohužel v tom špatném směru. Druhou prohu mu uštědřil právě John Adam, se kterým se vsadil, že ve dvou zápasech Éčka dá méně než osm bodů (dále viz report z Éčka).

Rozcvička nám dala zabrat samozřejmě, ale nedali jsme na sobě nic znát a prášek, který mi na posilněnou nabízel Benďák, jsem hrdinsky odmítl, Sajsl mě zalepil a šlo se na zápas. Tomu přihlíželi kluci z Áčka, kteří tedy vypadali, že měli náročný program a fanoušky v nich jsme museli dlouho budit, než jsme si získali jejich přízeň. Návštěva to byla ale parádní a pomohla nám aspoň částečně setřást tu nervozitu. Naštěstí ani kluci z Kobylis nebyli v plných a tak jsme si mohli zahrát vyrovnané utkání. Začátek byl opravdu trochu vlažnější a tempo narůstalo pomalu, naši mlaďáci měli dost šancí, ale klasicky se buď zastřelovali a nebo trefovali Kudrnáče, kluka, co chvíli byl i u nás, ale kromě nás starých to nikdo nezažil. Soupeř měl šancí méně, ale postupně je proměnil a s koncem druhé třetiny šel už do většího vedení 2:6.

První třetinu jsme hráli po lajnách a protože to "šlo", tak jsme se namlsáním rozhodli sáhnout po kroku k rozředění a pokusili se zasnoubit to dravé mládí s našimi zkušenostmi, což jako docela šlo, my staří jsme se hned cítili líp, že to máme komu dát, ale víc jsme propadali a dávali soupeři prostor. Takže jsme si před třetí zlezli "do kabiny" a všechno si řekli, probudili v sobě Pantera (mrkmrk) a vrátili ty lajny, jak byly a vrhli jsme se na soupeře, který se tou naší hrou nechal ukolébat a už si myslel, že nám to bude takto stačit. V tom jsme je udrželi ještě chvíli, kdy jsme si v 43. minutě nechali dát na 3:7.

Ale nadechli jsme se a kluci dřeli a uvolnili se (my teda taky, ale byli jsme rádi, že jim to nekazíme) a začala stíhací jízda a za deset minut jsme to srovnali, s každým gólem rostla euforie a náramně jsme si to užívali a slavili každý gól. A když jsme pak najednou po dlouhé době zase vedli, tak jsem se zkušeně nechal vylejt za faul na mantinelu, byl jsem pomalej a v souboji pozdě a měl jsem jenom dvě možnosti - katapultovat sám sebe a riskovat svoje zranění a nebo to ubrzdit do frajera a modlit se, ať to ustojí, ale nestihl jsem ho ani varovat. Kluci si s tím ale náramně poradili, když zvýšili na dvougólové vedení a zaskočený soupeř už na tuhle naší vlnu nadšení měl hodně těžké reagovat a hlavně i málo času.

Takže tohle projektové utkání se povedlo - nikdo se nezranil, zlomená jen jedna hokejka, fňuk Ďurdo :( otočka ze "ztraceného" stavu a hlavně ta atmosféra, to jsme si fakt užili, vlastně jsme si poprvé zahráli s klukama, které jsme tu měli jako elévy, Žížou, Zdrubym, Ďurdou, Tomem, Jéžou plus novopečeným otcem Davem a dalšími. Mně se to líbilo moc, kluků mladejch jsem se neptal, ale vypadali v pohodě, že si zahráli a že k tomu měli nás fotry věřím, že brali dobře, jako takovou tu synovskou povinnost, jako když prostě třeba večeříte doma u stromečku a chováte se slušně, abyste rodičům udělali radost a zasmějete se i třeba jejich trapnýmu vtipu, ale pak když jste starší, tak to zpětně oceníte a máte z toho hezkou vzpomínku. Jako to je to, co je na tom klubu skvělý, že dokážeme něco takovýho udělat a užít si to, to jsem fakt rád a díky za tenhle zážitek. Teď bych si představoval, že to někdo doplní o takový ty sportovní postřehy, ale asi se nikdo nenajde, tak to pošli ven takhle, má to bejt osobitý žejo. Tak hodně štěstí klukům do play-off, který bude náročnější než kdy jindy a vyvrcholí tím tahle tři roky trvající sezona!

Autor: Štěpán Weber