Devítky aneb Když je nejmíň vlastně nejvíc

Čtvrtá lednová sobota zavanula do barrandovského sídliště v pořadí již šestý letošní turnaj mlží ligy, v níž Panteři obhajovali hned tři podzimní vítězství. Karanténami okleštěné sestavy všech přítomných slibovaly nevídanou podívanou, které se nakonec hrstka fanoušků na vysouvacích tribunách dočkala.

Naše devítky nakonec vinou omluv nastoupily pouze v devítičlenné sestavě do pole a jedním brankářem, prořídlé panteří řady pak přišel zkontrolovat šéftrenér Láďa Hrma, který na střídačce skautoval možné posily do nedělního šlágru mužů s Traverzou.

Covidové lapálie nakonec ovlivnily doslova všechny týmy na turnaji a karty tak byly rozdány hodně nejasně. Už na úvod došlo trochu překvapivě k bitvě o první místo, v níž Panterům čelila dokonce osmičlenná Mladá Boleslav spoléhající na nenáročnou taktiku založení útoků. Než jsme se probrali z ranního vstávání, bylo to o tři góly a ani závěrečná stíhací jízda podpořená dvěma zásahy kapitána Poláka nakonec na dělbu bodů nestačila, rok 2022 jsme tedy zahájili těsnou porážkou. Právě ta v konečném zúčtování znamenala, že se Bolka v nejnižším dorazivším počtu stala vítězem celého turnaje.

Další zápasy z naší strany už ale byly lepší. Tradičně nepříjemná Bohemka nám chtěla vrátit porážku z jejich Bublina Cupu a nebýt gólu v závěru, odcházela by i tentokrát smutnější. Hodně ofenzivní zápas, kde se každé defenzivní šlompáctví trestalo vstřeleným gólem, tak skončilo asi zaslouženou remízou, která sice diváky musela bavit, trenérům ale přidala na čelo nějakou tu vrásku.

Bitva s Prague Tigers pak přinesla letos asi vůbec první zápas, kdy jsme na vše měli dostatek času – soupeř totiž rezignoval na jakékoliv napadání a vytrvale čekal na to, co vymyslíme v jeho obranném pásmu. S tím jsme se sice museli nějakou chvíli sžívat, postupem času jsme ale ukázali, kdo je na hřišti pánem a čtyřmi góly, z nichž minimálně trefy netradičních střelců Sochůrka a Janoška aspirovaly na nominaci do Zlaté helmy, v poklidu překlopili tři body na naší stranu. Sobotní jednička Nat navíc poprvé v kariéře udržel v nejvyšším ligovém koši čisté konto a zadělal tak na úvahu, zda pro tuto příležitost nevytvořit týmovou kasičku.

Závěrečný souboj se Spartou se tak stal přímou bitvou o druhé místo, k němuž by Pantery posunulo jedině vítězství. A ačkoliv to byla, jako vždy, taktická bitva a čekání na to, kdy jeden ze soupeřů udělá chybu, gólově to bylo daleko bohatší, než na co jsme u soubojů s rudými dresy zvyklí. Ač byla Sparta objektivně na míčku víc než my, nevypracovala si dostatek šancí k tomu, aby srovnala krok s ďábelsky hrajícím a hlavně střílejícím Tobim, který konečně oprášil svou pověst kanonýra a domácí mančaft popravil čtyřmi góly, čímž svojí sobotní kanadu zaokrouhlil na celkových neuvěřitelných 8+2. Souboj Davida s Tobiášem tak vyzněl pro Pantery vítězně 6:4.

Všem přítomným patří velká pochvala a poděkování za to, jakým způsobem se i v oslabeném počtu k turnaji postavili a jak ho zvládli po herní i fyzické stránce. Nejdůležitější bylo v celkovém kontextu paradoxně asi vítězství nad Tigers, protože s takhle hrajícími soupeři se běžně nesetkáváme a je jen dobře, pokud si zvykneme přehrávat i jiné herní styly. Díky i rodičům za podporu nejen v závěrečném zápase a budeme se těšit za tři týdny v Čakovicích!

Autor: Tomáš Pauček

Desítky bojovaly poprvé ve vyšším koši

22. ledna čekal mladší žáky a jednu žákyni turnaj v Rudné, kde si nakonec odnesli jednu výhru.

První zápas jsme odehráli proti Dvojce Praha, kde jsme nastoupili do zápasu v počtu 9 + 1, takže jsme museli trochu pozměnit sestavu. Do zápasu jsme nevstoupili úplně nejlépe, už od rozcvičky jsme byli úplně bez náboje a chuti hrát. Nechali jsme si dát spoustu zbytečných branek a tak jsme soupeři nakonec podlehli.

Jelikož se jeden soupeř odhlásil, tak se hrálo systémem "každý s každým". Do druhého zápasu jsme tak naskočili hned po půlhodinové pauze. Sestavu doplnila Terka Spěváková, ale bohužel i s jejím příchodem to znovu nevyšlo. Jako v předchozím zápase jsme si nechali spoustu zbytečných branek, díky kterým jsme nedokázali dotáhnout soupeře a tak jsme znovu odcházeli ze hřiště poraženi.

Třetí zápas jsme hráli znovu po krátké pauze s Kralupy. Kluci a Terka ale tentokrát vstoupili do zápasu úplně jinak. Po mnohonásobně lepší rozcvičce a změněné sestavě jsme začali hrát na zcela jiné úrovní. Soupeř nám dával spoustu prostoru a toho jsme využili. Kluci a Terka si zde nasbírali spoustu bodů a konečně tak jsme získali první výhru na turnaji.

Do 4. zápasu jsme také vstoupili poměrně dobře, poté nám chvilku trvalo než jsme se po inkasovaných brankách oklepali. Od druhé poloviny jsme začali na soupeře tlačit a měli jsme spoustu šancí vyrovnat, ne-li celý zápas dokonce vyhrát. Rozhodčí nám tento duel moc nezpříjemnili, a tak jsme museli hrát o to více. Bohužel po šancích, které jsme nevyužili, jsme podlehli soupeři 4:2, ale i tak bych chtěl za poslední zápas všechny pochválit za nasazení a výkony.

Za mě je obrovská škoda, že jsme začali hrát až od 3. zápasu, věřím, že kdyby jsme do všech zápasů vstoupili jako do toho posledního, tak bychom klidně mohli uhrát lepší konečný výsledek. Alespoň ponaučení do příště, abychom už od rozcvičky vstoupili do zápasu s pořádným nasazením. Jinak bych chtěl pochválit kluky a Terku za výkony v posledním a předposledním zápase, kde si myslím, že jsme podali dobré výkony. Také bych chtěl poděkovat rodičům, co fandili a šli podpořit své svěřence a svěřenkyni.

Autor: Michal Derevlanyj

Mlži si zkusili domácí povrch

První turnaj Mlžů 2011 v novém roce se konal na domácí půdě v Rudné v neděli 23. ledna. Na jedné straně je fajn hrát doma, máme svoji šatnu (ne všude jinde se to povede), pohybujeme se ve známém prostředí, víme co dobrého budou mít v bufíku… Na druhé straně to ale znamená, že většinou hrajeme první i poslední zápas, a tak se turnaj poměrně protáhne.

První zápas tedy začínáme hrát již v 8:00 (většina tedy vstávala mezi 6:00-6:30) s týmem Floor Maniacs Mělník. Na brzké vstávání se ale vymlouvat nemůžeme, podobně, možná ještě hůř, na tom byl i soupeř. Větším problémem je však naše marodka a nařízené karantény. Na hřiště tak vybíhá více hráčů s jiných kategorií, než pro které byla tato soutěž trenéry zamýšlena. A tak k původním elévům 2011-2012 se přidávají nejen mlži 2010 a 2009, ale také elévky a mlžky. A na hřišti je poměrně velká nesehranost dost vidět. Kombinace se příliš nedaří a směrem dozadu to taky trochu skřípe, a tak je na světě poměrně jasná výhra soupeře.

Pro druhý zápas proti týmu FBC Žraloci Příbram je potřeba udělat pár změn. Máme na to dost času, neb pokaždé dva zápasy odpočíváme. A tak trenéři pro druhý duel přichází s úplně překopanou sestavou, klukům i holkám se zamlouvá a na hřišti je to hned vidět. Jasná výhra jde nyní na naše konto.

Na třetí zápas se moc netěšíme, panují velké obavy o výsledek. Náš třetí soupeř OpenCamps Tatran Střešovice totiž přijel s týmem, který je výkonnostně o dost jinde a ostatní soupeři už to dost pocítili. Asi také museli řešit podobné problémy jako my, původní hráči zřejmě byli také dost zasaženi nemocemi a karanténami. Výsledkem však ale bylo to, že proti nám nastupují o dost starší, vyšší i silnější hráči. Panteři i Panterky se však nezalekli a pustili se do soupeře s velkou vervou, která jim vydržela prakticky celý zápas. Bohužel ale i tak velká snaha a houževnatost na takového soupeře nestačí.

Posledním soupeřem je nám známý tým Olymp Florbal Achilles. Po prvních minutách však zjišťujeme, že na nás doléhá únava. Snad je to tím, že k tomuto zápasu nastupujeme po šesti hodinách po našem prvním zápase. Snad je to tím, že jsme se totálně vyšťavili v zápase s Tatranem. Prostě síly došly, zkoušíme tak ještě různě hýbat se sestavou, avšak kýžený úspěch to nepřináší.

Autor: Dan Horna