Hledání devítek

Mlži 09 opět jako každý rok doplatili na nesmyslný termín turnaje v době jarních prázdnin a na barrandovském turnaji tak tentokrát byli v roli spíše outsidera. Nízké stavy navíc musely doplňovat netradičně také naše žákyně, pro které to byla zajímavá a cenná zkušenost zase s jiným typem hry, než na který jsou zvyklé ve svých soutěžích.

Většinu turnaje to ale i za jejich přítomnosti bylo spíš takové panteří hledání. Bylo znát, že chybí naprostá většina základní sestavy, z níž zůstalo jen malé torzo a to navíc zejména z těch zadních řad, i přes občasné náznaky šancí tak nebyl nikdo, kdo by vzal na sebe jejich zakončení. Snažili jsme se naší ospalou hru oživit různým prostřídáváním a kombinováním nesourodé sestavy, spíš než v naší nekvalitě ale byl problém zejména v hlavách, což nám dělá starosti dlouhodobě a projevilo se to tentokrát v plné nahotě – například proti Kladnu jsme ve druhé části rozhodně nebyli tím horším celkem na hřišti a jak by řekli trenéři juniorek, „mít ještě pět minut, tak je máme,“ nějakou stíhací jízdu ale zhatila polovina předcházející, v níž jsme hledali chyby všude možně, jen ne u sebe.

Jediný solidní výkon tak přinesla závěrečná bitva s Bohemkou, která sice taky nezačala nejlépe, tentokrát jsme ale psychicky byli nastavení jinak a nejen, že jsme skóre po přestávce dokázali otočit, mnohem důležitějším byl fakt, že jsme jej otočit chtěli a Klokanům, kteří byli téměř v plné síle, jsme se vyrovnali nasazení, důrazem i zápalem s tím výsledkem něco udělat.

To byl ten výkon, na kterém musíme stavět a na nějž je třeba pamatovat jako na ten povedený, protože jen takové zápasy nás můžou posunout dál. Sice nás i přes tuhle závěrečnou radost neminul sestup, pokud to ale má být daň za takové zkušenosti a zážitky, není pro nás problém ji přijmout. Příště se vrátíme silnější!

Autor: Tomáš Pauček  

Desítky ovládly turnaj v Říčanech

Další turnaj zavedl náš tým mláďat 2010 do nedalekých Říčan. Po minulých, ne úplně úspěšných turnajích byla meta dopadnout lépe než předposlední. Ve skupině nás čekal náš již tradiční soupeř z Olympu a pak tým Vos.

Kluci, doplnění opět o Terku, na soupeře vlétli a první naši branku na turnaji zaznamenal Fíla, kterému střela náramně sedla a vymetl víko. Druhou naši trefu zaznamenal Tornádo, který svým typickým způsobem prokličkoval hřiště, dostal se až za branku soupeře a zpoza brány to zametl nekompromisně k tyči. Ještě pár takových branek a Matěj bude v této disciplíně určitě držet klubový rekord. Soupeř hrozil hlavně z brejků a hned 2x se mu podařilo skórovat, takže poločas skončil stavem 3:2 pro náš mančaft. Druhá půle ale byla v kompletní Panteří režii, na bránu Olympu se valil jeden náš útok za druhým a počet námi vstřelených branek nerušeně narůstal. Další branku zaznamenal Filip, který krásně ze vzduchu trefil těžký balónek, Kuba Charvát, který potvrdil pověst kanonýra z dálky, a nakonec i Tornádo zkompletoval hattrick, který pak navíc okořenil technickou parádou opět zpoza branky, kdy našel úplně volného Tomáše Vorla, který už pak neměl moc práce.

Druhý zápas byly velké nervy. Konečný stav 1:0 pro naši smečku jistě potěšil všechny fanoušky defenzivního florbalu. Krásných florbalových akcí jsme se nedočkali, většina zápasu byla mydlení o míček kolem půlky. Náš zmar uťal až Kuba Charvát, který opět z dálky nedal brankáři moc šancí. Největší šanci soupeře zmařil brankář Mára, který se proti samostatnému úniku soupeře nezalekl, ve správný čas skočil po volném balónku a stylem Tomáše Řepky – buď balón nebo nohy zamezil korekci stavu utkání.

Čekalo nás tedy finále proti také suverénní Kutné Hoře. V zápase moc branek nepadlo, ale nabídl velké množství pohledných akcí a o to více zde dominovali oba brankáři. V první půli Mára zmařil několik slibných šancí soupeře a náš tým šel do vedení po střele Kuby Charváta, který se bombou skoro od půlky opět nemýlil. Soupeři se podařilo sice snížit, do doby, než si vzal slovo Tomáš Kadlčík a takovou akcí ala NHL z rohu si navedl míček do středu, zkusil prověřit brankáře střelou nad rameno a našel tu jedinou skulinku, kterou mu strážce soupeřovo svatyně poskytl. Chvíli tomu ani Tom nemohl uvěřit, co že se mu vlastně povedlo a poté překvapení vystřídal výbuch radosti celé naší střídačky.

Nervy to byly až do konce. V posledních vteřinách zápasu šel soupeř do hry bez brankáře, přehrál naši obranu a sice první střelu Mára zlikvidoval, nicméně balónek se příhodně odrazil na hůl druhého útočníka, který měl před sebou odkrytou půlku naší branky. Trenér si už v hlavě řekl: „No, a je to v pytli“. Nicméně Markovi se povedlo skokem na druhou tyčku balonek vyrazit a dalším pokusům zamezila naše obrana.

Celý turnaj tedy kluci ovládli. Naši hru zdobil týmový výkon a zodpovědná hra i směrem do obrany. V této činnosti nejlépe vynikala Terezka, a hlavně i díky ní nás soupeři tolik neohrožovali.

Autor: Matěj Špalek