První zápas nás čekala známá Mladá Boleslav. Tempo zápasu bohužel odpovídalo tomu, že už začaly jarní prázdniny. Pár gólů sice padlo a utkání skončilo remízou, ale zápas to nebyl nijak pohledný, patřil k horším z těch, které jsme tuto sezonu odehráli.

Druhý zápas s Chodovem byl už o trochu lepší. Nasazení sice stále trošku pokulhávalo a moc gólů nepadlo, ale abych nebyl pouze kritický, tak spousta věcí v tomto zápase se nám povedla. Ze hřiště jsme odcházeli s výhrou, i když ne úplně zaslouženou.

Před třetím a čtvrtým zápasem jsme měli velkou rozmluvu a řekli jsme si, že musíme naši hru posunout a některé věci změnit. S herním posunem jsem sice úplně spokojen nebyl, ale z plnění úkolů na střídačce a z komunikace jsem byl nadšený. Hlavně čtvrtý zápas vypadal tak, jak bych si představoval. Velkou pochvalu zaslouží Marek Urban, který poslední zápasy skoro odtrénoval sám a jako kapitán ukázal velký charakter. Dále bych rád pochválil Vojtu Petráně za konstruktivní připomínky v kabině a za to, že se nebál říct svůj názor. Velkou pochvalu za předvedený výkon zaslouží také Prokop Hlaváč.

Třetí zápas se Spartou jsme prohráli a čtvrtý zápas s Jesenicí remizovali, ale tento turnaj nebyl ani tak o výsledcích jako spíše o velké škole v kabině, na střídačce a především v komunikaci a tyto aspekty se podařilo zlepšit, což mě potěšilo. Výsledky šly tentokrát stranou.

Autor: Lukáš Jenšík