Průhonická jízda

Čtvrtá letošní cesta zavedla Mlže BLACK na jihovýchodní okraj hlavního města, kde ve čtvrti známé především hypermarkety a bydlištěm jistého lidumila a neúspěšného premiéra v jedné osobě sehráli předposlední letošní turnaj v prvním koši.

A dá se říct, že to bylo ve všech ohledech zatím nejpovedenější představení. Jasně, občas to někde drhlo, vždycky se najdou chyby, jejichž zlepšením se posuneme dál, ale tahle neděle byla ze čtyř doposud odehraných zastávek na ligovém turné herně nejlepší. Všem soupeřům jsme postupně dokázali vnutit svůj styl hry, ten jeho úspěšně narušovat, dali jsme dostatek gólů a v bráně to zamknul velmi jistý Martin. Proti Kladnu to bylo vítězství po zasloužené otočce, s bojovnými a nepříjemnými Wizardy jsme pak udrželi nulu a dali asi nejbizarnější gól dne (zdravíme k Burianům a těšíme se na opakovačku).

V tradičně nejvyrovnanějším zápase se Spartou se nám povedlo zahodit oba nájezdy (byť ten první byl podle jeho exekutora vlastně povedený, jen se nepovedlo to zásadní, tedy dát gól), i přesto jsme ale zaslouženě ve druhém poločase urvali vítězství na svojí stranu. Závěr s Vinohrady se pak nesl ve znamení ubránit nejrychlejšího hráče na východ od chuchelského závodiště, což se paradoxně nejlépe povedlo nováčkovi Pinďovi, jenž se proti o tři hlavy většímu a přibližně čtyřicet kilo těžšímu protihráči rozhodl za hromového aplausu svých spoluhráčů suplovat buldozer, zatímco jeho vlastní tělesná integrita byla vzájemným soubojem porušena pouze minimálně. Vpředu to pak jistila produktivní první lajna a narodilo se tak letošní premiérové první místo v nejvyšším koši.

Celý tým zaslouží za všechny zápasy velkou pochvalu, pomyslné zlato to bylo s předvedeným výkonem více než zasloužené. Těšit nás může koncentrovanost po celou dobu, kvalitní kombinace i dostupování hráčů a svým způsobem i produktivita, která nám celý turnaj vyhrála. Dobře jsme přivítali navrátilce Pepu i nováčka Pinďu, vedle kterého vypadali všichni ostatní rychlí hráči jako nerychlí. Na druhou stranu musíme zapracovat na zmiňované produktivitě, protože jsme přeci jen ve všech zápasech mohli dát gólů daleko více, potrénovat by pak chtělo i v nájezdech (zdravíme tentokrát k Polákům a Nevšímalům). Máme velký potenciál a můžeme se zlepšovat dál a víc.

Brzké uzdravení přejeme Kubovi Charvátovi, který se s bolavými koleny musel po druhém zápase rozloučit.

Díky rodičům za podporu a za tři týdny se těšíme doma na Radlicích!

Autor: Tomáš Pauček

Radlické pořádání se stříbrnou příchutí

Mlži WHITE se vrátili do prvního koše přeboru, návrat to navíc byl spojený s pořádáním na vlastní hale v Radlicích. Sestava čítala hned 16 jmen a to včetně nováčka Violy, která se rozhodla rozdávat florbalovou radost také v klučičí kategorii, a Kuby Charváta, který pomohl svým méně zkušeným spoluhráčům na „hostování“ z družstva BLACK.

Nejlepší výkon si kluci přichystali hned na začátek, kdy zejména první lajna „tu lepší“ z obou celků Sparty točila jak na matějské, když se porouchá brzda na kolotoči. Spousty velkých šancí ale zůstaly nevyužity, většinou nás zastavilo vlastní zakončení nebo šťastný zásah gólmana, jedinou trefu tak paradoxně v našem vlastním oslabení zaznamenal Kuba Uherek, na výhru to ale nestačilo. S Kladnem se naopak výkon zhoršil, stejně tak ale i kvalita soupeře a tak to bylo stále to samé – nedokázali jsme využít spousty místa a dlouho tak prohrávali o dva góly. Nechyběla nám ale víra a chuť, takže na konci druhé poloviny byl tlak konečně zužitkován a skóre během pouhé minuty asi zaslouženě otočeno, což vedlo i v první vítězství.

Že nás netrápí jen produktivita jsme si ale ukázali proti Černošicím, kde jsme sice dlouho vedli, sami si ale nakonec zavinili remízu a tím pádem ztrátu bodů. Je třeba začít nad hrou přemýšlet ve více souvislostech, a nejen tak, že zjistíme, kde má soupeř bránu, abychom tam za každou cenu a co nejrychleji dopravili míček. Naše zbrklost, nervozita a bohužel i stále nekvalita na hokejce, která se projevila třeba v přihrávkách nebo kombinaci zapříčinila, že místo klidného vítězství přišla zbytečná remíza, která nám definitivně vzala naděje na vítězství v turnaji.

Pro poslední zápas se i trochu obměnilo trenérské vedení na střídačce a Pantery tak do boje s druhou Spartou vedla dvojice juniorek ve složení Emily – Jolča. Kluci sice i pod novými tvářemi opakovali stále ty stejné chyby a se Spartou prakticky celý zápas prohrávali, znovu ale nedostatky v technice a běhání kompenzovali velkou zarputilostí, která nakonec přinesla ovoce – nejprve svojí turnajovou smůlu prolomil Kuba Charvát a potrestána byla i závěrečná sparťanská hra bez brankáře, která nakonec přisoudila klukům druhé vítězství.

Máme před sebou stále obrovské množství práce a to hlavně na drobnostech, které pak jako dílky skládačky složí něco většího. Důležité je, že mají kluci do florbalu i zlepšování se velkou chuť, což je základ úspěchu a když na to navážeme nové zkušenosti z tréninků, půjdeme nahoru jak jako jednotlivci, tak i coby celek. Jako vždy je nám ctí poděkovat rodičům za skvělou a hlasitou podporu, je skvělé, že na zápasy nadále jezdíte v takovém počtu a klukům jste oporou. Speciální díky patří rodičům Jelínkovým a tatínkovi Patrika Filipa, kteří pomohli s pořádáním a zajistili tak hladký průběh celého turnaje – díky za vše!

Budeme se na všechny těšit na posledním prosincovém turnaji, který odehrajeme v neděli 18. prosince v Příbrami či na Kladně.

Autor: Tomáš Pauček

Elévové pod září reflektorů v UNYP Aréně

Psala se sobota 03.12. a náš elévský celek čekal další turnaj v přeboru mladších žáků. Dostalo se nám takové pocty, že jsme všechny zápasy odehráli v jedné z nejmodernějších sportovních hal v celé republice. Sestava byla nadupaná, čítala 17 hráčů do pole a samozřejmě Fílu.

První zápas jsme si střihli takové neobvyklé derby. V zápase proti Příbrami proti nám nastoupili hráči, kteří ještě donedávna hájili naše barvy. Nuže, bylo o co hrát a zápas mohl začít. Ze začátku byla naše hra převážně opatrná, no jo, to jsou ty ranní bitvy. Hra se přelévala ze strany na stranu, ale Příbram díky svým posílám nakonec dokázala mít navrch a pro nás to znamenalo porážku o gól.

Druhý a třetí zápas nás čekal soupeř z Olympu. V prvním z nich byla hra více rychlá, padalo dost branek na obou stranách a představení našich borců bylo velmi sympatické. Však na konci tohoto utkání čekala na kluky jedna velká lekce. Po srovnání 10 vteřin před koncem se nám nepodařilo udržet koncentraci a pouhé 3 vteřiny před koncem nám do branky přiletěl poslední projektil, který rozhodl o vítězi zápasu. Nutno podotknout, že z takovýchto proher si můžeme nejvíce odnést a zužitkovat to v dalších zápasech. A nebo někdo muže říct, že jsme si aspoň vybrali smůlu na nějaký čas dopředu. Druhý zápas s Olympem byl oproti prvnímu pomalý a zdaleka tolik se nastřílelo na branku. O tom svědčilo i skóre, kdy i přes náš skvělý tlak na konci soupeř udržel jednobrankový náskok a pro nás to byla třetí prohra o gól v úseku několika hodin.

Poslední zápas se zdál být nejtěžší. Čekala nás domácí Sparta, na kterou nemáme nejlepší vzpomínky z prvního klání v Rudné. Naše hra byla velmi dobrá a zaslouženě jsme byli vyrovnaným soupeřem. Po první polovině, která se ze začátku zdála být jako na koni, svítil stav na tabuli 2:1 pro domácí. Druhá polovina nepřinesla polevení z naší strany. Ale soupeřovi tam spadly dvě střely a nám už se tolik hrát nechce, když prohráváme. Konečný stav byl 6:1, ale neměli jsme se za co stydět, ba naopak.

Turnaj bych zhodnotil pozitivně. I přes negativní výsledky jde naše hra nahoru a lze to vidět každým zápasem. Musíme se více zaměřit na naše hlavy, aby nás pořad nesrážely dolů za nepřívětivého stavu. A už si konečně musíme zvyknout na to, že ne vždycky nám rozhodčí písknou každý faul a že se musíme soustředit jen na sebe. Dále bych chtěl za trenéry i za hráče poděkovat p. Čamkovi za skvělou kulinářskou vložku v podobě pizzy pro všechny. Budeme se těšit příště a nepřestáváme pracovat dál.

Autoři: Matěj Ďurina, David Förster a Dan Horna