Nejdříve nás čekal zápas Vosama Praha. Soupeře jsme ještě v sezoně nepotkali, takže jsme nevěděli, co čekat. Řekli jsme si, že na něj vletíme jako na ostatní soupeře a uvidíme. Po třech minutách jsme měli už třígólový náskok. Bohužel nám to dost ublížilo. Začali jsme hrát jen z poloviny to, co umíme. Vymýšleli jsme zbytečné přihrávky navíc . Zápas jsme ale i tak měli pod kontrolou, jen velká škoda, že jsme nevstřelili více branek.

Druhý zápas nás čekal Tatran Střešovice. Soupeř, kterého velmi dobře známe. Tatran nás přehrál ve všech směrech. Chtěl víc kombinovat, chtěl víc dávat góly a když už jsme se dostali do zakončení, tak tam stál skvělý brankář Týc. Bohužel na tohoto soupeře hrát neumíme a máme z něj přehnaný respekt. Pokud si to srovnáme v hlavě, tak věřím, že v budoucnu můžeme být schopni uhrát lepší výsledek než v tomto zápase.

Zápas o třetí místo nás čekal s Kladnem. Utkání, kde jsme byli uvolnění a chtěli jsme si ho užít a ukázat, že máme na to bavit přítomné diváky a rodiče. Pár krasných branek jsme vstřelili, ale i náš golman Fanda Stárek byl po velkých chybách v obraně několikrát překonán. Dokonce se nám po neuvěřitelné akci podařilo vyrovnat na 5:5 ve hře bez brankaře. Pak přišla nájezdová loterie. Bohužel naši borci tuto disciplínu nezvládli.

Ale i přesto musím klukům poděkovat za to, že jsem si turnaj užil a všechny bych chtěl pochválit za předvedený výkon. Není důležité vyhrát všechny zápasy, ale abychom ze hry měli radost. V neposlední řadě chci poděkovat rodičům za trpělivost a za podporu.

Autor: Lukáš Jenšík