Ale teď už pojďme k samotnému turnaji. Prvním soupeřem nám byl tým Butchis, který nám nastavil priority pro dnešní den. Odpočívat budeme na lavičce, a ne na hřišti. A pak se ještě více budeme snažit být hladovější po balónku, protože bez jeho držení na našich florbalkách góla prostě nedáme. Druhý zápas s Rakovníkem už byl o mnoho lepší, dokonce za mnou pár dětí přišlo, že se vrátili ze hřiště zpocení, a to je jenom dobře. Sice jsme prohráli i druhý zápas, ale tentokrát to bylo napínavé až do konce, jen škoda toho nešvaru v podobě „tavení“ nejlepší hráčů. Už jsme si to tuto sezónu zažili jednou, minule v Kralupech a opět do toho byla namočení trenérka – žena. Tak tu nechávám na zamyšlenou, jestli nám ty ženy začaly být víc ambicióznější, anebo se projevuje prostě ten mateřský pud a chtějí svým svěřencům udělat radost v podobě vítězství za každou cenu. Každopádně dobře to není a my to tak dělat nikdy nebudeme.

Pojďme už ale ke třetímu zápasu proti Spartě. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale svého synka přišel podpořit i reprezentační gólman Sparty Martin Beneš. Ale moc radosti jsme mu nedovolili a celý zápas byl v naší režii a první vítězství bylo na světě. I poslední zápas proti domácím Sokolům jsme soupeři moc nedovolili a mohli jsme se tak radovat podruhé. Ještě bych se u toho posledního zápasu rád zastavil. Asi největší aplaus sklidili formace složené z těch nejmladších hráčů, a to na obou stranách, tak nějak jsme to očním kontaktem s trenérem Rudné dali dohromady a kluci si to strašně užívali, prakticky to vypadalo, že nikdo z nich nechce ze hřiště slézt, a že to prostě odehrají celé.

Opět na závěr velké díky rodičům, atmosféra byla opět bouřlivá a hlavně férová, a to mě na nás hodně baví. Budu na Vás ve Švédsku myslet a koukejte mi neudělat ostudu bando?. A když mi pošlete nějakou tu fotku, zlobit se rozhodně nebudu.

Autor: Dan Horna